Povídaly jsme si spolu už přede dvěma lety. Co se za tu dobu u vás změnilo?
Pro mě to byly dva velmi pracovní roky, přibylo mi hodně práce, ale snažím se ji zároveň korigovat tak, abych měla taky nějaký čas na relaxaci. Povedlo se mi vydat druhou kuchařku nazvanou Když peču. Opět jsem si ji vydala sama a sama ji taky expeduju. Jsou v ní recepty složitější i jednodušší, aby si v nich každý našel to své.
Před deseti lety jste si založila blog Víkendové pečení. Pamatujete si první recept, který jste na něj umístila?
Byl to recept na vídeňský jablečný závin.
Tenhle moment vám vlastně absolutně změnil život…
Vlastně ano, i když ne hned. Prvních pět let jsem blog psala při práci. Pracovala jsem ve firmě zaměřené na logistiku a pekla si po večerech a o víkendech. Hledala jsem recepty, zkoušela je, pak fotila a psala o nich. Až teď se mi úročí investice, které jsem do blogu tenkrát vložila. Lidi si kupují moje knihy, chodí na moje kurzy a podobně. Asi bych se dostala k pečení i bez blogu, ale oklikou. Tenkrát byl blog pro mě jediná možnost, jak svůj koníček dostat mezi lidi. Sociální sítě se teprve rozjížděly, například Instagram byl teprve v začátcích.
Dneska je jednodušší dát o sobě vědět. Vyfotíte nějaké jídlo, napíšete pár řádek, dáte sdílet na Instagram a sbíráte lajky. Já mám ale raději tvorbu blogu, který dá víc práce, ale zase v něm čtenáři najdou i tu omáčku kolem, jak já říkám. Navíc můj blog má kouzelné tlačítko. Když na ně při pečení kliknete, obrazovka tabletu nebo telefonu se vám nevypne, takže si recept nemusíte předem tisknout.
V televizi právě skončila třetí řada pořadu Peče celá země, jehož jste se zúčastnila podruhé jako porotkyně. V čem byla pro vás tato řada jiná?
Druhou řadu – moji první – jsme natáčeli v době covidu, museli jsme se podřizovat určitým opatřením, procházeli jsme testy a podobně. Tuto řadu jsme natáčeli loni v květnu a červnu, vyšlo nám počasí a sešla se i skvělá parta. Už nejsem v televizním světě takový nováček, už jsem se docela otrkala, proto jsem neměla takovou trému.
Inspiroval vás někdo ze soutěžících svými výtvory, dozvěděla jste se díky soutěži něco nového?
Soutěžící byli skvěle připravení, třeba Vojta používal jiné kombinace a jiné příchutě, které by mě ani nenapadly. Nebo Terezka měla v kreativních výzvách vždycky ke svému výrobku i zajímavý příběh. Všichni měli zajímavé příběhy. Bylo pro mě inspirativní povídat si se všemi o tom, proč je napadly určité kombinace nebo proč použili určité ingredience.
Přiznám se, že i já, ač nejsem žádná pekařka, jsem se u pořadu nenudila.
Pořad má být nejen soutěž, ale zároveň přívětivý formát, který navozuje příjemnou rodinnou atmosféru. Což se evidentně daří. Sledují ho celé rodiny, mám překvapivě hodně ohlasů od dětí, které si ho oblíbily. Hodně mladých lidí se teď zajímá o pečení, vidím to i na svých kurzech.
Objevují se zároveň i negativní ohlasy, že Češi jsou obézní národ, což televize ještě podporuje právě takovými pořady.
I já jsem podobné reakce zaznamenala. Jenže to by televize nemohly vysílat například ani detektivky z obavy, aby v lidech nepodporovaly sklony k násilí. Z mého pohledu jsou mnohem rizikovější třeba reklamy na nezdravé potraviny. Myslím, že i u pečení a konzumování moučníků stejně jako u jiných věcí platí heslo „všeho s mírou“. A to, že u sledování pořadu někdo možná dostane chuť na sladké, podle mě mnohonásobně vyváží fakt, že pořad sledují celé rodiny, že je vlastně spojuje. Líbí se mi na něm i to, že ukazuje, jak si soutěžící pomáhají, představuje různá řemesla, ale taky se vrací k moučníkům, které už jsou dnes trochu pozapomenuté.
Proč jste si vy sama oblíbila právě makronky, na jejichž přípravu pořádáte lektorské kurzy?
Už nevím, co byl přesně ten první impulz, že jsem se pustila do jejich přípravy. Možná to, že mi zachutnaly, zároveň že byly něco nového. Možná lidi na makronkách fascinuje jejich nevyzpytatelnost, je snadné je zkazit.
Pletu se nebo ne, když řeknu, že makronka je obdoba české laskonky?
Příprava těsta je velmi podobná, laskonky se dělají bílé, nejsou obarvované, a roztíráte je přes šablonu, zatímco makronky stříkáte sáčkem. Víc zákusků má alternativu v zahraničí. My máme věneček, Francouzi mají Paris brest, my máme banánek, oni mají éclair.
Pořád pracujete hlavně o víkendech?
Už to tak není, zájem o kurzy je obrovský a víkendů se mi nedostává, takže už dělám kurzy i ve všední dny. Například jezdím učit vyrábět makronky učně do cukrářských učilišť. A snažím se mít aspoň jeden víkend v měsíci volno a věnovat se taky trochu sama sobě. S přáteli občas pořádáme několikadenní gastrovýjezdy, ať už po Česku nebo v zahraničí. Obrážíme různé podniky, kde ochutnáváme sladké i slané dobroty, spojíme to s návštěvou nějakých památek nebo výstav. Všichni jsme z oboru a při těch výjezdech vlastně trochu pracujeme, protože o práci mluvíme, ale i tak si krásně vyčistím hlavu.
Hlavu si ráda čistíte i čtením na zahradě. Co máte teď rozečteného?
Neřekla bych na zahradě, spíš zahrádce. (úsměv) Zní to legračně, ale mám rozečtenou knihu Láska s chutí makronky od Sarah Vaughanové. Dala mi ji maminka a vybrala ji zřejmě podle názvu. Kniha vypráví o účastnících jedné gastronomické soutěže. Přes zimu čtu ale mnohem méně, čekám na to hezké počasí.
Máte dospělou dceru, jde ve vašich stopách, nebo se věnuje jiné profesi?
Karolína se zajímá o módu a styling a nabízí převážně ženám asistenci při nákupech oblečení nebo při tvorbě šatníku. O pečení se nikdy moc nezajímala a ani mi při něm nepomáhala. Ale teď už má svou domácnost a občas nahlédne na můj blog, vybere si nějaký recept a podle něj peče. Což mě moc těší. Má na Instagramu stránku Řekni ano stylu a někteří lidé ji začali sledovat díky mně – anebo obráceně, její fanoušci se díky ní dostali ke mně. Tak jsme takhle propojené.
Velikonoční mazanec
Ingredience:
- 150 g hladké mouky,
- 150 g polohrubé mouky,
- 3 g soli,
- 120 ml mléka,
- 20 g čerstvého droždí,
- 60 g másla,
- 40 g cukru krupice,
- citronová kůra,
- 2 žloutky,
- 30 až 40 g rozinek,
- žloutek a lžička mléka na potření,
- mandlové lupínky na posypání
Postup:
Do vlažného mléka dejte cukr, přidejte rozdrobené droždí a nechte vzejít kvásek. Do mísy prosejte obě mouky se solí. Máslo rozpusťte a nechte zchladnout. Do kvásku přidejte žloutky a prošlehejte, vlijte do mísy s moukou a začněte zpracovávat těsto. Až po chvíli přidejte zchladlé máslo a citronovou kůru, vypracujte vláčné a nelepivé těsto. Nakonec přisypte rozinky a dobře zapracujte, lépe to jde rukama. Těsto zakryjte fólií a nechte pozvolna kynout, až zdvojnásobí objem. Z vykynutého těsta vytvarujte na plechu bochánek, přikryjte utěrkou a nechte ještě asi 20 minut kynout. Žloutek rozmíchejte s kapkou mléka a celý bochánek potřete. Nahoře nařízněte nebo nastřihněte do kříže a posypte mandlovými lupínky. Pečte v troubě vyhřáté na 180 stupňů (horní/dolní) asi 30 minut. Nechte vychladnout.
Zdroj: časopis TV Magazín