Milane, blíží se premiéra muzikálu Troja. Jsi nervózní?
Ještě ne. Jenom se těším na každé takzvané jetí, protože teď už pojedeme v kostýmech, tak abych to stíhal. Jinak slibuji, že písničky umím, dialogy taky. Pak přijdou diváci a vše do sebe zaklapne. To divadlo je hlavně pro lidi a už mi chybí. Těším se na ně.
Co říkáš kostýmu, který máš dnes na sobě?
Když jsem nejdříve viděl ty sukýnky, tak jsem si říkal, že mi to moc v mužství nepomůže. Ale ne, připadám si v tom dobře. Vždycky, když se vidím na fotkách, říkám si, že nevím, ale když se vidím v zrcadle, tak mi to připadá dobré. Každopádně si myslím, že se kostýmy moc povedly, bude to pastva pro oči. Máme asi tři verze, s helmou, slavnostní i bojové.
Zapracoval jsi i na své postavě? Jako Parid bys měl být hodně mužný.
Ano, už pátým dnem cvičím. Z toho jsem byl dvakrát ve fitku. Ale když se zkouší a pak je sezóna, tak na to fitko není čas. Cvičím průběžně, ne striktně, ale snažím se. Je to důležité nejen kvůli tomu Paridovi, ale i kvůli kondici. V muzikálu nejen zpíváš, ale do toho běháš a tancuješ, tak je dobré mít kondičku. Samozřejmě cvičím a budu cvičit více.
Poslední dobou jsi dost změnil styl oblékání. Neříkám, že dřív to bylo hrozné, ale ten rozdíl je vidět. Proč?
Děkuji, že jsi řekla, že před tím to nebylo hrozné, protože mám pocit, že jsem se asi oblékal špatně. Mně móda nikdy nevadila. Vlastně mě to baví, je to takový karneval. Ne, že bych se v tom speciálně vyžíval, ale baví mě to a nebojím se toho. Teď mi v tom ještě pomáhá Domča a já si rád nechám poradit. Jsem rád, že jste si toho všichni všimli. Samozřejmě Domča i já máme radost, když se vám to líbí. Zároveň jsme nasadili laťku a pár dní před premiérou si říkám, že bych si měl vzít něco hezkého, aby mi to pak nedali sežrat.
Jak moc tě manžel ovlivňuje? A nemyslím jen módu.
Absolutně. Má moji důvěru. Je to člověk, na kterého se můžu spolehnout. To jsou asi vlastnosti, které se mi na něm nejvíc líbí. Je to partner do života a jsem šťastný, že jsem ho našel. Že jsme se našli, protože to je vzájemné. Je to neskutečné, ale i po roce a půl je to vzájemné. Jenom si přeji, ať to vydrží, když sleduji všechny ty osudy kolem sebe. V životě je to všelijak, ale my jsme moc spokojení jak soukromě, tak i pracovně.
Ty jsi se před svým coming outem hrozně bál, jak to vezmou tvé fanynky, aby ti "neutekly". Jak to nakonec vzaly?
Hrozně bál, to bych neřekl. Ale byli samozřejmě lidi a rádci v okolí, kteří mi to rozmlouvali. Teď už se s nimi moc nebavím, protože chtěli, abych popíral něco, co je pravda. A co je víc, než žít v pravdě? Neměl jsem problém říct, jak to je, ale největší problém jsem měl s tím, abych věděl, že to tak je. Hledal jsem se. Někdo má tu cestu přímočařejší, ale já ne. Hledal jsem tak různě a pořád si říkal, kdo ke mně nejlépe zapadne do toho života. Pro mě největší výhra byla, když jsem to zjistil, a tohle pak bylo sekundární. Ale samozřejmě jsem do toho musel řešit, jak to budu komunikovat veřejně. Bylo to téma, které mě zajímalo a bylo pro mě citlivější. Cokoliv jsem vyřkl, bylo použito proti mně. Teď to mohu zhodnotit, že to bylo fajn. Vlastně mám pocit, že se to těm ženám líbí, že jim to může připadat cool a zajímavé. Já jim rád povyprávím. Nemám to jako nějaké tabu. Jsem rád, že jsem odblokoval další věc. Teď ale nemám žádné, jsem vyrovnaný člověk.
Zdroj: iGlanc.cz
