Dlouhá léta se pohybovala v automobilovém průmyslu, montovala a opravovala auta, testovala je i prodávala. Po více než deseti letech přišel bod zlomu, ve kterém Marie pochopila, že by se měla vydat jinou cestou a vrátila se ke krejčovině, kterou vystudovala. V té době zkusila i moderovat, občas udělala nějakou reportáž pro regionální média, ale nikam dál se nehnala. Až nedávno dostala obrovskou příležitost k moderování a hned televizního pořadu! A ještě navíc – o autech!
K autům a motorům má Marie blízko a jak se zdá, umí se k nim i jak se patří postavit!
V sedmnácti u pásu
Marie už od mala inklinovala k K textilu a k módě, ale musela si na pár let počkat. Pokud chtěla vydělat nějaké peníze a osamostatnit se, neměla jinou možnost než nastoupit na montážní linku v automobilce. „V devadesátých letech byla utopie dostat se do nějakého salónu, krejčovství moc nebylo, v té době chtěli všichni nakupovat oblečení ze západu. A navíc se tady objevily vietnamské tržnice,“ vysvětluje a pokračuje: „Kdo nikdy nedělal ve výrobě, neumí si představit, jak to tam vypadá, je to hodně těžká a náročná práce. Jsou nastavená pravidla, která musíte dodržovat a nikdo se vámi moc nemaže a nebaví. Začínala jsem na montážní hale felicií, pracovala na dvě směny, později jsem dělala i noční. Při takové práci si připadáte jako nikdo, nic na ní není tvůrčí, jste jenom malým kolečkem v soukolí.“ V automobilce vydržela Marie jedenáct let, ale neustále postupovala. Od výrobní linky se posunula na opravy, pak pracovala u kvality aut, testovala je, dělala i koordinátorku týmu. „Tehdy jsem si uvědomila, že v životě člověka nastávají situace, které mu nevyhovují, ale často v nich zůstává z různých důvodů, potom je to otázka, zda člověk převezme zodpovědnost za svůj život a rozhodne se pro změnu. A tak jsem začala u sebe, udělala si maturitu a začala se víc zajímat o dění kolem sebe. I díky tomu jsem se posunula pracovně, ze závodu jsem nakonec odešla z pozice asistentky ve výrobě.“
Rodná hrouda
Auta Marii bavila, takže nějakou dobu ještě pracovala jako prodejce aut. Tuhle dobu nazývá „obdobím usebírání se“, kdy hledala kořeny své rodiny, přemýšlela nad svým životem i nad tím, co bude dělat dál. Aby to pro ni mělo smysl, bylo to lokání a bylo to něco, co člověku vydrží. „Napadlo mě navrátit se ke krejčovině, kterou propojím s ornamentem, protože mě fascinovala historie a symbolika skrytá ve výšivkách. To nejsou nahodilé kytičky a obrázky, mají svůj význam – když měli naši předkové například na ubrusu vyšitého kohoutka, věřili, že je to ochrání.“ A tak si založila oděvní ateliér Rodná Hrouda. Nejdřív Marie šila doma, vytvářela vzorky a postupně hledala produkt, který by nabízela. „Třeba jsem si řekla, že by bylo hezké udělat kolekci pro hospodu. Nakoupila jsem látky, našila uniformy a jezdila po restauracích. A všude, kde jsem byla, jsem se dozvěděla, že hospody, ač vydělávají, do svých zaměstnanců většinou neinvestují. Takže jsem zjistila, že to nebude ten správný směr, a tak jsem zkoušela něco nového, dalšího… Vypadá to náročně, ale když má člověk myšlenku a jde za ní, musí to zkoušet pořád dokola, nesmí se nechat odradit,“ pokyvuje Marie hlavou. Úspěch se nakonec dostavil, měly ho šaty, a tak bylo na Marii uchopit ornament a zakomponovat ho do šatů. „Jedna věc je ale vize, druhá je ji zhmotnit a třetí ještě produkt prodat,“ vypráví, „a brzy jsem objevila další dovednost, šaty vymyslet a vymodelovat. A dostavila se výzva, na doporučení návrhářky Šárky Hejnové jsem dostala několik let po sobě příležitost obléknout naše missky, které nás reprezentovaly na světových soutěžích.“ Kromě toho samozřejmě realizovala i vlastní nápady.
U aut je jako doma
Krejčovina Marii naplňovala, nicméně si po několika letech řekla, že je na čase trochu vypnout, vyčistit si hlavu a zvolnit tempo. „V té době jsem začala koketovat opět s moderováním a také mě napadala spousta námětů pro televizní pořady. Navázala jsem kontakt s dramaturgií, kde se můj námět nesetkal s uplatněním, ale naopak jsem dostala nabídku na casting. No a světe div se, byl to pořad o autech, přesně ten, ve kterém jsem si před mnoha lety přála moderovat! Byl to vlastně vstup do televize, protože tam jsem potkala ty klíčové lidi, kteří ovlivnili další moji cestu. Tehdy jsem si uvědomila, že člověk může mít talent pro některé věci, ale pokud nedostane příležitost a prostor se učit a rozvíjet, časem se talent rozplyne.“ Tehdy ještě práci moderátorky nezískala, ale myslí si, že zřejmě někoho zaujala, protože za nějaký čas dostala nabídku natočit pilotní díl Bábovek a plechovek s Terezou Tobiášovou. „A dopadlo to! A nejen to, mohla jsem se spolupodílet na vymýšlení námětů, kostýmů a kreativně přispívat ke scénáři.“ Marii totiž baví nejen samotné moderování, ale i příprava všelijakých situací, které se odehrávají mezi ní a její kolegyní Terezou. Módě se v současnosti věnuje už jen okrajově, například dělala styling při fotografování na přebal desky Věry Martinové a Jaroslava Svěceného a oblékla Martinu Pártlovou při jejím turné s Čechomorem. A našla se zase v něčem novém – koupila starou chalupu, kterou obléká do nového hávu.
ZDROJ: časopis Glanc
