Pánové, slavíte spolu 10 let, to je dlouhá doba. Chtěli jste se někdy rozejít?

Albert: Jeroným je zakládající člen, takže ten toho pamatuje hodně. Všechny krize, všechny vzestupy i pády.

Zdroj: VLM

Jeroným: Myslím, že hodněkrát jsme byli na hraně, ale máme tu výhodu, že si to umíme říct do očí a vyříkat si to. Mám pocit, že jsme si i párkrát poplakali, v Anglii před jedním koncertem to bylo hodně silné. Ale naopak to pomůže. Kapela je tak trochu vztah.

Na vztahu se musí pracovat, jak vy pracujete na tom svém?

Albert: Podle mě je nejlepší lék si zahrát nebo něco vytvořit. Když chybí koncerty, je to blbé. Během covidu jsem zapomněl na to, že existuje spousta lidí, pro které ty koncerty něco znamenají. Když ty koncerty pak zase byly, energie proudila a pak jsem si teprve uvědomil, že nám to chybí. Fanoušci jsou pro nás ten největší motor, kteří chodí na naše vystoupení.

Jeroným: Já to asi nakousnu. Hudba pomáhá komunikaci, je to další způsob komunikace. Všechno si řekneme, co nás trápí, zároveň jsme starší, než když Albert v 17 letech zakládal první kapelu. Některé věci předtím vnímal jinak. Teď už jsme schopni si to všechno říct. Ale není to tak, že bychom se potkávali a denně řešili problémy. Pořád je to spíš radost a zábava a není to tak, že bychom museli spolu chodit na terapie.

Co na to říkají vaše partnerky?

Albert: Teď jsme udělali akustické turné v Krkonoších a tam naše drahé polovičky byly. Byly s námi u toho a moc se nám to líbilo. Taková chata maximálně pro čtyřicet lidí s krbem má své kouzlo a Bára s Marií nám pomáhaly s nástroji. Nosily nám kytary. Je hezké, když to vidí i z té zákulisní stránky. Je to lepší, než kdyby seděly doma, pak člověk přijde nabitý energií z koncertu a vaše holka to nechápe. Těžko se na to může naladit. Takže podle mě je hezké to sdílet a tu hudbu na nich i testujeme. Třeba máme tři adepty na singl a ten feedback je hrozně důležitý.

Jeroným: Moje partnerka by byla někdy radši, kdybych byl doma než na koncertě, ale hrozně tomu fandí a hodně pomáhá, že si rozumí s Bárou. Pak sdílí radost, když se nám něco podaří.

Ke kapele patří i fanoušci, především fanynky. Nežárlí vaše partnerky, že na koncertech po vás "pálí" holky?

Albert: Nežárlí. Já jsem možná žárlivější než Bára, když se nad tím zamyslím. Myslel jsem si, že ne, ale teď jsem zjistil, že asi žárlím. Po nás "jedou" holky i kluci, do velké míry jsme si to zažili v Eurovizi, která je hodně podporovaná LGBT komunitou. Tam opravdu člověk cítil, že je objektem zájmu obou pohlaví. Říkali jsme si, že to musíme vykomunikovat, aby člověk nebyl zmatený. Nechceme vysílat nějaké signály, aby nebyl někdo zklamaný.

Když jste narazili na tu LGBT komunitu, co říkáte na to, že se opět neuzákonilo manželství pro všechny?

Jeroným: My jsme historicky hráli i na koncertě Manželství pro všechny. Je to realita, se kterou my nic nenaděláme.

Albert: Škoda. Máme spoustu přátel, kteří by to ocenili. Třeba takový Yemi, kterého znám dvacet let.

Zdroj: iGlanc.cz

Související články