Zlatá labuť už je dotočená, ale vy jste se s kolegy nedávno potkala na dražbě kostýmů, rekvizit a drobného nábytku, kterou jste organizovala a moderovala.
Akce byla jakousi tečkou za celým seriálem. Všichni, kteří jsme se na ní podíleli, jsme byli nadšení jednak velkým ohlasem, jednak vydraženou částkou šest set deset tisíc korun, která byla určená spolku Dobré víly dětem. Ten pomáhá dětem z dětských domovů a zajišťuje pro ně aktuálně například letní tábory. Řada kolegů nám pak psala, že se jim akce líbila. Mám velkou radost, jak dopadla a kolik se vydražilo.
Když moderujete nějaké jiné akce…
… musím vás zarazit, já vůbec nemoderuju. Bráním se tomu, moderování není moje parketa čili tohle charitativní odpoledne pro mě bylo hodně ojedinělé. A protože jsme byly průvodkyněmi rovnou tři, těšila jsem se na ně a říkala si, že mě když tak holky zachrání.
V seriálu hrajete Irenu, což je hodně kontroverzní a negativní postava, ale přesto na ni slýcháte pozitivní ohlasy.
Těší mě, že si diváci k Ireně našli vztah. Nemyslím si, že by ji měli rádi, spíš mi říkali, že je baví – protože neustále provokuje, a jak člověk nikdy neví, jaké intriky zas vymyslí, netuší, co od ní může čekat, vytváří neustále jakési napětí. A naopak láska k Aleně (Simona Lewandowska – pozn. red.) je kontrast, vytváří této postavě zase jinou vrstvu.
Vy jste kvůli natáčení jezdila do Prahy z Rožnova pod Radhoštěm někdy i třikrát týdně, nepřipadá vám najednou, že máte nezvykle hodně volného času?
Rozhodně ne, protože můj pracovní zápřah pokračuje. Myslela jsem si, že budu mít delší volno, ale nemám. (smích) Naskočila jsem do dvou dalších projektů. Jeden dotočím v půlce května a pak už se se mnou potáhne jen jeden, který není tak časově náročný. Takže zatím volno nemám, ale věřím, že v létě už ho budu mít a že si ho užiju.
Vy jste zároveň s Labutí natáčela také druhou a třetí sérii Krále Šumavy: Fantoma temného kraje, v němž hrajete vdovu, která má poměr s hlavním hrdinou Josefem Hasilem.
Král Šumavy byl hodně náročný, natáčeli jsme na Šumavě, v exteriérech. V první sérii jsem měla scény, kdy jsem se například topila v bažině, i tentokrát mě čekaly obrazy ve vodě, a můžu prozradit, že druhá a třetí série jsou mnohem akčnější, je v nich rozehráno víc prostředí, protože postavy chtějí překročit hranice. Takže jsme měli postavený uprchlický tábor a natáčeli jsme scény, kdy pohraničníci střílejí po prchajících. Myslím, že to bude dobrá akční podívaná. Sice to byly náročné dva tři měsíce, ale já je vnímám hlavně jako moc hezkou práci. Mám velkou výhodu, že mě práce hodně baví a naplňuje. A vím, že k ní zkrátka to dojíždění, extrémní zápřah, natáčení do noci, málo spánku a podobně patří.
Neexistuje pak riziko, že člověk kvůli nadšení z hezké práce neodhadne své síly?
Asi ano. Občas se mi stává, a určitě nejsem sama, že jedu několik dnů ve velkém zápřahu, a když mám pak pár dnů volna, tělo ví, že si může dát pauzu, a sesype se. Jednou za měsíc úplně odpadnu a prospím celý den, naberu síly a jedu dál.
Dotočila jste také seriál Mozaika, v němž hrajete snachu Taťjany Medvecké a Karla Heřmánka.
V Mozaice hraju matku tří dětí, která musí všechno zvládat sama, i když má manžela, ale jejich vztah už je vyprahlý a budou muset tuto situaci konečně vyřešit. Seriál režírovaly Jasmina Blaževič a Lenka Wimmerová a pracovaly až jakýmsi dokumentárním způsobem. Často jsme natáčeli dlouhé, třeba pětiminutové obrazy v jednom záběru, museli jsme je dopředu důkladně nazkoušet, a to mě hodně bavilo. Najednou máte pocit, že roli jen nehrajete, že se příběh opravdu děje.
Mluvila jste o dvou nových projektech. Jedním je seriál Jedna rodina. A druhý?
Druhý je šestidílný projekt Studna, který znají diváci ze seriálu Třicet případů majora Zemana. Hraju Lidku, sestru maminky a manželky, která je v domě zabita. Příběh vychází ze skutečné tragédie, která se stala v roce 1968 a série Studna rozehrává celé její pozadí. A v Jedné rodině hraju Alici, která je úplně jiná než Irena z Labutě. Bere život s lehkostí a užívá si ho, což prostupuje do jejích osobních vztahů. Je příznivkyní polyamorie, tedy vztahu s více muži. Mého přítele tu hraje Marek Němec a já se snažím do našeho vztahu přibrat Medarda, tedy Vincenta Navrátila. Jedna rodina už běží víc než rok, naskočit do rozjetého projektu je vždycky trochu zvláštní, máte pocit, jako kdybyste šli k někomu na návštěvu do obýváku. Ale Vincent je velmi přátelský člověk, a tak je pro mě aklimatizace v novém prostředí snadnější, možná i díky němu. A Marek Němec je ostřílený a zkušený hráč. Je fajn, že můžu natáčet s těmihle dvěma. Poměrně často pracuju hlavně s muži a řekla bych, že natáčet se dvěma mužskými je pro mě v něčem pohodlnější než natáčet se dvěma ženami. I v Labuti jsem byla převážně v mužském kolektivu.
Asi je úleva natáčet po Zlaté labuti v Jedné rodině lehce komediální roli.
Změna určitě, úleva ne, protože natočit dobrou komedii není vůbec jednoduché. Jedna rodina ale není vyloženě komedie, i když se ve scénáři najdou vtipná místa. Ono je často na hercích, čím si role dotvoří. Já nejsem od přírody komediální typ a ani jsem takových rolí moc nehrála. Abych si mohla s rolí pohrát a dodávat do ní různé vtipné narážky, musím se v prostředí cítit dobře, být už v projektu delší čas a mít dobrý den, aby mě něco vtipného napadlo. Druhá věc je, že si člověk někdy může myslet, bůhvíjak není vtipný, ale ve skutečnosti je spíš trapný. I to se může stát. (smích)
Umíte vyprávět vtipy?
Ne. Ani si je nepamatuju. Mám dva vtipy, které znám, ale protože je vyprávím zhruba od patnácti let, už jsou opravdu předpotopní.
Mluvila jste o létě – máte už na ně nějaké jasnější plány?
Budeme točit Jednu rodinu, což nebude tak časově náročné, takže si ho plánuju užít rodinně a úplně obyčejně.
Synkovi jsou čtyři, je pro vás už parťák třeba na kolo? Je něco, co spolu rádi společně podnikáte?
Na kole s námi jezdí už dávno. Když jsem doma, vytáhneme kola a jedeme na zmrzku a pak objíždíme různá hřiště. Což je asi běžná náplň dne každé druhé matky. Ale na zmrzku se moc těšíme, tou nám vždycky začíná den. Tedy když je hezky. Jednou jsme si ji dali, když moc hezky nebylo a některé matky se na mě dívaly trochu spatra.
Zdroj: iGlanc.cz, časopis TV Pohoda