Kristýno, co vy a móda? Jaký spolu máte vztah?
Řekla bych, že spíše pracovní, protože má profese mi přináší momentálně krásné oblečky. Já se oblékám spíše ležérně a jsem takový ten člověk, který mnohdy na ulici závidí nějaké ženě, že vypadá opravdu pěkně, že jí to fakt sluší. Po tom marně ve svém šatníku tápu, abych se taky tak pěkně oblékla. Myslím si, že bych se nad tím měla více zamyslet. Ale zároveň se z toho nesnažím dělat vědu. Podle mě se to u nás dost přeceňuje. Kdo není oblečený podle posledních trendů, tak nezapadá do společnosti. Tohle se mi nelíbí. Nesnažím se chodit jako na mole. Spíš se snažím oblékat podle pocitu a konkrétních potřeb, takže pohodlně především.
Jaké věci u vás v šatníku převládají? Jaké nejradši nosíte ve volném čase?
Vzhledem k tomu, že moje dítě je docela ještě malé, pořád se někde něco špiní a venku to znamená neomezený pohyb, takže mám především volné věci, tmavší věci. Není to ničím specifické. Je to šatník matky v běhu.
Ve Zlaté labuti oblékáte opravdu nádherné kousky oblečení. Jak si to užíváte?
Opravdu neskutečně. Jsem si vědoma, že ty kostýmy tvoří padesát procent té postavy a dejme tomu i ten úspěch, který díky tomu Irena sklízí. Ta vizuální stránka udělala opravdu velký kus práce. Ale ne vždy ty kostýmy jsou pohodlné, protože jde většinou o originální látky, nemají lycru, žádný elastan. Nemůžete v nich jít pohodlně do schodů, protože ty kolena nenapnete, nemůžete si sednout. Podle mě tu postavu drží fyzionomicky.
Mluvíte kostýmní výtvarnici do toho, co byste radši oblékla?
To bych se neopovážila. Ale na začátku, když byly kostýmní zkoušky, s Míšou Horáčkovou jsme měli několik zkoušek a ona to má velmi dobře v oku. Už teď to nemusíme ani zkoušet. V šatně mám nové kousky. U jednoho kostýmu jsem měla pochybnosti, protože mi přišlo, že je to příliš romantický kousek na Irenu. Ale Míša správně kontrovala proč by ne, takže já jí do řemesla, které ovládá, nemluvím.
Když už jsme u té Zlaté labutě, mohla byste nám prozradit, co se bude s Irenou dít?
Samozřejmě nemůžu, co si myslíte. Abych pravdu řekla, nevím, kde teď v ději jsme. My totiž natáčíme třetí sérii. Ale obecně přituhuje, přituhuje. To znamená, že Irena musí vytahovat ze svého šuplíčku pomst a zla často ty nejhorší karty. Někdy si říkám, že už je to sakra moc. Ale ona si to vždycky ta potvora obhájí.
A co váš vztah se Simonou Lewandowskou?
Za Simču jsem strašně ráda, protože je to jedna z talentovaných hereček, a také je osobnost. Je prostě skvělá. Od sebe jsme patnáct let a trošku ty generační rozchody někdy pociťuji, jak máme jiné názory na různé věci. Ale ona je zázrak. Jsem za ni vděčná.
Vy jste dřív hrála i v Ulici, nekonečném seriálu, vaše postava odešla už před mnoha lety. Dostala jste nabídku, že byste se vrátila?
Ne.
Kdyby taková nabídka přišla, zvažovala byste jí?
Kdyby tato nabídka přišla, zvážila bych ji ve chvíli, pokud by to byla krátkodobě omezená práce. Kdyby přijela Thea, řekli bysme si, jak se má, a pak zase odjede, tak to jo, protože já mám ten projekt velmi ráda. I když jsem ho dlouho neviděla, ale vím, že za ním stojí lidé, kteří svou práci dělají opravdu skvěle. Je to pořád jeden z našich nejlepších týmů na seriály. Oni jsou tak zaběhlí, mají systém, který jim klape jako hodinky. Z jisté nostalgie bych do toho šla.
Jste v kontaktu s nějakými kolegy z Ulice?
Jak nebydlím teď v Praze, tak se víceméně s nikým nestýkám. Jenom s tím, s kým zrovna pracuji. Jsme v jistém kontaktu, sem tam si napíšeme, když se někomu narodí dítě, nebo když se někomu něco povede.
Zdroj: iGlanc.cz
