Už více než 10 let tvoříte s Karlem Voříškem dvojici moderátorů Hlavních zpráv na Primě a téměř čtyři roky i na CNN Prima NEWS. Dnes spousta lidí v práci tzv. vyhoří, proto by mne zajímalo, co vás ve vaší profesi stále naplňuje?

Je to jako v životě se vším. Radujete se z maličkostí, těší vás pozitivní zpětné vazby od diváků. A já se do práce těším i třeba na to, jak si popovídám s maskérkami, kostymérkami, produkčními…Jsme tam všichni jak včeličky v úle. Ve stálé komunikaci. Mám to ráda. A nepochybně musíte mít ještě vedle práce život, který vás baví. Smysl, proč a pro koho ráno vstanete.

Určitě hraje důležitou roli i parťák. Můžete říct, že jste s Karlem Voříškem i přátelé, kteří si i mimo práci třeba zajdou na kafe?

Parťák je alfa a omega. Vlastně jsem v životě měla na parťáky ohromné štěstí. Jsme s Karlem oba narozeni ve znamení vah a v mnohém jsme si podobní. Máme podobný způsob uvažování, stejné toky myšlenek. Rozumíme si i beze slov, což nám v živém vysílání při nečekaných situacích nesmírně pomáhá. Strašně mne baví Karlův smysl pro humor. Ten je, jak známo, kořením života. A mně „koření“  práci ve zpravodajství. A ano, i na to kafe si rádi zajdeme. Pořád si máme co říct.

Média se vyvíjí spolu s dostupnými technologiemi. Jste za inovace ráda, nebo vás i něco děsí (např. hojně diskutovaná umělá inteligence)?

To jste mi připomněla, že jsme zrovna řešili v práci takzvaná deepfake videa, kdy podvodníci použili naše tváře a pomocí umělé inteligence nám „vložili do úst“ úplně jiný text. Samozřejmě mluvený naším hlasem. Ano, je to děsivé, jak jste řekla. Já jen doufám, že s rozvojem této kriminality se také bude rozvíjet způsob, jak tato videa rychle odhalit a viníky vyhledat a potrestat. Nechci ani domýšlet, kam by se to mohlo časem i zvrhnout.

Dnes si lidé pořizují druhé domovy po celém světě. S vaší rodinou jste si zamilovali Chorvatsko. Proč právě ono?

Já asi nebudu ten typický příklad. (úsměv) Díky své babičce z máminy strany (byla Srbka), jsem vždycky měla kontakty na bývalou Jugoslávii. Měla jsem tam a stále mám spoustu přátel i příbuzné. Jezdívali jsme tam v mém dětství, jak jen to šlo. Pokud nás tedy soudruzi zrovna pustili. Pak jsem navíc oprášila své kořeny, když jsem se před 23 lety provdala za Srba. Takže já se cítím celkem jako doma i v Bělehradě. Když přijedeme, nikdy tam nejsme sami. Srbové jsou velmi srdeční a vřelí lidé. I naši čeští přátelé se tam cítí hezky. No a do Chorvatska jsme jezdili k moři, které stále považuji za jedno z nejkrásnějších na světě. Miluji tamní přírodu, jídlo, hudbu. Mluvím i chorvatsky a mám tam i kamarádku, která je jak moje sestra…

Trochu mne napadá, že slavné osobnosti na čas utíkají do zahraničí i proto, aby je na ulici někdo neustále nepoznával. Což se v ráji Čechů, jak se Chorvatsku říká, asi nestane...

To máte pravdu. Ale já se lidí nebojím. Když mne někdo pozná, nemám s tím problém. Ráda se i občas pustím s lidmi do řeči. Já jsem tam vždycky odpočatá a v dobré náladě. Na nikoho se nemračím. (úsměv) Na veřejné pláži mne ale nepotkáte. Žiju tam „chorvatský život“ obklopena místními lidmi.

S vaším mužem jste se pustili do podnikání, v Chorvatsku pěstujete olivovníky. Proč právě je?

Nevím, zda mohu použít termín „podnikání“. Nešli jsme do toho s vidinou výdělku. Je to naše hobby, vášeň a posedlost. Vyrábíme v čistých eko podmínkách organický olej. Nejprve jsme začali jen pro radost rodině a našim přátelům, později jsme trochu „narostli“ a založili rodinný brand Olivový Ostrov. Loni jsme náš olej poslali na mezinárodní soutěž olivových olejů z celého světa do Londýna a vyhráli stříbrnou medaili za kvalitu i design. To je ten „výdělek“, který nás motivuje a posouvá vpřed. Jinak jsou to jen další a další investice.

Jak poznám dobrý olivový olej?

Musíte jich ochutnat hodně. To máte jako s vínem. Jak se propijete k těm prémiovým, už si krabicák opravdu nekoupíte. (úsměv) Nejjednodušší rada asi je, kupovat ho přímo od farmářů. Průmyslová výroba se s naším olejem nedá porovnat. Ve všech ohledech. To je asi každému jasné. Když máte před domem stodolu a v ní kravku, která se pase v horách na louce, a pak z jejího mléka utlučete domácí máslo… Porovnejte ho s tím kupovaným! Nelze, viďte. Bohužel z ekonomického hlediska se taková výroba už málokomu vyplatí. A tak je to i s olivovým olejem. Nás to neživí, a proto si můžeme dovolit vyrábět opravdu prémiovku.  Tu nejvyšší možnou kvalitu, kterou nám stále ještě čistý kus přírody nabídne.

Je výroba olivového oleje stejně složitá disciplína jako třeba produkce vína? Záleží například, na jakém svahu rostou olivovníky, jestli na ně svítí slunce permanentně apod.?

Víte, že olivovník je vlastně plevel? Jako takový, kromě prostříhávání, pletí trávy vespod a občasném pohnojení, toho moc nepotřebuje.  A stejně jako u vína máte i mnoho odrůd olivovníků. Každá má jinou chuť!

Milovníci olivového oleje si i dávají ráno lžíci jen tak nalačno. Děláte něco podobného také?

Dvě lžíce extra virgin oleje se dvěma lžícemi čerstvé limetkové šťávy. To je elixír zdraví. Já olej ale spíš snídám, obědvám a večeřím. Dávám si ho prakticky k čemukoliv.

Máte třeba tajný kosmetický tip s olivovým olejem?

Pokud má někdo rád přírodní masky na vlasy, či pleť, musí přidat jen pár kapek. Náš olej má obrovskou sílu. Je opravdu hodně hutný a mastný. (úsměv) Já ale preferuji maštění zevnitř. Kdo maže, ten jede. (smích)

Zeptám se vás na něco, o čem se přou lidé napříč laiky i profesionály, já sama na to mám rozličné odpovědi od více šéfkuchařů. Mohu smažit na olivovém oleji?

Na extra panenském oleji je velká škoda smažit. Zničíte tím všechny zázračné látky, které vaše tělo velmi potřebuje. Smaží se na oleji druhé kategorie. Můžete zvolit panenský, (určitě ne extra panenský) ale přesto nesmíte přesáhnout kouřový bod, abyste ho nepřepálila. Ideálně smažte na nižší teplotu. Nebo ho přidejte trošku k jinému oleji. Ale obecně do 180 stupňů se nepřepaluje.

Máte nějaké vysvětlení, proč se kdysi objevený trend, olivový olej, drží stále vysoko v žebříčku popularity? Když si vezmu například kokosový olej nebo řepkový, tak jde spíš o krátkodobější trendy…

Trend je to asi spíš u nás, kde ho lidé dříve neznali. Já ho díky svým vazbám na Jugoslávii znám odmalička. Vždycky jsme si ho domů z cest přivezli. Načetla jsem mnoho studií o olivovém oleji a mohu s klidným srdcem prohlásit, že olivový olej je králem mezi zdravými tuky. Samozřejmě ten kvalitní a extra panenský. Splňuje všechna kritéria, která jsou pro naše zdraví prioritou. A navíc se hodí do mnoha jídel.  Kokosový olej je samozřejmě také fajn, ale salát bych si jím asi nezalila…a řepka? Musí být bio a nemodifikovaná. Najdete ji?

Jaký recept s olivovým olejem máte ráda?

Tak to bude těžké, vybrat jen jeden recept. Jak jsem už říkala, já ho používám hojně. Na saláty, na upečené maso, na ryby a všechno z moře. Na mozzarellu, fetu a jiné sýry. Ale možná zmíním jeden netradiční recept, kde je vysoká kvalita oleje tedy nutná. Je to dezert ideální k perlivému vínu. Do skleněné mističky, nebo sklenky nakrájejte čerstvé jahody na kostky nebo kolečka, přidejte natrhané lístky čerstvé máty a pokapejte extra panenským olivovým olejem. Chutná to neskutečně. K tomu prosecco nebo sekt a návštěva bude nadšená.

Když máte vazby na svůj druhý domov v Chorvatsku, jezdíte na klasické dovolené i do jiných zemí?

To víte, že jezdíme. Ale výhradně mimo letní měsíce. Loni jsme byli výjimečně v létě v Itálii a zažili jsme zas na vlastní kůži ten fenomén „overturismu“. Prodíráte se davem v ulicích. Všude nekonečné fronty na památky a přeobsazené restaurace. Hlava na hlavě a 40 stupňů ve stínu. Pro mě je to hrůza.

Co byste nám doporučila z Chorvatska vy? Turističtí průvodci mají pár nejznámějších míst, ale vy jako znalá místa třeba víte o něčem, co stojí za to vidět a nemá to takovou propagaci.

To víte, já to prozradím a už to opuštěné místo nebude. (smích) Ale vážně. Chorvatsko nabízí mnoho exkluzivních míst. Jde to najít, pokud nepreferujete hotely all inclusive. Musíte se ubytovat v privátu, daleko od městských pláží. A vyrážet na výlety.

Je něco, co na nás Češích Chorvaté nemají rádi, a tudíž bychom se tomu měli vyhnout?

Nutno říct, že Češi jsou v Chorvatsku obrovskou skupinou tvořící výdělek z turismu. Tuším, že jsou na druhém nebo třetím místě.  Chorvaté nás mají rádi. Rozumí našemu jazyku, dobře se s námi domluví. Vadí jim, když s sebou turisté vozí jídlo a pití. Také když chodí v plavkách přes město, nebo si hází ráno ručníky na pláž.  Ale já osobně nijak nevnímám, že by s Čechy měli Chorvaté nějaký problém. Jak známo, na „blbce“ můžete ale narazit všude, stejně jako když se někteří turisté se chovají jako čuňata.

A je něco, co bychom se měli od Chorvatů učit my, Češi?

Neřekla bych, že bychom se měli něco učit. Spíš bychom se mohli inspirovat! Například hrdostí ke svému původu, jazyku a kultuře. Větší otevřenosti. A hojnějším společenským životem. 

Zdroj: iGlanc.cz

Související články