Jak jako maminka dvou dětí prožíváte začínající školní rok? Je to pro vás stresující období, nebo se těšíte, až půjdou konečně do školy?
Upřímně moc nechápu ten moment, kdy rodiče občas řeknou, že se těší, až začne zase škola. Jasně, že je to někdy s dětmi únavné. Ale jak se často setkávám s nemocnými dětmi, které musí jen sedět, ležet, nehýbou se, vážím si toho, že mám děti zdravé. Ano, jsou únavné, protože pořád běhají, na něco se ptají, pořád něco chtějí. Málokdo si uvědomí, jaké je to štěstí, že běhají až do úmoru a pořád se na něco ptají. Já si vždycky řeknu, že za to děkuji, že nás chtějí a potřebují. Takže mně bude spíš smutno, že začnou chodit do školy, protože na ně bude mít vliv i někdo jiný. Ale musím učitelům důvěřovat. Doufám, že to bude dobré.
Jste pro známkování ve škole, nebo byste byla spíše pro slovní hodnocení?
Jsem rodič, který dlouhodobě vidí nedostatečné školství. Ta reforma tu měla být už před desítkami let a nejsem schopna pochopit, proč to tak drhne a vázne. Jsem člověk s kritickým myšlením, chápu, že je to složité, ale myslím si, že je stále na to kladen malý důraz. Vždyť je to nejpodstatnější věc, jak vzděláváme děti, co jim dáváme do života a co z nich vyroste. Je to budoucnost nejen našich rodin, ale i celé republiky a celého národa. S tím jsem hluboce nespokojená. Opravdu mě to trápí.
Jste typ rodiče, co se s dětmi sám učí, nebo na to máte někoho na doučování?
Můžeme si klást otázku, co je to učení. Šprtání je nesmysl. Musíte dětem vyprávět příběhy, musíte je to učit na životě. Pak je to baví a zapamatují si to. K čemu je šprtání, když nerozumí souvislostem. Samozřejmě je to náročné, ne všechny věci vím, takže si je musím dostudovat. Ony to pak lépe pochopí, zajímá je to – prostě v nich vzbudit zájem o ty informace. Za mě šprtání určitě ne.
Zdroj: iGlanc.cz
