Jano, jaké máte vzpomínky na Ivetu Bartošovou?
Docela rozporuplné. Vnímala jsem ji už jako malá holčička, pamatuji si, že jsem znala její písničky. Celý národ ji sledoval. Všichni jsme jí fandili. Přiznám se, že pak jsem její tvorbu moc neposlouchala, to samozřejmě neznamená, že jsem nezaznamenala její příběh. Zejména konec toho příběhu a nešťastného života.
Měla jste i vy někoho v okolí, kdo trpěl psychickými problémy?
Určitě je takových lidí spoustu. Rozdíl mezi drastickými duševními problémy a ”obyčejnými” problémy je opravdu veliký. Ale v té míře jako Iveta nikoho neznám.
Vy jako herečka hodně pracujete s emocemi. Dopřáváte si duševní hygienu?
Bydlím v Krkonoších už šestým rokem, takže mou nejlepší terapií je les a dlouhé procházky.
Vy máte syna, jak s ním trávíte čas?
Moje dítě není už úplně tak malé. Je mu 10 let, takže to je už takový prepubertální stav. I on by chtěl trávit veškerý čas u počítače jako jiné děti, ale já jsem docela přísná matka. Velice, ale opravdu velice mu limituji čas u počítače. Snažím se mu vnutit, že procházka v lese, plavání či jiné sportování je mnohem lepší. Zatím mě respektuje, musí mě poslouchat. Uvidíme, co bude dál.
Zdroj: iGlanc.cz
