Jak jste se těšila na pokračování Lenčiných osudů ve druhé řadě seriálu?

Těšila jsem se na ni moc, protože Lenka je úplně jiná než já. Je hodnější, trpělivější, submisivnější a celkově klidnější, takže se mi hrála moc dobře.

Zdroj: Youtube

Takže vy osobně jste zlejší, neklidná, netrpělivá, dominantní?

(Smích) Zase až tak úplný protipól Lenky nejsem. Ale na rozdíl od ní mám své nedostatky. Nemám problém přiznat, že mám někdy doma nepořádek nebo že občas zakřičím na děti. Přiznám i to, že pravidelně necvičím, i když si každý večer slibuju, že zítra určitě začnu. Dost často si nehlídám, co jím, i když si večer předtím nainstaluju aplikaci na hlídání kalorií. Zítra je taky den, říkám si… (smích) Jsem nedokonalá a nevadí mi to. Na druhé straně se dokážu zasmát sama sobě a smysl pro humor mi pomáhá překonat mnohé těžké situace. Také máme s Lenkou společné třeba to, že obě dokážeme dobře organizovat své okolí. Lenka se v první sérii příkladně starala o svého otce a bratra, který je dost nepraktický. Takže je velmi shovívavá a trpělivá, což jí dost prospívá ve složitém vztahu s náčelníkem hasičů Petrem (Petr Rychlý – pozn. red.), s nímž se dala dohromady v závěru první série. Druhá série se odehrává rok poté a my s Petrem řešíme nejrůznější peripetie a komplikace mezi dvěma lidmi, kteří spolu žijí. Lenka chce jít dál, zakládat rodinu, a je otázka, jestli totéž chce i Petr. On je v trochu jiné pozici, už má velkého syna, a není jednoduché se rozhodnout, jestli chce mít ještě další dítě a znovu ho vychovávat.

Ovlivňovala jste svého manžela, scenáristu seriálu Rudolfa Merknera, při psaní Lenčiny dějové linky?

Lidé mají neustále takové naivní představy, že koukáte svému muži přes rameno při psaní a řídíte jeho myšlenky. Tak to samozřejmě není. Když Rudu něco napadne v rámci jakékoli postavy, občas mi to řekne a kouká na mou reakci. Jsem spíše jakási rezonanční deska, na které se odráží jeho myšlenky. On moji reakci zaregistruje, odnese si ji do dílny, a jak s ní naloží, to už je úplně jiná věc. To se mnohokrát dozvím až při čtení scénáře. A mimochodem, scénář já paradoxně čtu až jako jedna z posledních, protože vím, že se jednotlivé verze ještě mnohokrát mění, než se dojde k té finální. A kromě toho dochází k efektu kovářovy kobyly, protože produkce je přesvědčená, že já už ten konečný scénář automaticky mám, takže ho pošle všem ostatním hercům, jenom mně ne. (smích) Na druhé straně jsem ale v práci perfekcionista a možná jsem tím své okolí na natáčení až obtěžovala. Pořád jsem o něčem diskutovala a poukazovala na detaily ve scénáři.

To z vás musel mít manžel radost…

Naopak. Já totiž mám velkou úctu ke scenáristům, protože vím, že text projde mnoha rukama, než se dostane k hercům, a není v něm žádné slovo navíc nebo zbytečné. A proto mi velice vadí, že mnoho herců si přečte scénář – většinou jenom své repliky – a začnou si ho upravovat. Buď proto, že svůj text neumějí, anebo zčásti proto, že mají pocit, že „to tak je lepší“, což je ovšem ku prospěchu věci jenom tehdy, když je herec na svou roli dokonale připravený a svou postavu dokonale zná. Takže já jsem otravná tím, že vracím herce k původní verzi scénáře.

Seriál se poprvé natáčel v roce 2019. Vzpomenete si ještě, jak jste tehdy trénovala na hasičku?

Na to se nedá zapomenout. Absolvovala jsem krátký výcvik, kdy nám skuteční hasiči objasňovali základní věci ze své práce, abychom v seriálu nepůsobili jako úplná kopyta. Dozvěděli jsme se například, kolik času máme na to, abychom se převlékli do uniforem s výstrojí, když je výjezd. Je to skutečně jen pár minut. Pan hasič nám všechno ukázal a pak jsme si to všichni zkusili. A nikdo z nás to nestihl v limitu. (smích) Překvapilo mě například, že hasiči musejí mít kompletní výbavu včetně helmy, i když jedou třeba jenom zachránit nějaké zvíře. A řeknu vám, že ta jejich helma je strašně těžká. Když jsem si ji nasadila, málem jsem přepadávala dopředu a dozadu. (smích) Zajímavý byl i výcvik s hadicí, kde jsem zjistila, že je dost obtížné udržet hadici, když z ní proudí pod tlakem voda. Nakonec jsme se dohodli, že já nebudu přímo hasit, ale budu rozmotávat hadici, což také není jen tak a musí se dávat pozor, aby se hadice nezamotaly do sebe. Je na to speciální grif, který se musí umět. V každém případě já mám ráda, když se mohu dozvědět něco nového, takže to bylo pro mě hodně zajímavé.

Co vás zaujalo na vaší seriálové postavě?

Není to typická kráska. Je hezká, ale často chodí v montérkách nebo v hasičské uniformě. Takže je to spíš taková normální vesnická holka. Umí až mužským způsobem zabrat s prací, zároveň ji ale trápí veskrze ženské starosti. Jinak je velmi spravedlivá a dělá všechny věci na maximum. Občas na sebe coby ženu ovšem zapomíná. Obecně myslí víc na druhé než na sebe. A jako veterinářka má ráda zvířata, což je další věc, která nás spojuje.

Lenka je žena mezi muži. Cítíte se i vy lépe v mužském světě, nebo naopak preferujete ženskou společnost?

Já miluju ženský svět. Zároveň si ale myslím, že muži jsou to nejlepší, co tady na světě máme. Druhá část naší duše. Nemám ráda, když se obě pohlaví mezi sebou vzájemně urážejí. Špičkovat se, to ano, ale nejsem ani příznivcem šovinistického humoru.

Váš nadhled v přístupu k mužům se projevil i ve vašich knihách, z nichž už se první, s názvem Jak přežít svého muže, stala bestsellerem…

Tu jsem napsala v době první covidové vlny a jde o ženský román o hledání muže a o nalezení sebe samé. O nahlédnutí do ženského světa, kterému dominuje humor, láska, chtění a sex. O ženském přátelství a o víře, že i muži mají křehkou duši. A protože kniha měla velký úspěch, následovaly další, nazvané Coura a Koloušek.

Jana Bernášková

  • Narodila se 21. února 1981 v Krnově. Od šestnácti let hrála v ostravských divadlech, ve čtyřiadvaceti přesídlila do Prahy.
  • Popularitu jí přinesla role kadeřnice Bety v seriálu Ulice a postava Ivety ve Vyprávěj.
  • Pět let žila s divadelním režisérem Davidem Drábkem, s nímž má dceru Justýnu, od roku 2010 je jejím partnerem scenárista Rudolf Merkner, se kterým má syna Theodora.
  • V roce 2020 vydala první knihu Jak přežít svého muže, o rok později na román navázala druhou knihou Coura. Další kniha s názvem Koloušek jí vyšla letos červnu.

Zdroj: časopis TV Pohoda

Související články