Nedávno mi Prima COOL nabídla možnost provádět novým zábavným formátem Joker Show, kam se chodí slavní předhánět ve vyprávění vtipů… Mám-li být upřímný, překvapilo mě to. Nejsem dobrý vypravěč vtipů. A hlavně je neudržím v hlavě. Myslím, že si pamatuju všehovšudy dvě anekdoty, které se u nás dědí z generace na generaci. Jako moderátor tohoto pořadu jsem byl vybrán asi proto, abych se nemohl zúčastnit jako panelista nebo si možná řekli, že při mé nevtipnosti bych mohl být nestranným arbitrem. Nebo jim možná o mně někdo řekl něco, co není pravda. Někdy mě až fascinuje, co všechno se o sobě dozvíte od lidí, které vůbec neznáte. Najednou se dostanete k hotové informaci o sobě, která je potvrzená z několika zdrojů, a vy vůbec nevíte, o čem je řeč. Třeba někdo řekne, že jsem řídil ožralej, a já jsem přitom prakticky abstinent.
Nejsem dobrý vypravěč vtipů. Proto mě překvapilo, když jsem byl vybrán jako moderátor Joker Show.
A třeba někdo stejně tak řekl, že jsem vtipnej. A to já nejsem, já jsem sběratel trapna. Neustále se dostávám do situací, které jsou trapné. Třeba když pokazím představení nebo řeknu něco, co se úplně nehodí. Jsem na sebe naštvaný, ale vzápětí si uvědomuji, že je to skvělý. Jsou to situace, kdy jsem prostě jen trapnej a kdy jediná cesta ven z toho je buď se tomu zasmát, anebo si to hezky zapamatovat, jako to dělám já. A takto do pomyslných šuplíčků v paměti sbírám trapno. V největším trapnu je nejlepší usnout, nebo zemřít. Párkrát jsem to zažil a myslel jsem si, že jsem mrtvý, ale nakonec jsem zjistil, že žiju a jsem jen trapný.
ZDROJ: časopis Glanc
