Dozvěděl jsem se, že v dobách školní docházky jste byl pěkně drzé kvítko a dělal jste těžkou hlavu svým učitelům…

Jak kterým. Na jedné straně jsem měl docela dobré učební výsledky, ale pravdou je, že občas jsem si pustil takzvaně hubu na špacír a zejména paní fyzikářka ze mě „rostla“.

Zdroj: Youtube

Už vám to osud vrátil jakožto panu učiteli?

(Smích) Vrací mi to furt. Na jedné straně dneska nejsou děti tak drzé, jako jsme byli my, ale na druhé straně se v současné době projevují jinak než za mých mladých časů. Vzpomínám si, jak jsem tehdy jako žák základní školy mastil pod lavicí karty, prohlížel si fotbalové časopisy, četl deník Sport a podobně. Dnes je odtrháváme od hraní na mobilu a sociálních sítí. Velkým problémem je vůbec je jakýmkoli způsobem zaujmout a někam posunout. Dnešní děti mají obrovský problém s udržením pozornosti, což s používáním mobilů úzce souvisí.

Ačkoli jako lovec na obrazovce vynikáte smyslem pro humor, jak se snažíte zaujmout žáky například v matematice? Dá se tento obor učit nějak zábavně?

Snažím se jim vysvětlit, k čemu se jim matematika může hodit v praktickém životě. Na základní škole je výhodou, že děti mají většinou ještě nějaký cíl, například uspět u přijímaček na další školy. Vymýšlím si třeba různé příklady z praxe, jako že když řidička nabourala auto panu učiteli, měla v krvi dvě celé šest promile alkoholu. Kolik tedy vypila alkoholu, když váží tolik a tolik kilogramů a krev tvoří tolik a tolik procent váhy těla? Samozřejmě ne všechno jde vysvětlovat tímto způsobem a některé věci se děti prostě musejí naučit klasickým drilem, ale to k tomu rovněž patří. Bohužel narážíme na druhém stupni na to, že žáci mají problém s malou násobilkou, o nedostatečné čtenářské gramotnosti a pochopení slovních úloh ani nemluvě.

Vaše popularita mezi žáky ve Vrchlabí musela díky účinkování v televizi výrazně stoupnout. Jak se to projevuje?

Občas se se mnou chce někdo vyfotit, ale popravdě řečeno, já to nijak neprožívám. Kromě toho těžím z faktu, že mě v televizi namaskují tak, že jsem potom v civilu k nepoznání. Také je dobré, že nejsem z Vrchlabí, kam dojíždím z Trutnova, a tam před mým domem fanynky rozhodně frontu nestojí.

Ovšem popularita má i své stinné stránky. Například když se účastníte svých oblíbených hospodských kvízů, nechce si s vámi kdejaký podnapilý štamgast přiťuknout?

Někdy ano, ale já už dnes naštěstí piju velmi střídmě, protože své jsem si už odpil například na „vejšce“ a později kolem té třicítky. V současnosti jsem spíše poloabstinent, panáka si dám jen velmi výjimečně a v hospodě při kvízu piju většinou nealko. V tom se liším například od Doktora Vševěda, který si dá pět šest piv a jde v klidu domů.

Když už jste se zmínil o fanynkách, v pořadu Na lovu vám byla přidělena role jakéhosi nadsamce. Jak jste ji přijal vy a vaše okolí?

Já i moje okolí si z toho děláme legraci. Stejně jako tady vtipkuju i v běžném životě, třeba s kolegyněmi ve sborovně, a všichni vědí, že jde o humor. Žádný donchuán nejsem a kdo mě zná, ten to ví.

Pravdou je, že se svou přítelkyní, se kterou máte dvě děti ve věku patnáct a sedmnáct let, jste už přes dvacet roků….

Desátého března to bylo třiadvacet let. Seznámili jsme se ještě v dobách našich studií v televizní místnosti na koleji při sledování soutěže Riskuj!

Zaujal jste ji už tehdy svými vědomostmi a znalostmi?

To rozhodně ne. Kromě toho tehdy jsem ji ještě vůbec nezaujal. (smích) K tomu došlo až o čtyři roky později, kdy jsme se dali dohromady.

Jak jste se dostal ke kvízům a vědomostním soutěžím?

Vědomostní soutěže jsem měl rád už na gymnáziu. S kamarádem jsme se scházeli a hráli jsme proti sobě. Vymýšleli jsme si různé otázky týkající se většinou sportu, protože ten jsme oba milovali. A čím těžší otázka, tím lépe. Na vysoké škole jsem se pak zapojil i do různých televizních soutěží a prolezl jsem všechno, co se dalo.

V poměrně drsné televizní soutěži Nejslabší! Máte padáka! moderované „zlou“ Zuzanou Slavíkovou jste dokonce dokázal vyhrát sto devadesát tisíc…

Mně ten pořad kupodivu velmi „sedl“. Na konci každého kola vždycky soutěžící napsali, koho chtějí vyřadit, a pokud si pamatuju, nikdo z nich mi onen negativní hlas nedal, takže jsem prošel až k vítězství. Dokonce i Zuzana Slavíková mě oslovila: „Sympatický Jakube…“

Když vás Nova nominovala do pozice lovce v pořadu Na lovu, byl jste nadšený, nebo jste se obával, jak to zvládnete?

Obojí. Absolvoval jsem nějaké konkurzy, zkoušky a testy, a když mě nakonec vzali, nejprve jsem se zaradoval, ale pak se mi to začalo v hlavě převalovat a opravdu jsem začal uvažovat, jestli zvládnu skloubit výuku na škole, dojíždění do Prahy, rodinu… A přiznám se, že v jednu chvíli jsem z toho chtěl vycouvat. Ale po rozhovoru s paní producentkou, a především když jsem poznal celou naši partu, jsem nakonec zůstal. A teď jsem moc rád, že to tak dopadlo.

Jednou z vašich předností je vaše schopnost hrát slovní ping- -pong s moderátorem Ondřejem Sokolem. Máte nějakou průpravu například v ochotnickém divadle?

Vůbec. Divadlo jsem hrál jedinkrát v mateřské škole, kdy jsem hrál medvěda a rozboural jsem boudičku myšce hrabalce a žábě kuňkalce. Ale uvědomte si, že vlastně svým způsobem hraju divadlo každý den před svými žáky. Někdy udělám nějakou legrácku, jindy zase musím zahrát přísného…

K plusům vaší kolegyně Dagmar Jandové zvané Kvízová dáma patří mimo jiné i to, že nádherně zpívá. V poslední době si fanoušci všímají, že se ji v tom snažíte napodobit…

To nehrozí. Já sice zpívám strašně rád, ale falešně. Ovšem pravda je, že miluju písničky a hudbu vůbec. Byly doby, kdy jsem si pro sebe prozpěvoval pořád. Nedávno jsme byli s dcerou na koncertě kapely Mňága a Žďorp a já si jejich songy zpíval i doma. Co se týče mých pokusů o zpěv v televizi, jde spíš o to, že když mě napadne nějaká písnička, vím, že si ji můžu dovolit zkusit, protože jde především o zábavný pořad, a já tím nahraju Ondrovi k nějaké vtipné poznámce na mou adresu.

Co vás na této zábavné show baví?

Samotná hra. Adrenalin při „lovení“ soutěžících, především při závěrečné štvanici, na Superlovu sledování ubíhajícího času. Ideální pro mě je, když je to napínavé až do konce a rozhodují skutečně jenom vteřinky. Jsem totiž velmi hravý a soutěživý člověk.

Je pravda, že když nevíte odpověď na nějakou „zcela jasnou“ otázku, vypadáte, že to velmi těžko nesete…

V tu chvíli to tak je, zvlášť když se mi hned nevybaví věc, kterou znám. Ale pak to hned hodím za hlavu a jedu dál. Takhle emotivní jsem i při sportu. Když třeba hraju tenis a nedaří se mi, doporučoval bych přítomným dětem zacpat si uši. Běhám také orientační běhy, kde je pro mě výzvou utkat se s kamarády v naší veteránské kategorii o přední místa, což se mi daří se střídavými úspěchy. Poslední dobou dělám dost mapových chyb a i při běhu – chůzi (smích) – si od plic ulevím.

Jaký typ soutěžících, které míváte proti sobě, vám nesedí?

Ti, kteří jsou chytřejší než já. (smích) Ale vážně, nesedí mi lidé, s nimiž není legrace. Kteří na jakoukoli narážku ani nehnou brvou. Anebo naopak soutěžící snažící se za každou cenu být vtipní. To také není dobré. Nejlepší je zlatá střední cesta. Reagovat pokud možno normálně, užít si to a případně vyhrát nějaké peníze. Musíme si uvědomit, že, jak jsme tady už řekli, jde především o zábavu a pobavení sebe i ostatních.

Zdroj: iGlanc.cz, časopis TV Pohoda

Související články