Ivano, s jakými zkušenostmi jste šla do StarDance?
Ivana: S nulovými. Mé zkušenosti se společenskými tanci byly nulové.
Když jste zjistil, že vaše taneční partnerka nemá s tancem žádné zkušenosti, jaká byla vaše reakce?
Jan: Ani jsem nečekal, že je má. S tím tak počítám. Neměl jsem nikdy ve StarDance partnerku jinou než vysokou a nikdy jsem neměl tanečnici, která by měla taneční zkušenosti. Takhle s tím počítám a nevadí mi to.
Ivana: V této soutěži má prostě smůlu, že tančí s hendikepovanými.
Jan: Doufám, Ivanko, že vy budete právě ta, která mě udělá šťastného.
Zatím to vypadá, že vám to skvěle ladí. Jaké pocity z toho máte vy?
Ivana: Přesně tak, že nám to skvěle ladí. Pro mě je každý den hrozně dobrý. Jsem hrozně šťastná. Mám pocit, že jsem zpátky v dětství, že chodím do nějakého kroužku. Není to rušené školou nebo ničím jiným. Užívám si jen to, z čeho jsem šťastná. To jsem vůbec nečekala. A to žiji šťastný život, ale načapala jsem se, jak jdu po ulici a usmívám se. Říkám si: "Co děláš?"
Takže vás mohou lidé na ulici vidět, jak si tam zkoušíte kroky?
Ivana: Ne, to ne, jen vidí ten debilní úsměv.
Jan: Ona si to zkouší v autě. Ivanka má velké auto Smarta.
Ivana: Všechno řekne.
Jan: Ne, že si to zkoušíte v autě. Jsem vás odhalil.
Je nějaký tanec, který vám vyloženě jde?
Ivana: Zatím jsme ve fázi poznávání. Někdy má člověk pocit, že už něco z toho pochopil, tak si říká dobrý, na to příště navážeme. Přijde příště a ono to tam není, takže to hledáte zase znovu. To poznám podle toho, že to tam není, ne že bych to poznala já, já si myslím, že to tam je, ale Honzíček udělá (vyplázne jazyk do strany, pozn. red.). A to znamená, že jsme tři: Honzíček, já a jeho jazyk.
Jan: Víc do boku ho mám.
Ivana: To máte, já ho chtěla jen víc prodat. Takže, když jazyk začne mizet, možná se to tam vrací. Ale máme ještě měsíc a půl. Vždycky, když se to blíží, počítám si to na hodiny, pak na minuty a řeknu si, že je to pořád času. Člověk se nesmí nechat znervóznit.
Z jakého tance máte obavy?
Jan: Po těch pětatřiceti letech praxe nemám obavu z žádného tance. Strašně se těším. To jednou poznáte, vy jste taková mladá, až vám bude padesát jako mně a někdo vám dá šanci se na ten taneční parket ještě vrátit a mít pocit, že tančíte, to je strašně endorfinů. Taky se těším z každého dne a nemám obavu. Myslím si, že cesta je cíl.
Máte podporu doma od manžela a od syna?
Ivana: Ano, velkou. Teď se tady byl syn podívat na tréninku. Honzíček mu dal dokonce pár kroků, že jo?
Jan: Sambu.
Teď je hodně velký trend, že si novomanželé chystají svůj první tanec předem. Měla jste i vy s manželem Janem Krausem nazkoušený nějaký tanec?
Ivana: Nikdo nevěděl, že se budeme brát. A nikdo se o tom nedozvěděl deset let, takže neměli jsme nic. My tančíme životem.
Jan: Mám takový bonus. Až budou slavit výročí 50 let, zlatou svatbu...
Ivana: To už nebudete žít.
Jan: ...tak já jim tam zatančím.
Zdroj: iGlanc.cz
