Pane Trojane, co byste popřál ČT Art k 10. narozeninám?
Zdá se mi, že ten program je dobře naplněný. Přál bych jim víc peněz do rozpočtu. Aby ty projekty, které dělají, dostaly větší prostor, protože většinou oslovují umělce, lidi z kultury, kteří mají co říct. Dost často si stěžují, že je toho hodně natočeno, ale vysílací čas je limitován. Přál bych jim, aby měli nejen lepší finance, ale i ten prostor.
ČT Art uvede i dokument o Dejvickém divadle, kde jste jednou z hvězd i vy. Budete se na sebe dívat v televizi?
Budu se dívat na ten dokument, protože jsem ho ještě neviděl a zajímá mě, jak k tomu přistoupili i mí kolegové. I lidé, kteří nejsou kamennými herci divadla, tak mě zajímá, co o něm říkají, jak tu dobu třiceti let vnímali. Jsem zvědavý a doufám, že stejně zvědaví budou i diváci.
Díváte se v televizi na seriály a filmy, ve kterých hrajete?
Ne, že bych se na sebe díval rád. Většinou jsem hrál ve věcech, které mě nějakým způsobem bavily a považoval jsem je za smysluplné. Byl jsem jejich součástí, tak se na to dívám jako na věc takovou. A za druhé je to pro mě možnost se kouknout, co jsem udělal blbě, z čeho se mohu nějakým způsobem poučit. A udělat to pak třeba lépe.
Vy jste hrál i se svým synem Josefem ve filmu Šarlatán. Dával jste mu rady, jak hrát a jak točit?
Ne, nedával. Točili jsme vlastně stejnou postavu, takže jsme si jen říkali, jaké jsou záchytné body, co nás může spojovat. Některé věci jsme dělali podobně. Bavili jsme se spíš o tom, jaký je Jan Mikolášek člověk, nebo jak ho Marek Epstein stvořil. Že bych mu ale radil, to ne.
Rozmlouval jste mu někdy herectví jako nestabilní povolání?
V první fázi jsem byl kyselejší, ale pak jsem viděl některé věci, které Pepa udělal, a uklidnil jsem se. Viděl jsem, že má talent. A pokud má talent, chuť a zápal na sobě pracovat, pak je to asi to nejlepší, co ho může v životě potkat. Že může dělat něco, co ho baví a v čem se může posouvat někam dál.
Prázdniny končí, začne školní rok. Jak se na to s dětmi připravujete?
Určitá obava a nechuť z toho, že skončily prázdniny a přijde ta strastiplnější desetiměsíční část, přišla. Musíte do toho nějak vklouznout a já se budu samozřejmě co nejvíce snažit je podpořit a pomoci, aby tu školu vnímaly jako určitý prostor, kde mají kamarády a můžou se něco dozvědět.
Chodí si za vámi pro rady, nebo abyste se s nimi učil?
Já mám samé chlapce, tak tam ten předpoklad, že by za mnou přišli a chtěli se se mnou učit, není. Spíš z mé strany. Pokud ale s něčím přijdou, snažím se jim odpovědět, nebo si to dohledat, protože mám také určité mezery.
Zdroj: iGlanc.cz
