V osmém kole StarDance jsme mohli vidět, jak si poradíte s výrazovým tancem.
Moc jsem se na tohle kolo těšila. Ve výrazovém tanci může člověk víc vyjádřit své emoce i svůj názor. Bavilo mě trénovat společnou choreografii s dalšími tanečníky, bylo to zase něco úplně jiného.
Jak moc vám v soutěži pomohlo, že jste dřív hodně sportovala?
Sportovala jsem vždycky, neřekla bych že hodně, spíš rekreačně, nikdy jsem se sportu nevěnovala vrcholově. Ale teď během tréninků se mi každá hodina, kterou jsem sportu v minulosti věnovala, samozřejmě hodí.
Léta se věnujete józe. Pomáhá určitá pružnost, kterou člověk díky józe má, tomu, že vás pak třeba méně bolí svaly?
Jóga mě provází většinu mého života. Dělám hatha jógu, ale ne že bych cvičila klasické ásany, spíš se věnuju krija józe, což je jeden z nejstarších druhů jógy, který se zaměřuje na práci s energií vašeho těla. Možná jsem díky józe pružnější, ale bolí mě úplně všechno stejně jako ostatní.
Byl v soutěži moment, kdy jste si řekla, že to nezvládnete a kdy jste chtěla skončit?
Takový moment nenastal. Vím, že dokud tanec fyzicky budu zvládat a dokud nepřijde, nedej bože, nějaké zranění, prostě to zvládnout musím. Záleží taky na tom, jaký tanec se zrovna učím, s některým bojuju víc, jiný mi jde snáz. Samozřejmě že narážím na svůj věk. Poté, co vypadli David Prachař a Ivana Chýlková, jsem zůstala v soutěži nejstarší. To je fakt, se kterým nic nenadělám. (smích) Ale celkově je pro mě soutěž velký zážitek.
Umíte si říct: Jsem dobrá, jsem na sebe pyšná?
Takové věci si neříkám, snažím se sama sebe nijak nehodnotit. Maximálně si vyhodnotím, jak se mi ten který tanec povedl nebo nepovedl. Člověk se stejně zevnitř vidí jinak, než ho vidí lidi zvenku. Většinou kritičtěji. Nebo aspoň já ano.
StarDance je zábavná soutěž, ale vlastně i boj. S pohodlností, s fyzickými hranicemi, s trémou. Kdy jindy v životě jste podobně bojovala?
StarDance se dá těžko s čímkoli srovnat. Možná bych tu cestu soutěží přirovnala k jednomu krátkému životu. V soutěži člověk podobně jako v životě zažije spoustu pocitů. Pocit, že musí zabrat, aby zvládl daný úkol, pocit, že mu něco nejde, i když se hodně snaží, pocit radosti, že mu to konečně jde, pak zklamání, že mu to jde, ale někomu se jeho výkon přesto nelíbí. Tyhle pocity se mísí se zpětnou vazbou z vašeho okolí, s podporou rodiny.
Související články
Před časem jste byla průvodkyní pořadu Jak se staví sen. Budou se natáčet nové díly?
Pořad Jak se staví sen byl formát, který mě moc bavil. Těšilo mě, že se nám dařilo nepomáhat lidem jenom měnit bydlení, ale že jsme jim do určité míry pomohli i změnit jejich život. Účast v našem pořadu často vnímali jako start do nové životní etapy, životní zlom, kdy se rozhodli něco se sebou udělat nebo něco ve svém životě změnit. Momentálně se další série nenatáčejí, teď bych natáčení ani nestíhala. Vždycky jsme začínali v říjnu. Uvidíme, co bude příští rok.
Čeká vás zkraje nového roku nějaká zajímavá pracovní nabídka?
V lednu mám různá moderování plesů a dalších akcí, ale taky bych ráda měla víc času na holky. Karolínka bude dělat přijímačky na střední školu, Natálka bude maturovat. Zatím mám představu, že bych někdy na konci ledna třeba na deset dnů odletěla s partnerem někam do tepla. Myslím, že dovolenou si po tomhle maratonu zasloužím. (smích)
Když si chcete zalenošit, někam si na chvilku jen tak zalézt a relaxovat, a nemáte tolik času, abyste někam odjela, co uděláte?
Doma se mi moc nedaří se jen tak sama někam schovat, vždycky mě někdo vyhmátne. (smích) A ženské radosti, u kterých my tak rády relaxujeme, myslím tím nějaký kosmetický rituál, už často prožívám se svými dcerami. Ale ráda relaxuju i tak, že si s mým Jirkou (Ivin partner, umělec Georg Jirasek – pozn. red.) pustíme třeba nějaký zajímavý dokument nebo seriál na Netflixu. Nebo se jdeme projít do přírody, na hezké místo, které máme rádi.
Před časem mě pobavil článek, že jste vyhráli kohouta.
Kohouta vyhrál Jirka v kartách. Pojmenovali jsme ho Pepík. Pořídili jsme mu slepice a docela dlouho u nás žil, zemřel zhruba přede dvěma lety, myslím, že jsme mu zařídili spokojený a krásný život. My nikdo nejíme maso. Holky si ho občas někde dají, ale doma maso nevaříme. Jen ryby. Takže kohout měl tenkrát neuvěřitelné štěstí, že ho vyhrál právě Jirka. Kdyby ho vyhrál někdo jiný, skončil by v polívce.
Iva Kubelková
Narodila se 8. května 1977 v Písku, v roce 1996 se stala první vicemiss v soutěži Miss ČR. Zahrála si v seriálech Velmi křehké vztahy, Cesty domů, V.I.P. vraždy a dalších, moderuje pořad Showtime, v minulosti moderovala i Jak se staví sen a Sama doma. Jejím partnerem je umělec Georg Jirasek. Má dvě dcery – devatenáctiletou Natálii a čtrnáctiletou Karolínu.
Zdroj: časopis TV Pohoda
