Ženský hokej je u nás teprve v plenkách, dalo by se říct. Česká hokejistka Kateřina Mrázová je jednou z těch, které to mění a dokazují, že hokej je sport pro všechny. Hraje v profesionálním ženském týmu v kanadské Ottawě, na mistrovství světa 2022 i 2023 dopomohla českému týmu k bronzové medaili a stala se první Češkou, která střelila gól v NWHL. Kdo ji k hokeji přivedl a jak vidí budoucnost žen v tomto drsném sportu? Více v inspirativním rozhovoru.

Jak jste se k hokeji dostala nebo kdo vás k němu přivedl? Většinou malé holčičky asi nesní o tom, že z nich bude úspěšná hokejistka.

Máte pravdu, že většina holčiček o tom dřív asi nesnila, ale já jsem ráda, že jsem v té době byla výjimka. Hokej jsem začala hrát díky staršímu bráchovi Tomášovi, který v té době taky hrál. Chtěla jsem dělat úplně všechno, co dělal on. S rodiči jsem na zimáku strávila spoustu času, a tak se mi to zalíbilo, že už ve třech letech jsem to chtěla zkusit. Rodiče v tu chvíli nebyli proti, protože si mysleli, že mě to přejde… ale rychle pochopili, že to tak asi nebude a vždycky mě v tom podporovali, ať si tenkrát v té době říkal kdo co chtěl. Já jsem jim za to samozřejmě moc vděčná.

Měla jste, nebo máte, svůj hokejový vzor?

Odmala jsem měla za vzor bráchu, díky kterému jsem právě začala hrát. Pak čím jsem byla o trochu starší, tak z NHL to byl Joe Sakic a z ženského hokeje to byla Hayley Wickenheiser.

Máte za sebou už několik úspěchů. Věřím, že i vy už jste musela jinou ženu/dívku inspirovat, aby se odhodlala věnovat tomuto sportu. Nejspíš vám i píšou.

Vždycky mě jakákoliv zpráva moc potěší. Buď mi děti píšou samy, anebo pak i jejich rodiče, že jsem pro ně vzorem. Já si toho samozřejmě moc vážím a vždycky se snažím jít příkladem, jak na ledě, tak mimo led, ale tak i potom co se týče nějakého mediálního výstupu a osobního života.

Jak je ženský hokej v Česku, případně ve světě, vnímaný?

Myslím si, že pohled na ženský hokej v Česku se od Olympiády trochu zlepšil. Více lidí o to má zájem, média už se to taky nebojí zmínit a více holčiček začíná hrát hokej. Každopádně, kdybych to měla srovnat se světem, jako třeba Švédskem, USA, Kanadou, Finskem nebo třeba i Švýcarskem a Německem, tak to si dovolím říct, že jsme hodně pozadu. V těchto zemích je daleko větší podpora a zájem od asociací, médií a sponzorů. Tyto země to v dnešní době vidí jako dobrou investici a ne jako charitu. Samozřejmě se to v Česku lepší, ale jde to pomalu. Nicméně jsem ráda, že velké značky, jako je např. Coca-Cola, už vnímají ženský, ale i parahokej jako důležitou součást hokejového světa a podporují nás.

Jaké jsou největší rozdíly mezi mužským a ženským hokejem? Pokud nějaké jsou.

Největší rozdíly? Tak to budou asi dlouhé vlasy a košíky. Ne, tak samozřejmě chlapi mají větší sílu a je to rychlejší. Největší rozdíl je asi v tom, že my na mezinárodních turnajích nemůžeme hrát do těla. Nicméně pravidla z tohoto pohledu se teď docela mění. Ve Švédsku se to před dvěma roky povolilo a i teď v nové profesionální soutěži PWHL. Za což já jsem hrozně ráda a vím, že i spoustě dalším holkám to vyhovuje. Dochází díky tomu k méně faulům hokejkou a pro diváka je to tak i zajímavější.

Když se tak zamyslím, máme mužský hokej, ženský hokej, para hokej… je to opravdu sport pro každého, bez ohledu na pohlaví nebo handicap.

Určitě hokej a jakýkoliv jiný sport je pro všechny, kdo se tím chce bavit. Nevím, jak někdo někdy mohl přijít s myšlenkou, že by to mělo být nějak jinak.

Máte svůj neměnný rituál nebo zvyk před zápasem?

Jeden takový rituál co mám před zápasem, tak je to, že si musím obalit hokejku a postavit ji čepelí nahoru. Pak ještě vždycky hrajeme fotbálek na vypadávání.

Co vás teď v nejbližší době v hokeji a s vaším týmem čeká?

Jelikož je teď po sezóně, tak ještě přesně nevím. Ale ze zkušeností z předchozích let si myslím, že v létě budeme mít nějaké testy a pak na konci srpna Euro Hockey Tour. A na co se tedy v další sezóně strašně moc těším, tak to je MS v Českých Budějovicích.

Co byste poradila ostatním dívkám, které by také rády hrály hokej profesionálně?

Asi jako u každého jiného sportu, tak dělat všechno poctivě, dělat věci navíc a nezapomínat se u toho bavit. Když se budeme bavit o věcech navíc, tak každá minutka je dobrá. Nemusí to být 2 hodiny denně, ale třeba jen 15 minut stickhandling nebo třeba střelby, ale musí se to dělat denně. Tyhle dvě věci, kdo dělá doma navíc, jsou pak velmi znatelné. A v neposlední řadě, nebát se hrát i jiné sporty. Hokej je hrozně komplexní sport, u kterého používáme všechno a myslím si, že s každým jiným sportem to pomáhá, i v hokeji. Jak pohybově, tak v kreativitě, ale i rozvoji myšlení.

Aktuální otázka - Češi jsou mistři! Jak prožíváte tyto chvíle, které vždy stmelí národ? Sledovala jste zápasy?

Fandila jsem jako blázen, sice jen na dálku z Kanady, ale i tak jsem to neskutečně prožívala a moc jsem to chlapům přála. Určitě je to vždy výzva hrát doma před domácím publikem a musím říct, že to zvládli na výbornou. Bylo na nich vidět, že si to i pořádně užívali. Je fajn vidět, že hokej dokáže takhle lidi stmelit. Myslím si, že v Česku to hokej a pivo vždycky jistí. Škoda jen, že takových chvilek v dnešní době není více.

Prozraďte mi na závěr, jaký máte svůj nejsilnější zážitek z hokeje?

Je hrozně těžké vybrat jen jeden. Mohla bych jmenovat moment, když jsme se kvalifikovali poprvé v historii na Olympiádu, samotnou Olympiádu, historicky první bronzovou medaili, nebo třeba být i součástí prvního historického draftu PWHL. Nejsilnější zážitky z těchto momentů jsou ty cesty a oslavy se spoluhráčkami a rodinou.

Zdroj: iGlanc.cz