Jste bývalá profesionální sportovkyně, jak to teď máte se sportem?
Přála bych si na něj mít víc času. Upřímně. Je to takové období, řekla bych, že je to tím, jak nám malá postupně roste. Jak se říká, všechno nejde hned. Snažím se vždycky najít čas, ale bohužel víc jak třikrát týdně nestíhám sportovat. Chodím si aspoň na hodinu udělat něco pro sebe, takže teď jsou to tři hodiny týdně, což není velká bilance, ale když je zrovna hezký víkend, snažím se to dohánět na kole. To mě baví.
Na Instagramu jste ukazovala, jak vaše malá dcerka začala jezdit na kole. Byla jste šťastná, že to chtěla ona a do ničeho jste ji nenutili. Dbáte na to, aby to bavilo hlavně dítě?
Ano, vzhledem k tomu, že já jsem si sama sport nevybrala, že to chtěli víc rodiče než já. Sport jako takový mě bavil, ale do závodů bych se asi sama dobrovolně nehnala. Mám pocit, že bych na mou dceru neměla vytvářet nátlak. Spíš ji podporovat v tom, o co má zájem teď v tu danou chvíli. Snažím se jí vytvořit podmínky k tomu, aby to mohla dělat. Zatím je to kreslení, hra na hudební nástroj nebo tvorba z hlíny. Upřímně mě překvapilo, že chtěla na kolo, protože nám asi půl roku stálo doma a moc na něj nechtěla. Když jsem jí říkala, jestli to nepůjdeme zkusit před dům, tak říkala, že nechce. Nechtěla za žádnou cenu. Najednou přišla sama, bylo to milé. Na poprvé jsme nečekali žádné zázraky, ale měli jsme opravdu radost z každého ujetého půl metru. Děti opravdu ten život okoření, že vám dokážou udělat nepopsatelnou radost.
Jak jste sama říkala, byla jste nucená svými rodiči do sportu. Mluvila jste s nimi někdy o tom, proč to tak bylo?
Diskutovala jsem s nimi spoustu let už odmala. Do jisté míry je to pochopitelné, protože oni vyrůstali v jiné době než my. Dřív být úspěšný ve sportu znamenalo to možnost vycestovat, aby člověk viděl něco víc než jen lidi, co chodí do práce. Z toho důvodu byli hodně upnutí na to, abych to dělala taky. Přišlo jim to přirozené. Ale my už jsme zažili úplně jinou dobu, kdy ta svoboda byla, ale asi to v nich stále bylo. Celkově je naše rodina zaměřená na výkon i v rámci vzdělání. V naší rodině jsou hodně šikovní lidé, právníci, lékaři a podobně. Já jsem studijní typ do takové míry nebyla, protože jsem byla dyslektik. Potřebovala jsem na vše více času. Asi rodiče usoudili, že bude lepší, když to půjdu zkusit cestou sportu.
Zdroj: iGlanc.cz
