Oskare, film Bratři vstoupil do kin. Rezonuje ve vás stále postava Josefa Mašína?
To víte, že jo. My v tom filmu jsme s Honzou Nedbalem pět let, režisér Tomáš Mašín a natáčecí štáb deset let, takže ve mně to téma neustále rezonuje.
Máte něco společného s tou vaší postavou i v reálném životě?
Doufám, že jo, že máme s Pepíkem něco společného. Nejen fyzicky, protože jsme si docela podobní. Ještě jsem ten film neviděl, tak si musí diváci udělat obrázek. Troufám si říct, že máme společnou lásku k lidem, otevřenost a pozitivní, nekončící dobrou náladu.
Jak se z těch těžkých emocí při natáčení dáváte zpátky do klidu?
Řeknu to jednoduše, klapne poslední klapka a já jdu žít svůj život. Nenosím si postavy domů, jak říkají nějací herci. To je možná u sériových vrahů nebo u velmi narušených osob, které ti herci ztvárňují. To pak mají v sobě zlo, já jsem naopak cítil velkou sílu. Ta postava a příběh mě nabíjí.
Byly možná doby, kdy jste byl brán jako ten Hes, syn slavného táty. Jak jste to vnímal, že musíte z toho stínu vystoupit?
Neměl jsem potřebu z toho stínu odcházet, naopak jsem využil toho světla, který mi tady táta nechal. Třeba na základní škole mě konfrontovali s tím, že jsem z té slavné rodiny, asi i na konzervatoři byly vyšší očekávání, ale já jsem si jel hodně tu svou. Narážky a vtípky jsem nevnímal, nijak jsem se z toho nehroutil. Asi si to říkali mezi sebou, ale mně si to nedovolil zatím nikdo říct, že jsem "protekční spratek". Myslím si, že to, co dnes mám, co jsme dokázali, tak si troufám říct, že to nebylo kvůli otci, ale že jsem si to vydobyl sám.
Zdroj: iGlanc.cz
