Jedním z vašich projektů byla štědrovečerní pohádka Klíč svatého Petra, v níž jste prý přijal roli hlavně kvůli své babičce. Co na pohádku říkala?
Babička byla nadšená. A pohádka se líbila i dalším lidem, ale vyslechl jsem si i nějaké kritické názory. Ale s kritikou já vždycky počítám a jsem na ni připravený.
Momentálně vás vídáme v seriálu Smysl pro tumor, v němž hrajete medika, jemuž lékaři diagnostikují rakovinu. Jaké ohlasy máte na něj?
Veskrze pozitivní, píše mi hodně lidí i na Instagram, že se jim seriál moc líbí a těší se na další díl. Když si občas přečtu, že roli Filipa hraju moc hezky, samozřejmě to polechtá moje ego. (smích) Já jsem jinak vůči sobě hodně kritický a mám motto Nebýt nikdy spokojený. Vždycky když se dívám na výsledek své práce, vidím nějaké chyby. A po roce a půl od natáčení už jsem i já jiný člověk a možná bych určité situace zahrál jinak. Smysl pro tumor pro mě byl herecky obrovská škola, hodně jsem se tu naučil. Nikdy jsem netočil takhle rozsáhlý projekt, měl jsem pětašedesát natáčecích dnů. A jsou v seriálu situace, u nichž si říkám, že jsem je zahrál dobře. Takže, i když jsem vůči sobě kritický, umím se i pochválit.
Říkáte, že jste jiný člověk. Co vás změnilo?
Ne že by se stalo něco zásadního. Ale vždycky když natáčím nějaký obraz, jde o subjektivní pohled na danou situaci v určitém okamžiku. A způsobů, jak tu situaci zahrát, je nekonečno.
Předsevzetí do nového roku si prý nedáváte. Ale máte před sebou nějakou výzvu, kterou byste chtěl letos zvládnout?
Dal jsem si dvě výzvy. První je, že nebudu v lednu a únoru pít alkohol – což se mi zatím daří dodržovat. A s tím možná trochu souvisí i druhá výzva. Chtěl bych v květnu v Praze běžet půlmaraton a maraton. Takže na ně teď hodně trénuju. Kvůli práci jsem v poslední době na běhání neměl čas, ale teď jsem se do toho pustil. Jsem právě doma v Ostravě, takže už jsem si dneska vyběhl na Lysou horu a seběhl ji dolů. Dnes jsem běžel sám, ale občas se mnou běží brácha nebo táta.
Vy jste s tatínkem kdysi společně běhával i po horách.
Kdysi jsme s tátou zjistili, že existuje závod jménem Beskydská sedmička, což je sto jedna kilometrů s převýšením 5600 metrů a časový limit máte třicet hodin. Když mi bylo patnáct, poprvé jsme s tátou zkusili tenhle závod uběhnout. Skončili jsme na padesátém kilometru. O rok později už jsem ho dal celý. Pak jsem hodně let netrénoval, teď se k tréninkům průběžně vracím podle toho, kolik mám práce. Chtěl jsem se účastnit závodu loni v září, ale neměl jsem natrénováno. Tak snad mi vyjde ten květen.
Plánoval jste strávit přelom roku na horách a pak na Fuerteventuře. Dopadla dovolená podle plánu?
Nakonec jsem na hory neodjel a jel jsem až začátkem ledna na týden na Fuerteventuru. Za kamarádem Danem, který pracoval jako rekvizitář na Tumoru a skončil s profesí a přestěhoval se sem. Tady pracuje na farmě. A zkoušel jsem i surfovat, poprvé v životě, a docela mě to chytlo.
Zůstanete u toho?
Uvidím podle situace. Aby se člověk v tomhle sportu zdokonaloval, musí jezdit k moři pravidelně, a navíc na místa, kde jsou pro to vhodné podmínky. Fuerteventura je prý ideální místo pro surfaře v celé Evropě. Zrovna dneska jsem si ale koupil letenky na Tenerife, kde bych si chtěl taky surfování vyzkoušet. Kamarád Honza, který surfuje hodně, mi vysvětlil, že Tenerife je místo, kam jezdí místní a lidé, kteří surfují dobře, ale začátečníci tu nejsou moc vítaní. Tak uvidím. Ale na Tenerife je i nejvyšší hora ostrova, která má přes 3700 metrů.
Takže si ji vyběhnete?
Netvrdím, že ji vyběhnu, je tam velké převýšení, ale rád si ji vyšlápnu.
Brzy vás uvidíme taky v komedii Franta mimozemšťan, v němž hrajete amatérského astronoma.
Hraju amatérského astronoma Blažeje, který pořád mluví o existenci UFO. A když se pak potká s mimozemšťanem, nikdo mu to nevěří. Mám rád sci-fi a taky věřím, že ve vesmíru nejsme sami, že někde na nějaké planetě v nekonečném vesmíru existuje nějaká forma života. Film natočil Ruda Havlík, i od něj jsem se leccos naučil. Před natáčením jsme například měli čtené zkoušky, což nebývá zvykem, ale bylo to ku prospěchu věci. Ve Frantovi jsem si poprvé vyzkoušel být zavěšený a fingovat létání, poprvé jsem pracoval s kaskadéry. Podobné záběry jsme natáčeli i v pohádce Klíč svatého Petra, ale ta se natáčela až po tomhle filmu. Tam jsem si užil i scény pod vodou. Obojí mě hodně bavilo.
Je něco, z čeho máte strach? Něco, u čeho byste váhal, kdyby to po vás režisér v rámci role chtěl?
Nesnáším pavouky, na Fuerteventuře byli všude švábi, dělalo se mi z nich zle. Takže s pavouky nebo se šváby bych natáčet nechtěl. A taky bych nemusel natáčet hodně rychlou jízdu na motorce nebo v autě. Ne že bych měl z rychlé jízdy strach, ale mám z ní respekt. I když třeba v seriálu Stíny v mlze jsem hrál vraha a měl ve scénáři automobilovou honičku. Měli jsme ale zavřenou silnici a věděl jsem, že nikdo nemůže proti mně vyjet, tak jsem mohl pořádně šlápnout na plyn bez obav.
Do čeho se vrhnete teď?
S kamarády jsme se pustili do natáčení autorského experimentálního filmu. To ale není práce, jen koníček a zábava. Jinak před sebou nemám žádné natáčení, jen představení v divadle. Na podzim jsem měl premiéru Hamleta v Národním divadle, a i když jsem odešel z angažmá v Městských divadlech pražských, dál tam hraju. Třeba v představeních Vojna a mír, Romeo a Julie, Elefantazie a dalších. Ale natáčení mě žádné nečeká. Na jedné straně si rád trochu odpočinu a mám díky tomu i čas na trénování a na to se pořádně vyspat. Na druhé straně je to pro mě nezvyklé. Předtím mi na sebe práce v podstatě navazovala. Ale ono je běžné, že nabídky chodí ve vlnách, nemá smysl se kvůli tomu stresovat. Mám volno, můžu si ho užívat, soustředit se na běhání. Když je pak práce hodně, člověk se do ní úplně ponoří a nemá čas na nic okolo. Aspoň já to tak mám. Můžu si to zatím dovolit, když nemám zodpovědnost za rodinu a nemusím třeba kvůli hypotéce brát práci, se kterou tak úplně nesouzním. Myslím, že herec pak může ztratit určitou hravost a otevřenost, to bych nerad. Jsem rád, že zatím tohle řešit nemusím. Zatím nechci úplně dospět.
Jakou roli byste si rád vyzkoušel?
Díky tomu, že mě baví běhání, by se mi líbilo propojit práci s koníčkem a zahrát si roli nějakého ultraběžce, pro kterou bych musel třeba trénovat s profesionálem. Já už jsem běhal v Zátopkovi, v Tumoru jsem hráč ragby, ve Zlatém podrazu jsem hrál basket. Takže by mě bavila nějaká role spojená se sportem. Protože by to byla práce a zároveň získaná další dovednost.
Filip Březina
Herectví vystudoval nejprve na ostravské konzervatoři, poté nastoupil na pražskou DAMU. Před filmovou kamerou se objevil poprvé v tragikomedii Vybíjená, kterou režisér Petr Nikolaev natočil podle knihy Michala Viewegha. Svou první hlavní roli dostal v dramatu Zlatý podraz v režii Radima Špačka. Objevil se i ve filmech Zahradnictví Jana Hřebejka a Petra Jarchovského a televizním filmu Anatomie zrady. Zahrál si také v několika seriálech. V Městských divadlech pražských, kde je v angažmá, ztvárnil výrazné role v inscenacích Andělé v Americe, Romeo a Julie a Vojna a mír (režie Michal Dočekal) a v muzikálu Elefantazie Davida Drábka.
Zdroj: časopis TV Pohoda
