Jak byste divákům představila postavu Elišky?
Je to dobrosrdečná zodpovědná holka, která se snaží zachránit firmu s marmeládami zděděnou po své zesnulé mamince. Vzdá se kvůli tomu svého velkého snu, malování. Přes všechny starosti a povinnosti pomalu, ale jistě přestává myslet na sebe. Žije s milovanou a notně poťouchlou babičkou, kterou hraje skvělá Dana Syslová, a s nejlepší kamarádkou Lucií v podání Hanky Drozdové, s níž se mi to spiklenectví hrálo samo. Ale především se v její přítomnosti začne náhle a nečekaně vyskytovat jistý Damián… Eliška prožije přesně takovou love story, o které se nám všem zdá.
V čem jí rozumíte – a naopak?
Chápu její starostlivost a smysl pro zodpovědnost, velmi dobře rozumím tomu vztahu s babičkou, protože podobný mám se svou skutečnou babičkou Olinkou. Elišce jsem také propůjčila svůj ironický, mírně sarkastický smysl pro humor a jistou ztřeštěnost. O něco hůř rozumím jejímu vztahu s ukázkovým cynikem Martinem. I když… Petr Buchta ho dokázal mile polidštit a při natáčení s ním byla velká legrace. Někdy až moc velká! Některé scény jsme kvůli mým záchvatům smíchu museli mnohokrát přetáčet.
Jakou cestou jste se k tomuto projektu dostala?
Pár dní před Štědrým dnem mi zavolal Ivan Vodochodský z Primy a rovnou se zeptal, jestli bych kývla na hlavní roli v ambiciózním připravovaném projektu. S kamarádkou Kateřinou a s mým Jordym (herec Jordan Haj, pozn. redakce) jsme pak 23. prosince někdy v jedenáct večer natočili tzv. selftape. Kateřina hrála Lucii, Jordy Damiána. Dodnes jsem jim za to vděčná. Později, když jsme byli s rodinou na Bali, jsem do e-mailu dostala scénáře k prvním čtyřem dílům a utvrdila se v původně navýsost intuitivním pocitu, že jít do toho je dobrý nápad. Teď, po třech měsících intenzivního natáčení, z toho mám pořád stejnou radost.
Na který natáčecí den rozhodně nezapomenete?
Pamatovat si jich budu většinu, protože se tu sešla výjimečně sympatická parta a každé ráno jsem se navzdory brzkému vstávání na kolegy těšila, což ode mě fakt není jen zdvořilost. A nejzásadnější natáčecí den? Asi ten úplně první. Byl to exteriér, rovnou mě posadili za volant, ačkoliv jsem pár let neřídila, rovnou jsem si nasadila brýle, co jsem si pro postavu Elišky vymyslela, i když sama dioptrie nemám, a rovnou jsme s Robertem Urbanem, tedy seriálovým Damiánem, šli hrát polozamilovanou scénu na louku s koněm… O pár hodin později jsem mu pak měla v rámci děje omylem spadnout do náruče! Prostě nabitý, barevný, dost dobře zapamatovatelný den.
Jste poslušná herečka?
Snažím se být! Ale musíte se zeptat Lukáše Buchara a Jaromíra Polišenského, našich dvou režisérů. Obou si vážím, oba mám ráda a oba poslouchám na slovo. Ale sem tam se v interakci s Robertem nebo Hankou zachováme jako uličníci… A sem tam nám to projde.
Máte ráda romantické seriály či filmy?
Měla a mám. Třeba Titanic mě pokaždé rozbrečí.
Pokud byste vlastnila elixír umožňující cestu do jiné doby, jaká by vás zajímala?
Na chvilku bych si odskočila do Paříže šedesátých let. Nebo na festival ve Woodstocku. Ale den dva by mi myslím stačily. Je mi moc dobře v současnosti.
Kdy jste vlastně stála poprvé před kamerou?
Před patnácti lety díky režisérce Andree Sedláčkové a jejímu televiznímu zpracování knihy Josefa Škvoreckého pro Českou televizi. Film se jmenoval Rytmus v patách, v hlavních rolích excelovali Vojtěch Dyk a Marika Šoposká a já měla coby studentka politologie pocit, že se mi to snad zdá a že už se mi nikdy nic takového v životě nepřihodí.
Hrála jste i v minisérii Hořící keř…
Ten bych si zase někdy ráda pustila, až budu mít volných pár hodin. Měla jsem tam jen čtyři natáčecí dny, ale byl to obrovský a v rámci filmové práce asi zatím ničím nepřekonaný zážitek. Stát mezi Ivanem Trojanem a celým světem obdivovanou Agnieszkou Holland, mít možnost se dotknout odkazu Jana Palacha, který pro mě patří k tomu nejzásadnějšímu, co dvacáté století v Československu přineslo… Velké životní štěstí a zkušenost. Měla jsem samozřejmě nervy v kýblu, že to tomu hvězdnému osazenstvu pokazím, ale moje postava měla paniku a strach v popisu role, takže vnitřní nejistota se tu vlastně nakonec hodila. A konkrétní vzpomínky? Ivan Trojan je přeborník v rychlém couvání. Jednu „přijíždějící scénu“ jsme natočili asi na sedm pokusů, a on po každé stopce naprosto brilantně odcouval asi tři sta metrů do oblouku zpátky na startovní pozici. Adrenalin – a celkem použitelná historka z natáčení, která se teď konečně hodí, což? (směje se)
Kdysi jste hrála v muzikálu Lucie, větší než malé množství lásky, pak už jste se ale v žádném dalším neobjevila. Zanevřela jste na divadlo?
Nezanevřela! Ale čas je jen jeden. Krátce po Lucii jsem měla nastoupit do další hudební inscenace, ale pak jsem zjistila, že čekám Lennonku. Pokud jsem na nic nezapomněla, tak od té doby se žádná další neodolatelná nabídka neobjevila. Možná to bude i tím, že bez ozvučeného portu bych na divadle byla naprosto nepoužitelná. Mluvím potichu, blbě artikuluju, dramatickou průpravu nemám, kromě práce před kamerou, žádnou. Mezi filmovým, televizním a divadelním herectvím je velký rozdíl – to poslední vyžaduje technickou průpravu, kterou zcela postrádám. Čili mě se potenciálně týkají buď hezky ozvučené muzikály, jako byla Lucie, na kterou moc ráda vzpomínám, nebo nějaké představení v sále pro dvacet lidí. Anebo němá role! Tu bych asi zvládla…
S partnerem Jordanem Hajem jste natočili společné album By Now. Probíhá hudební tvůrčí proces partnerů vášnivě?
Ano. U nás probíhá vášnivě všechno. Skládání. Nahrávání. Láska. Hádky. Vaření. Výchova. Všechno.
Jak se připravujete na koncert, který se odehraje 4. listopadu v pražském Foru Karlín?
Já kvůli tomu nespím už od loňských Vánoc. Bez legrace! Zkoušíme s kapelou, připravujeme opravdu velkolepou show, stage, světla, kostýmy, hosty, předkapely… Vydáváme singly jako diví, nedávno jsem pustila do světa letní veselou Chase It a vzápětí seriálový duet s Richardem Müllerem Tahle jedna vteřina, na podzim vydáme s Jordanem ještě dvě nové písničky. Všechny srdečně zvu, bude to nezapomenutelný!
Pozorujete hudební sklony i u vašich dcer?
Víc než sklony. Pozoruju totální lásku k hudbě a v případě starší Lennonky už i jasný talent. Jak s ním naloží nebo nenaloží, to si rozhodne sama. Ale už teď se jako pyšná matka dojímám, když ji slyším hrát na klavír a zpívat.
Říká se do třetice všeho dobrého… Což takhle třetí přírůstek do party?
Což takhle se ptát na věci, do kterých ostatním něco je? (směje se) Ale až doteď to byl moc hezký rozhovor, děkuju moc!
Emma Smetana
- Narodila se 11. února 1988 v Praze.
- Jejím partnerem je herec Jordan Haj, s nímž má dvě dcery.
- Vystudovala politologii, pracovala jako moderátorka zpráv.
- Má dvojí občanství – české a francouzské.
- Vydala dvě alba What I´ve Done a By Now. Zpívá anglicky, francouzsky i česky.
- Vidět jsme ji mohli v projektech Donšajni, Rytmus v patách, Colette či Muži v naději.
Zdroj: časopis TV Mini
