Davide, jsme na křtu knihy Náhradka, jaký vztah vás pojí k pěstounské péči?
Od devadesátých let jsme spolupracovali s Terezou Maxovou, které sice šlo o něco jiného, ale tohle podporovala také. Běžně ani nevíte, že se takové věci dějí. Pochopitelně tušíte, že to tak nemá být, protože ti malí tvorové prostě tu lásku potřebují. Na začátku života úplně nejvíc. Když je v ústavu každý den někdo jiný, v noci jsou tam sami, tak to musí být pro ty tvorečky zásadní. Myslím si, že hodně lidí si nese z mládí různé hříchy od těch rodičů, ať už vědomé nebo nevědomé, a pak se to s nimi táhne celý život. Já to vím od své mámy, která byla jedináček, a její maminka byla Sokolka, taková perfektcionistka, dost jí ubližovala tím, co všechno jako dítě musela dělat, aby její maminka byla spokojená. Vím, že o tom mluvila do konce života. A to měla rodiče, vyrůstala doma a stejně si to nesla.
Děti z pěstounské péče musí být taky celoživotně poznamenané. Když jsme tady na Malé straně zjistili, že se tady dělají petice, chodilo se před poslance, tak jsme se toho rádi zúčastnili.
Vy sám jste přemýšlel o tom, že byste si vzal dítě do pěstounské péče?
Musím se přiznat, že ne. To moje zaměstnání mi to neumožňuje. S mojí ženou Aničkou jsme si říkali, když začala ta válka na Ukrajině, jestli se o někoho nepostaráme. Ale jak mám to nestálé povolání, každou chvíli jsem někde jinde, tak by to nešlo. Mám čtyři děti, takže na ně musí stále vynakládat nějakou energii.
Vy jste se stal dědečkem, cítíte se jím být, nebo jste stále mlád?
Stále mlád byl jen Karel Gott. Minulý týden jsme si byli zablbnout, vnuk je stejně starý jako můj syn. Vzali jsme kola, jeli jsme na Štvanici, je tam takový trek. Klukům jsou čtyři roky, hezky jsme si zajezdili. Najednou nevíte, který je který. Pak si šli prohlížet drsný klub, který tam je, vedli se za ruce, což bylo docela zábavné.
Zdroj: iGlanc.cz
