Bereniko, kam se bude ubírat vaše postava v seriálu Jedna rodina?
Nemůžu říct, jestli se bude někam ubírat, protože teď upřímně přemýšlím, v jaké fázi jsme na televizních obrazovkách. Moje nevlastní dcera Martina oznámila těhotenství a Norika, jak má z celé rodiny nejmladší dítě, tak to těhotenství uhodla. To se tam teď řeší. Dál tam budou určitě překvapení, ale ty bohužel nemůžu říkat.
Scházíte se s kolegy ze seriálu i mimo plac? Třeba na kafe?
Ze začátku byly tendence, že jsme se párkrát potkali. Bylo to vždycky hrozně fajn, ale pak už jsme toho měli hodně a člověk to nezvládá organizovat. Teď jsme měli vánoční večírek s celým týmem Jedna rodina, to pořádala produkce. Tam jsme se potkali a bylo to moc fajn.
Jak budete trávit Štědrý den a večer?
Budeme na chalupě. Bude tam moje rodina, moje máma, moje ségra s rodinou. Nebude to úplně komorní verze, ale není to ani obří počet lidí.
S dcerkou už jste psaly Ježíškovi, nebo vás to ještě čeká?
Ne, ta už má dopis napsaný. Stále tam něco přidává. Nedej bože, jít kolem nějakého hračkářství, protože chce okamžitě všechno. Samozřejmě bilancuji nad tím, jak to tomu dítěti vysvětlit, že ne, ale na druhou stranu jí to chcete dopřát. Rodičovství je fakt těžké.
Takže jste spíš ta rozmazlovací maminka, nebo umíte být i přísná?
Říkám si, že když ona vidí, že já si kupuji věci, nemůžu pak jí odepírat její věci. Z mého pocitu nemůžeme dělat to, že jdeme do obchodu, že si tam něco koupím a jí nic nekoupím. Když jdeme opravdu jen pro jednu věc, tak jí to předem vysvětlím, uděláme dohodu, že jenom já si to tam koupím, tak to potom jde. Ale je to těžké, když to vidí kolem sebe, že si lidé kupují věci, ale jde o to to nějak vyvážit, vysvětlit, že to už má a není potřeba, aby toho měla plný pokojíček. Ona si toho pak neváží těch hraček, což je logické.
Jak to máte u dcery s elektronikou? Má třeba tablet?
Tablet nemá, ten mám já. Ale je to tablet, který jsem kupovala hlavně kvůli tomu, abychom my mohli mít k dispozici své telefony a Lola se mohla koukat na pohádku. Nebo do letadla. Televizi jsme nikdy neomezovali, protože jsem u dcery viděla, že není dítě, které by při koukání na televizi "vyplo". My to používáme především kvůli tomu, aby se najedla. Není dítě, které by si sedlo a jedlo. Lolu pořád zajímá, co se děje kolem, co kde lítá. Třeba kvůli tomu ani pořádně odpoledne nespala. Prostě živé dítě. Pohádky a televize nám sloužily k tomu, aby se najedla. Ale přestává jí to bavit. Třeba přijde ze školky a televizi nechce ani zapnout. Prostě si hraje doma sama. Osvědčilo se mi to, že naše intuice byla dobrá, že jsme to nezakazovali. Jen jsme řekli, až skončí tahle pohádka, tak to má vypnout. A ona opravdu sama vstane a vypne to.
Zdroj: iGlanc.cz