Vy jste studovala katolické gymnázium. Jak jste se z katolické školy dostala před kameru?
Byl tam mezistupeň fyzioterapie, což byl taky dlouhý časový úsek, asi šest či sedm let mého života, v rámci praxe.
To jste studovala na Fakultě tělesné výchovy a sportu?
Ano, na FTVS. Takže tak nějak se to stalo.
Dostat se z katolické školy před kameru a hrát třeba s Karlem Rodem, to je pořádný skok.
Stále si pokládám tyto otázky, ale odpovědi na ně nemám.
Někdo má stále stigma katolických škol, že jsou tam zlé jeptišky a bijí děti. Jaké to bylo, studovat na takové škole?
To u nás v Třebíči takto nebylo. Myslím si, že to byl celkem podobný přístup jako na klasickém gymnáziu. Akorát to katolické bylo zaměřené více na jazyky, třeba jsme měli i latinu. Což mi hodně pomohlo do té fyzioterapie, že už jsem všechno znala a nemusela se to v prváku učit. To je asi jediný jazyk, který mi jde. Škoda, že je mrtvý. Nebyl tam žádný jiný režim, byla jsem ráda, že každou středu byla mše. Protože pak výuka začala až od devíti. Byla jsem ráda, že jsem si mohla přispat a nešla jsem na mši.
Takže nežijete ten pravý křesťanský život?
Téma víry je složitá a komplexní otázka nebo pojem, nad čím člověk pořád přemýšlí a hledá smysl života. Myslím si, že smysl života je jedno tajemství, které budeme stále hledat, a nevím, jestli někdy najdeme ty odpovědi. Ale víra mě provází celý život dost intenzivně. Mám to ale víc vztažené tak, že Bůh je v každém z nás, a je jedno, jako vírou je to zaštítěné.
Ctíte desatero přikázání?
Já myslím, že jo. To asi jo.
Zdroj: iGlanc.cz
