Máte dvě holčičky, které pomalu přicházejí do věku, kdy by je mohly zajímat sociální sítě. Přemýšlíte jako rodič nad tím, jak jim tento svět přiblížit?
Ony nemají telefony, nehrají hry, na pohádky koukáme minimálně, nemají iPady. Takže sociální sítě vnímají opravdu jen hodně zdálky. Řekla jsem jim, že je to místo, kam lidi dávají fotky a ostatní lidi i ti, co neznají, se na to mohou dívat. Přišlo jim strašně divné, proč někoho zajímá někdo, koho vůbec nezná.
To je ten čistý dětský pohled…
Ano. Často myslím v souvislosti se sítěmi na přísloví „Mluv, když jsi tázán.“ Protože mi až nedávno došlo, že nás se nikdo neptá. My sami od sebe hlásíme do světa, co jsme dělali a že to bylo hodně dobrý, sdělujeme, co zrovna děláme nebo na čem pracujeme.
Jaký máte únik z hektického života? U čeho tzv. vypnete?
V přírodě. Hory jsou pro mne nejvíc. V zimě i v létě. A vlastně pohyb obecně. Teď o víkendu jsme měli dva koncerty a uvědomila jsem si, že během té doby hraní taky vypínám hlavu v řádu toho normálního provozu. Je to jiné vypnutí, ale je příjemné. Takové bezčasí. Ale odpočinek jako takový asi fakt cítím jen v těch horách.
A potřebujete u toho odpočinku být sama?
Mám opravdu malinko času, kdy jsem sama, že ani nevím, jak to vypadá, tak vám to nemohu říct. (smích) Což je ale samozřejmě moje vůle, takže si za to můžu sama. Pravda, v autě jsem třeba sama, protože hodně řídím. Ale to zrovna jako odpočinek nemám. Sice mám nejkrásnější auto ve vesmíru, ale pořád musím být v bystrosti kvůli bezpečí.
S vaším bývalým partnerem Pavlem Liškou máte dvě holčičky. Mám pocit, že se vám povedlo rozejít se tak, aby se to nedotklo dětí, což je dnes pro spoustu lidí velký problém. Můžete se podělit o nějaké rady, jak to zvládnout?
No, snažíme se. Myslím, že každý, kdo řeší takhle složitou situaci, dělá, jak nejlépe dokáže. V rámci možností, jaké má. Nemůžeme se porovnávat mezi sebou, možná se u ostatních inspirovat ale vycházet vždy ze sebe. Důležitá je komunikace. Snažit se dětem všechno vysvětlovat popravdě. Samozřejmě jejich řečí. A nezapomínat na to, že na začátku všeho byla láska. To mi třeba hodně pomáhá v těch nejtěžších situacích. Podívat se zpátky v čase a říct si: Hej, takhle bys to asi tenkrát nechtěla, aby to dopadlo. To mě vrátí nohama na zem, a můžu tak víc myslet na úctu a trpělivost.
Když jsem nedávno dostala lístky na mistrovství světa v hokeji, šli jsme spolu. Bylo to po dlouhé době a bylo to moc fajn. Věděla jsem, že po tom touží a přišlo mi skvělý, že půjdeme spolu. I když po tom toužila i spousta mých kámošů. Haha. Chtěla jsem mu prostě udělat radost. Vypozorovala jsem za tu dlouhou dobu, jak mi nedělají dobře konflikty obecně a jak mi je dobře, když komukoliv udělám radost. Takže se to dá brát klidně i sobecky. Děláte radost ostatním, sobě a pak jsou všichni spokojení.
To je skvělý pohled na věc.
Nedávno jsme řešily s jednou z holčiček klasické holčičí dohadování s kamarádkami ve škole, nějak jsme si povídaly a společně přišly na řešení – že si v té chvíli, když jí dělá něco, co se jí nelíbí, představí, že ji má ta kamarádka strašně ráda. Že je ten konflikt vedlejší a že není vlastně důležitý. A že ji ten pocit pak už navede sám, co s tím má v tu chvíli dělat. Samozřejmě si nemůže nechat ubližovat, ale jde o tu emoci, s jakou začne ten konflikt řešit. Hnedka to zkusila a druhý den přiběhla, že to bylo super. Že to zvládla. Snažím se to aplikovat na sebe v různých těžších situacích a je to teda boží. Když si představíte, že vás má ten druhý rád, změní vám to pohled na něj. A o ten jde. Je to taková hra s vlastním egem. Primární je nastavit si v hlavě, že všichni pro svoje jednání mají svoje důvody. Narodili se jiným rodičům, vyrůstali v jiném prostředí, mají rozdílné školy. Každý máme jiný start. Samozřejmě že je to ale strašně těžké, že se to lehce říká a teoretizuje nad něčím tak složitým, co nás nikoho zrovna na základce neučí. (smích)
Napadá mne, když vy i Pavel působíte v umělecké branži, jestli láká i vaše dcerky?
Ony ani dlouho netušily, co děláme. Jedna holčička viděla jeden můj koncert, druhá asi tři písničky. Až díky škole zjistily, co je naše práce. Jedna chce být architektkou. Přišla na to sama, zajímá se o stavby, dívá se kolem sebe na domy a hodně ji baví o tom mluvit. Tak uvidíme, jak to dopadne. A druhá to ještě neřeší. Leze po stromech, skáče parádně přes švihadlo, to je takový drak.
Celý rozhovor si můžete přečíst v aktuálním čísle časopisu Glanc.
BÁRA POLÁKOVÁ
Rodačka z Kolína zazářila v několika filmech, jmenovat můžeme Bábovky, Prvok, Šampón, Tečka a Karel, Kvarteto či Krajina ve stínu, přičemž za poslední dva snímky získala nominaci na Českého lva. Na poli hudebním má nebývalé úspěchy, vydala celkem tři alba, za první dvě získala pět hudebních cen Anděl. Její oficiální kanál na YouTube má dohromady 98 milionů zhlédnutí, více jak polovinu z nich tvoří views populárního songu Nafrněná. Bára se věnuje i filantropii. Podpořila kampaň Díky pěstounství, je i ambasadorkou Centra Paraple a Sociální kliniky, také spolupracuje s Greenpeace. S bývalým partnerem, hercem Pavlem Liškou, má dvě dcerky, Ronju a Riku.
Zdroj: iGlanc.cz, časopis Glanc
