Aničko, natočil se dokument o tvém tatínkovi Krásné je žít. Jak jsi to s ním prožívala? Není to jen o jeho práci, ale i o rodině.
Já jsem ho v tom upřímně nechala vykoupat. V tu dobu jsem vydávala desku a měla jsem spoustu věcí, co jsem potřebovala zvládnout. Kdyby za mnou samozřejmě přišel, že s něčím potřebuje pomoct, ráda mu pomůžu, ale tím, že si to sám chtěl zrežírovat, nebyl důvod proč za mnou chodit. Ten dokument jsem ještě neviděla. Nevím, co tam dělám, říkám, kdy tam jsem, protože si nemůžu vůbec vzpomenout, kdy jsme tam točili nějaké rozhovory. Asi jsme tam řešili rodinné veselosti. Doufám, že z toho vzejde hezké povídání.
Jaký je podle tebe tatínek?
Táta je velice ojedinělý a hrozně vtipný člověk. Také je dobrosrdečný, ačkoliv si spoustu lidí může myslet, že z něj jde strach, ale tak to není. Je velmi dobrosrdečný. V poslední době je boží a nenahraditelný. Když jsem byla malá, byl problém v tom, že velmi často cestoval a tolik času jsme si spolu neužili. Ale když už jsme spolu ten čas měli, jezdili jsme na různé výlety. Táta byl velmi aktivní na dovolených. Bral mě za poznáním do světa a za to jsem mu hrozně vděčná. Ukázal mi jak profesní svět, tak i ten normální včetně přírody, krajiny, památek a tak dále.
Má to výhody, že máš o tolik staršího tatínka?
Spíš jsou to stresy. Nevidím v tom moc výhod. Možná jednou z výhod je, že mohl zažít neskutečné kapacity, které jsme v kultuře měli, a obrovská jména, se kterými mohl pracovat. Výhody v tom ale asi nevidím. Pro mě je to spíš stres, že je o tolik starší, protože mám o něj přirozeně obrovský strach. Ale myslím si, že stejný strach bych o něj měla, i kdyby mu bylo padesát.
Zdroj: iGlanc.cz
