V ději Ulice jste odjela na misi do Afriky. Co stálo za rozhodnutím, že ze seriálu odejdete? Chtěla jste zkusit nějakou jinou práci?

V Ulici jsem strávila jedenáct let. Byly to krásné roky, ale já jsem cítila potřebu se někam posunout. Měla jsem dojem, že už pár let přesluhuju. V té době pro mě autoři neměli žádnou nosnou linku, tak jsme se s tvůrci v dobrém domluvili, že postavu Moniky necháme odjet.

Zdroj: Youtube

Teď jste se do děje po zhruba šesti letech vrátila. Řekli vám autoři, proč nastal ten správný čas?

Důvod neznám, řekla bych, že jsem se jim hodila do linky s Kryštofem Rímským a Markétou Stehlíkovou, tedy Márou a Karlou. A protože mám teď na natáčení čas, souhlasila jsem. Domluvila jsem se s autory, že Monika bude v Ulici jen po určitou dobu, řekli jsme si, co tam mou postavu čeká, abych věděla, co a jak dál.

Hrála jste Márovu bývalou lásku a teď jste se mu znovu objevila v životě a opět mezi vámi začal vztah. Stalo se i vám osobně, že jste znovu vstoupila do stejné řeky?

Stalo se mi to víckrát, ale ne vždy to dopadlo dobře, proto se tomu snažím spíš vyhýbat.

Lidé, kteří na vás nechodili do divadla, si možná pokládali otázku, kam jste se poděla, když jste nehrála v Ulici?

Poděla jsem se zpátky do divadla. Mám stálé angažmá v Příbrami a kromě toho hostuju třeba ve Studiu Dva v Praze, v Řeznické hrajeme inscenaci NordOst, jezdím na zájezdy s představením Přátelák, je toho hodně a rozhodně nemám nedostatek práce. Ale tak to bývá, když herce diváci nevidí v televizi, mají pocit, že nic nedělá.

Před lety jste se začala věnovat taky focení. Je to pro vás i profese, nebo jenom koníček?

Z devadesáti procent je pro mě focení stále koníček, kreativní záliba. Baví mě nejen fotit, ale fotky pak i dolaďovat. Občas fotím na zakázku i divadelní představení nebo portréty, taky plakáty k inscenacím. A moc ráda fotím krajiny, když jsem někde na cestách, ať u nás nebo v zahraničí. Ale přiznám se, že se mi nechce foťák všude tahat s sebou, takže někdy klidně fotím na mobil a pak si s fotkou pohraju v nějakém editoru.

Podívala jste se dokonce za polární kruh…

I když nejsem příliš aktivní člověk a jsou dny, kdy si moc ráda lehnu na chalupě na pec a čtu si, ráda cestuju a objevuju nová místa, která si fotím. Loni jsem si splnila cestovatelský sen, když jsem byla za polárním kruhem, kde jsem viděla polární záři. Je tam nádherná a lidmi nedotčená příroda.

Diváci vás mohou sledovat i v seriálu Malá velká liga, v němž hrajete Sáru, bývalou manželku fotbalového trenéra v podání Marka Němce. Jak vám tahle role sedla?

Nejsem zrovna sportovní typ, a když už se do nějakého sportu pustím, většinou si u něj ublížím. (smích) Moje role není tak vtipná, jako Markova, mám tam linku s Romanem Štabrňákem, s nímž hrajeme partnery, ale i tak jsme se u natáčení všichni vyblbli. Smáli jsme se hlavně, že v původním obsazení byla úplně jiná jména, a pak jsme se na natáčení sešli my, evidentně náhradníci. Ale scénáře Jakuba Machaly, který seriál i režíroval, se mi moc líbily, ráda jsem se s ním pracovně potkala, líbí se mi, že v seriálu hezky namíchal zábavu i lehké dojetí.

Jaký je to pocit, přiznat si, že je člověk náhradník? Musí v tu chvíli zapomenout na své herecké ego?

Já moc velké ego nemám a žije se mi bez něj docela dobře. Naopak jsem se dlouho učila mít se ráda a pořád na tom musím pracovat. Jsou tu herci, kteří točí pořád, pak jsme tu my, kteří natáčíme málo, a pak je spousta třeba i skvělých herců, kteří práci v televizi nebo ve filmu nemají vůbec. V tom jsem realistka.

Proč jste se neměla ráda?

Utratila jsem tisíce na terapiích, ale pořád nemám na tuhle poměrně složitou otázku jasnou odpověď. Jsem hodně citlivá a dost si některé věci beru. Když mi sto lidí řekne, že se mi něco povedlo, a stý první opak, chytnu se toho jednoho negativního názoru. Přitom jsem byla svou rodinou vždycky podporovaná ve všem, co jsem dělala. Později jsem se léčila s depresemi a nebojím se to přiznat, jen mě mrzí, když informace vytrhne z kontextu bulvár a staví na nich nepravdivé články. Spousta mladých lidí se dnes potýká s velkým tlakem, s pocity úzkosti, je to velké téma současné doby. Hodně lidí mi napsalo, že má stejné problémy. Bohužel společnost nemoci duše pořád hodně podceňuje. Proto o tom mluvím, chodit na terapie a svěřit se do rukou odborníků ve chvíli, kdy si prostě neumíte pomoct sama, není žádná ostuda. Zlomenou nohu taky neléčíme doma sami. Terapii bych doporučila každému, i těm, kdo si myslí, že ji vůbec nepotřebují.

Podzimní období občas hodí smutek nebo melancholii i na lidi, kteří se s depresí neléčili. Máte nějaký recept, jak si zvednout náladu, když se necítíte úplně v pohodě?

Když mě přepadne panická ataka, zabírají mi dechová cvičení. A taky mi pomáhají vůně nebo různé formy wellnessu – sauna, vířivka, masáž. Pomůže mi, když se zklidním, zpomalím, zapálím si svíčku, naložím se do vany, pustím si muziku, kterou mám ráda.

Dočetla jsem se, že máte taky nového přítele, herce Denise Šafaříka. Jak jste se zrovna vy dva dali dohromady?

Denise jsem viděla v Divadle pod Palmovkou v představení 294 statečných a moc se mi v něm líbil. Po půl roce jsme se náhodou potkali, když jsem si šla s kolegy sednout po představení na skleničku. Denis tam byl taky. Řekla jsem mu, jak se mi představení líbilo, začali jsme si povídat, zjistili jsme, že si skvěle rozumíme, a od té doby jsme se od sebe nehnuli. Sice spolu nebydlíme, ale jsme neustále v kontaktu. Oba jsme byli tenkrát ve fázi, kdy jsme nechtěli začínat žádný vztah, a v tu chvíli jsme se potkali.

Denis je o deset let mladší než vy. Nenaskočí vám občas myšlenka, že by třeba časem mohl potkat nějakou mladší partnerku?

Mluvili jsme o tom s Denisem a shodli se na tom, že ten rozdíl mezi námi nevnímáme. Myslím, že jsem duší často ještě dítě, a Denis je naopak v jádru starší, než kolik mu je. Jsme si povahově velmi podobní, oba stejní blázni, a hlavně se otevřeně o všem bavíme, všechno si hned vysvětlíme a vyříkáme. Takhle otevřený vztah jsem ještě nezažila a je to skvělá věc. Takže náš věkový rozdíl neřešíme. Hlavně já neumím myslet do budoucna. Nepřemýšlím o tom, co by mohlo být za pár let. Žiju teď a tady a mám z toho radost.

Zdroj: časopis TV Pohoda

Související články