Ponořená do tvorby

Je to proces, ve kterém se dostávám do takzvaného stavu ‚flow‘. Mým největším koníčkem je fotografování. Někdy jsem už zahlcená vším, co má online nebo digitální podobu. A tak jsem se na jaře začala věnovat platinotypii, což je starodávný proces vyvolávání fotografií. Je to jedna z nejstarších technik. Moc mě to baví a i když je to ještě běh na dlouhou trať, těším se ze svých prvních povedených kousků. Říká se, že platinotypie vydrží věčně, až do rozpadnutí papíru. Nevybledne. A to mě v této pomíjivé době moc zaujalo. Třeba bude můj obrázek jednou viset v pokojíčku mému praprapra vnoučeti. 

Zdroj: Youtube

Moje rodina

Je to alfa a omega mého života. Vše, co dělám, se vyvíjí od ní, s ní a pro ni. Je to základní stavební jednotka a i když není vždycky všechno dokonalý a růžový, o to víc mně potěší každá radost mých nejbližších. Stačí mi malý okamžik jejich štěstí a mám chuť žít. Takže vůbec největší radost mi dělá radost a štěstí mé rodiny. 

Sebepéče

Starám se ráda i o svoje tělo a pleť. Jednak si ujíždím na kvalitní stravě a doplňcích stravy, ale taky miluju rituály v koupelně, kdyz jsem jen já a moje voňavé krémíčky a olejíčky. Vyžívam se v přírodní kosmetice. Mám ráda českou bio kosmetiku a pleti dodávam kolagen, kyselinu hylauronovou a zinek. Když se o sebe postarám, cítím se skvěle. 

Uklidnit duši

Když mám těžší dny, nebo se moje duše či mysl trápí, jdu na louku a tam sbírám bylinky. Je to moje meditace. Sklonit se k zemi. Cítit... Vzduch, půdu, vítr, slunce, kapky rosy... Troufám si říct, že v přírodě se asi nejvíc setkávam s Bohem. Tak se ho dotýkam. Jeho dobroty. Příroda nám toho tolik dává, bez toho abysme se o to přičinili. Je to dar. Bezpodmínečný. Tam se moje duše vždy uklidní, tam nejvíc prosím a děkuju. 

Cestování

Dovolená s dětmi není dovolená. Je to dobrodružství. Nikdy jsme nebyli nikde s komfortem all inclusive a i když nejsme úplně asociální, spíš brzo zahlcení, potřebujeme svůj prostor a klid. Vadí nám vše hlučné, plné, organizované. Proto cestujeme vždy mimo sezónu. Ne vždy nám vyjde počasí. Radost je, že jsme všichni čtyři na ‚dovolené‘ zdraví. Naše cesty ale vždy splní účel takzvaného ‚poodstoupení‘. To je často diskomfortní, ale  nám většinou ukáže pravé hodnoty. Vždycky si potom nesmírně vážíme o něco víc domova. 

Láska ke zvířatům

Miluju zvířata, ty jejich kožíšky a přitulení se k nim, to je nejlepší lék. Máme dvě kočičky. Spí s námi v posteli a pomáhají nejen mně ale i dětem uklidnit se a dát se do pohody. Stačí je hladit a poslouchat jejich vrnění. Časem bysme moc rádi i pejska, nějakou drobnou fenku... Ale ještě cítím, že by bylo fajn, aby děti trošku vyrostly. Jednou to ale určitě uděláme. 

Zdroj: časopis Glanc

Související články