V jednom rozhovoru jste zmínila, že maskéřina je šílený obor v tom, že jste v ní umělcem, technikem, psychologem, snílkem, chemikem, dermatologem… Co z toho je vám nejbližší?

Tak málo profesí jsem zmínila? Určitě nejblíž mi je umělec a psycholog. Velmi ráda studuji a škol jsem si prošla víc, než je nutné. Všechny měly umělecké zaměření, tedy až na nedodělaný peďák. Zároveň jsem absolvovala několik terapeutických výcviků. Znalosti zde získané jsou totiž u civilního make-upu víc než klíčové.

Zdroj: Youtube

Původně jsem si myslela, že budu jednou terapeutka, nakonec jsem ale ráda, že je to spíš dar navíc, který můžu používat k ulehčení své práce – ať už pro sebe, či pro lidi kolem. Nejtěžší jsou pro mě paradoxně ty části mé práce, kde se stávám jakýmsi manažerem týmu, který zpracovává tabulky, rozpočty, výukové materiály pro tým a podobně. Naturelem mi vůbec není přirozené být systematická, nedej bože dělat něco stereotypního. To, že jsem v sobě vytvořila i sekretářku, považuji za osobní výhru, ale myslím, že třeba moje účetní asi občas hází v kanceláři do mé fotky šipky.

Vaše práce byla mnohokrát oceněna. Jaké pocity při tom zažíváte?

Ta ocenění vnímám trochu jako štafetový kolík na cestě. Někdy mám pocit, že je potřeba splnit ještě něco dalšího, něco jako odškrtnutí si bodu v ‚to do listu‘. Ještě se mi nestalo, že bych ve své hlavě soutěžila s lidmi, vždy spíš s nějakou svojí výzvou. Silné pocity mám ale při úspěších mých studentek. Tam přichází dojetí a často i slzy. Na to, že jsem velmi náročný učitel i šéf, by asi mnozí byli překvapeni, jak velké množství emocí do lidí kolem sebe investuji.

Zmiňujete své studentky. Jak se v současnosti vyvíjí maskérský obor v českém i světovém měřítku? Jsou obecně v maskéřině Češi dobří?

Jsou hodně všestranní. Zahraniční kolegové jsou často překvapeni, čemu všemu se věnujeme. Když s nimi spolupracuji třeba na protetickém make upu a mezi řečí prohodím, že o víkendu mám kurz líčení pro běžné ženy nebo svatbu, vůbec nerozumějí, jak je to možné. U nich je zvykem, že je každý specialistou na určitou oblast. A protože mi naše česká univerzálnost imponuje a obdivuji mnoho svých kolegů jak ze světa beauty, tak filmu, dovolím si říct, že Češi jsou sakra dobří, avšak nedocenění.

Byla jste nominována na Českého lva v kategorii masky za film Bratři. Jaké bylo pracovat na tomto filmu?

Já to už několikrát přirovnala k první lásce. Dlouho věříte, že už to nikdy nebude takové jako poprvé. Dlouho to v sobě nosíte a vše s tím srovnáváte. A zároveň vás to trochu trhá na kusy. Bylo to těžké natáčení. Český lev mi pomohl to v sobě uzavřít, konečně jsem uviděla, jak každý na pódium přišel s příběhem o své lásce. Velký vliv asi mělo, že si lidsky velmi vážím režiséra Tomáše Mašína, který si mě pro film musel vysloveně vybojovat. Producent si mnou nebyl jistý. Zeptal se mě tenkrát, zda si myslím, že na to mám. A já upřímně odpověděla, že vím, že jsem na to mladá, ale že to dělat prostě chci. Naplánovala jsem si doučování se staršími maskéry, prolezla mnoho starých alb a půl roku žila jen příběhem rodiny Mašínů.

Spolupracovala jste také s maskérskou ikonou Nickem Dudmanem, který stojí za maskami ve filmech, jako je Harry Potter nebo Star Wars.

Byla to doba před covidem, kdy jsem prostřednictvím svého parťáka Jakuba Gründlera začala s Nickem pracovat. Nicméně vyčerpání a určitý pocit, že jsem ztracená v továrně na film, způsobily, že jsem se rozhodla vzdát se lepších peněz a vrátit se zpátky k českým projektům, ke kterým mám osobnější vztah.

Co v sobě musí mít člověk, který se chce stát úspěšným maskérem?

Houževnatost, sebereflexi, výborné oči, cit pro barvy a světlo, prostorové vnímání a neustálou ochotu růst a tvořit. Měl by mít rád lidi, ale nesmí ztratit své hranice, aby ho lidé nevyčerpávali. Zapotřebí je i dobrá fyzická kondice na zvládnutí dnů beze spánku, energie na časté změny a na dlouhé dny odstáté v zimě.

Pracujete také s nevěstami. Jaké jsou aktuální trendy v líčení na svatbu?

Nevěsty miluji, jejich líčení považuji za poslání své práce. Aktuální trend jsou lepené perličky, barevné akcenty, výrazná líčka, dokonce i kamínky. Nicméně v tomto směru to chce vždy přemýšlet i v dlouhodobém měřítku. Pokud například tradiční ženě cpete nějaký módní trend, lehce se stane, že za dvacet let se bude za své svatební fotky stydět. Myslím, že i mezi čtenářkami se najdou takové, které když uvidí své obočí pár let zpět, tak se minimálně zasmějí.

Celý rozhovor najdete v aktuálním čísle časopisu Glanc

Bc. Adéla Anděla Bursová

  • Vicemistryně Mistrovství světa v make-upu roku (2019)
  • Nominace na Českého lva za masky za film Bratři (2024)
  • 2. vicemistryně Evropy v make-upu (2022)
  • Dvojnásobná mistryně České republiky v make-upu (2017, 2018)
  • Vicemistryně Open face airbrush (2018)
  • Finalistka Mistrovství světa v make-upu (2018)

Zdroj: iGlanc.cz, časopis Glanc

Související články