Žárlivost je součástí našeho života. Pronásleduje ženy i muže, někteří tvrdí, že mírné žárlení je dobré. Asi ano, aby si protějšek nemyslel, že si může dovolit vše. Jenže tu jsou pak extrémy ryze nebezpečné. Chorobný žárlivec umí udělat ze života peklo. Když propadne svým fantaziím, podusí nejen svoji lásku, ale i vztah. Kde je ta hranice, kdy už je něco špatně?
Mám partnera, který žárlí až moc
Samozřejmě, že na vaší cestě vztahem čekají různé nástrahy, opravdu i ty reálné. Ženy, muži, rádi flirtujeme a neubráníme se tomu ani ve chvíli, kdy jsme zadaní. Když nám muž vysekne poklonu, rády si zakoketujeme. Nechceme zajít někam dál. Spatří-li to ale chorobný žárlivec, už může mít pocit, že jdete dál, za dveře příbytku onoho lichotníka. Vyslýchá vás, hlídá, pozoruje, co děláte, kam chodíte, dokonce vám projíždí mobil. Pokud mu to nedovolíte, nesmí si to dovolit on k vám. Něco s tím dělejte. Buď se dotyčný ovládne, což nebývá jen tak, anebo půjde k terapeutovi.
Žárlím já a nemohu si pomoct
Žárlivost je ten velký soupeř, který umí nasadit jakoukoli masku protivníka. Jednou se vtělí do vašeho partnera, jindy vklouzne do vaší mysli, kde právě řádí s různými fantaziemi. Vy se ocitáte v nejistotě, pláčete, bojíte se o to, že vám protějšek uteče s jinou. Když vás muž netrýzní svojí žárlivostí, stejně pláčete, protože vás ničí vlastní žárlivost. Nejen toto je ubíjející. Horší je, že i ten partner, který vás původně miluje a byl s vámi spokojený, se časem bude cítit také vyčerpaný neustálým podezříváním, až si řekne: „Stejně mi nevěří, tak zahnu.“
Jak léčit nevěru?
Léčba? Je žárlivost vůbec nemocí? Emocí zcela jistě. Patří sem hněv, pocity méněcennosti i deprese. A! To už se ocitáme u jisté psychické choroby. Chcete-li se vy zbavit žárlivosti, musíte si přiznat, že je to váš problém. Kvůli velké představivosti si začnete tvořit katastrofické scénáře, až posedle kontrolujete partnera, jeho věci, možná občas zkusíte sledovačku. Ztrácíte půdu pod nohama. Ne však proto, co dělá partner, ale proto, co děláte vy. A platí to i naopak.
Co se s námi děje? „Máme tendenci se do těchto pocitů zamotat,“ popisuje doktor John Demartini, který se studiem žárlivosti v různých podobách zabývá. Léčba formou různých terapií vede k uklidnění a především k posílení sebevědomí. Uvědomění si, že na nás nečíhá nebezpečí v podobě zrady partnera, protože máme pocit, že nejsme dost dobří. Dostatečně kvalitní, aby o nás někdo bezmezně stál. Což může platit i v práci nebo přátelství.
Hledejte důvody, proč věřit tomu druhému
Důvěra ve vztahu je to nejcennější. Představuje lepidlo, které vás tmelí k sobě. Naopak nedůvěra je ředidlo, které vše slepené rozklíží a poničí. Než abyste se pídila, co kde muž vyvedl za lumpárnu, zkuste se ptát obráceně. Proč mu můžete věřit? Je lepší než ex. Můžete se na něj spolehnout víc než kámoška na svého muže. Nebojte se, že vaši důvěru zradí. Udělá-li to, učiní hlupáka ze sebe, ne z vás. Jestli tvrdí, že vás miluje, věřte mu a sledujte jeho gesta. Nečekejte, až udělá malou chybičku. Jen nápadně viditelné přešlapy vám dovolují pochybovat. Stejně jako když hledáte své mínusy. Nesrovnávejte se s jinými. Nehledejte, co je na nich lepší. Poznejte svou vnitřní sílu a to nejlepší ze sebe dejte partnerovi. Nebude mít důvod hledat jinde, když bude spokojený.
Žárlivost a terapie? Není to ostuda
Někdy je to těžké, ale pokud jde o velkého žárlivce, pomůže třetí, nezaujatá osoba se zkušenostmi. Před terapeutem v podobě psychologa si sobě svěřte, co vás trápí, a vyjasněte si, jak chcete ve vztahu dál pokračovat. Co se vám nelíbí, co chcete změnit. Může jít o onu žárlivost, stejně tak můžete dát najevo partnerovi, že by měl omezit koukání po jiných ženách. Pokud vám muž oznámí, že chce jít večer s přáteli, uklidněte se a nechte ho jít. Netrapte se. Je to jeho odpovědnost. Nejzdravější jsou ty vztahy, které nechávají dveře otevřené, aby jimi mohl proudit vzduch. Uvědomte si, že jestli vás partner upřímně miluje, pak se vrátí. A pokud vás podvede, je to pro vás užitečná informace. Aspoň víte, na kom nemáte dál stavět svoji budoucnost.
