S blížícím se koncem školního roku se telefonáty na linkách bezpečí stupňují. Volají děti, které mají obavy z reakce rodičů na jejich školní prospěch. Všichni chceme, aby se naše dítě dobře učilo, vyznamenání nebo dokonce samé jedničky jsou krásné, ale nemělo by na tom stát všechno. Pokud dítě ví, že jeho známky nenaplňují očekávání rodičů, bývá zle. Mnoho z dětí ze strachu raději uteče z domova, než aby doma ukázalo onen papír. Některé si v nejhorším případě sáhnou na život.
Nadechněte se
Až vám dítě ukáže, jak se mu během školního roku dařilo, zkuste se před prvotní reakcí zamyslet. „Vždy je potřeba hodnotit u dítěte nejen konečný výsledek, ale i proces, tedy jak probíhalo dané pololetí a vzít v potaz, zda se dítě snažilo, pravidelně připravovalo… Zamyslete se nad tím, jestli například vysvědčení není ovlivněno vyšší absencí z důvodu nemoci. Nebo například kvůli tomu, že se dítě věnuje nějakému koníčku, který mu zabírá většinu času,” říká psycholožka Veronika Pavlisková. Vždy je podle ní také potřeba vzít v úvahu, zda dítě na lepší výsledky má, co se týká inteligence.
U dětí bývá zhoršení prospěchu často spojené i s nástupem puberty. Co za postojem toho puberťáka vlastně je? Je líný nebo má deprese? A třeba se jen nešťastně zamiloval.
Najděte pozitiva
Pokud je vysvědčení hodně špatné, nekřičte, ani dítě fyzicky netrestejte, nedělejte cokoliv, co mu školu ještě víc znechutí. Ani mu nepředhazujte, že dítě vaší kamarádky to zvládlo o dost lépe, tak proč ne ono.
Také si vzpomeňte na sebe. „Jako rodiče bychom si měli sáhnout do svědomí a vzpomenout si na své školní výsledky, jestli jsme my sami dosahovali lepších výsledků. Myslím si, že když se nejdříve zamyslíme nad tím vším, co jsem zmínila, předtím, než zareagujeme na vysvědčení, tak určitě při tom hodnocení najdeme aspoň něco, za co naše dítě můžeme pochválit. A samozřejmě, pokud má dítě někde v domácí přípravě rezervy, tak je určitě v pořádku říct, že v příštím školním roce se pokusíte školní výkony zlepšit,” doplňuje Veronika Pavlisková z psychologické online poradny. Vyvarujte se proto na první dobrou očividnému zklamání a výtkám. I kdybyste měli pochválit třeba jen jedničku z tělocviku nebo z chování.
Když dítě přinese domů špatné známky, v první řadě je důležité porozumět, proč se tak stalo. Příští rok aspoň víte, na co se spolu při učení zaměřit. Školní prospěch souvisí i s atmosférou doma, například když se rodiče často hádají. Pak byste měli především začít u sebe a zlepšit podmínky pro učení, pokud vám na známkách vašeho dítěte záleží.
Nemáte až příliš vysoké nároky?
Někteří rodiče budou šťastní jedině s vyznamenáním. Dalším se uleví, když se vysvědčení obešlo bez čtyřek. A někdo se spokojí jen se samými, což je ale často nejen nedosažitelné, ale i zbytečné. Pokud ale na dítě kladete příliš vysoké nároky, bude mít potom výčitky z jedné dvojky, co mu ujela, místo aby se radovalo spolu s vámi z krásného prospěchu. Občas nějaká špatná známka není ostuda a není ani známkou, že by dítě bylo hloupé. Když si ale neodpustíte poznámky, že to není dokonalý prospěch podle vašeho gusta, lehce žák takového mínění nabyde.
Pozitivní motivace
Jak dítě motivovat k lepším výsledkům? Podle psycholožky Veroniky Pavliskové je nejlepší vnitřní motivace. „Že chce dítě samo mít co nejlepší výsledky ve škole, ale ne vždy to tak je. Ruku na srdce - komu z nás nebylo jedno, když nám rodiče na základní škole říkali, že se máme učit, ať se máme v životě dobře? Dnešní generace je v tom trochu jiná, dnes jsou děti v tomto více uvědomělé a často samy chtějí něčeho dosáhnout, ale samozřejmě se to netýká každého dítěte, a pořád se najde dost dětí, které potřebují pomoci s motivací.”
Zaměřte se hlavně na pozitivní motivaci, která oceňuje to dobré. Jakýkoliv pokrok a především snahu. A jsme znovu u hodnocení procesu, nejen výsledků. To dítě se vám přece chce také zavděčit. „Obzvlášť pro ty nejmenší školáky bývá neúspěch velmi frustrující a rychle ztratí chuť a zájem se něco nového učit. Právě proto, že je snadné motivaci rychle ztratit, tak je vhodné se zaměřit na krátkodobé cíle,” vysvětluje Mgr. et Mgr. Veronika Pavlisková.
„Začněte nejprve s maximálně týdenním cílem, například když se nám povede za celý týden naučit se básničku nebo sčítání pod sebou, tak půjdeme na bazén. Cílem by neměly být známky, ale spíše osvojení učiva a formou odměny by měla být spíše společná aktivita než nákup nějaké hračky, sladkosti nebo peníze. A když se dětem občas něco nepovede, najít pro ně pohlazení a pochopení a myslet na to, že zítra je taky den,” uzavírá psycholožka.
Zdroj: iGlanc.cz, online poradna Mojra
