Nestačí ji pouze pozorovat a milovat. Stejně je to i u talentovaných dětí. Dětské nadání se nerozvíjí samo od sebe.

Rodiče takových potomků často stojí před nelehkým úkolem: Musejí najít způsoby, jak podpořit a rozvíjet jejich schopnosti, což stojí spoustu energie, času, ale také nemalé finanční investice.

Zdroj: Youtube

VŠECHNO ZKOMBINOVAT

Skvělou ukázkou je rodina šestnáctiletého Matěje Pavliše. Matěj aktivně rozvíjí své schopnosti v několika oblastech. Je vášnivým šachistou, píská fotbalové zápasy a vede doučování matematiky a češtiny prostřednictvím projektu Studenti studentům, který založil s kamarády. Zisky z tohoto projektu daruje neziskovkám. Dále se věnuje rozvoji volnočasových aktivit v Havlíčkově Brodě, kde se podílí na iniciativě „Šachy do škol“ a zakládání různých kroužků. Matěj byl ve svém mladém věku již uznán jako Osobnost města Havlíčkův Brod a Talent Vysočiny. Jeho největším úspěchem je i výhra v prestižním projektu Dítě Česka 2023, který zaštiťuje organizace UNICEF Česká republika. Matěj říká, že za své největší úspěchy on sám považuje spíše turnaje. „Daly mi nejvíce. Jak do šachu, tak do života. Hodně jsem díky těmto zkušenostem začal přemýšlet o některých věcech jinak.“

Jak to ale všechno začalo? „Někdy ve druhé třetí třídě se u Matěje ve škole otevřel šachový kroužek. Sám přišel s tím, že by to chtěl zkusit a chytlo ho to. Upravili jsme volnočasový harmonogram, tak aby kroužek, a hlavně následně tréninky v domovské Jiskře, stíhal a mohl se rozvíjet. Postupně to bylo na úkor fotbalu, který začal hrát dříve než šachy,“ vzpomíná Matějův tatínek. „Sledoval jsem rád, jak spolu hrají jiné děti, ale hlavně můj otec s dědou. Snažil jsem se pochopit hru a sám se tak trochu učil pravidla,“ přidává se ke vzpomínání na své začátky i sám Matěj.

NEPODLEHNĚTE OČEKÁVÁNÍM

V takových chvílích je z pohledu rodiče velmi snadné podlehnout vlastním očekáváním a třeba i nenaplněným touhám, které si chce splnit dodatečně právě prostřednictvím svého dítěte. Jedním z nejdůležitějších prvních kroků v případě, kdy zaznamenáte u svého dítěte jakýkoliv talent nebo chuť se věnovat nějakému zájmu, představuje nedívat se na dítě svou vlastní optikou, tedy skrze své ambice. Psycholožka Šárka Miková, autorka knihy „Milovat nestačí“ a „Teorie typů“, doporučuje se neřídit pouze tím, na co má dítě očividně talent, jako třeba sport, hudbu či matematiku, ale je zapotřebí vzít v úvahu jeho osobnost.

Děti totiž nejsou stejné, přicházejí na svět s různými vrozenými potřebami. Některé děti například potřebují hlavně stabilitu a předvídatelnost, a tak by jim rodiče měli vytvářet prostředí naplněné řádem a pravidly. Jiné děti potřebují svobodu a okamžitý dopad a rodiče by jim v rámci nutných hranic měli dopřávat co nejvíc akčních výzev. Další dítě potřebuje všemu rozumět a být kompetentní a rodiče by mu měli dopřávat dostatek intelektuálních podnětů a logických vysvětlení. Jiné děti potřebují hlubší smysl a jedinečnost, potřebují mít speciální místo v srdcích svých rodičů, kteří by měli podporovat jejich fantazii a nevracet je příliš brzy „nohama na zem“. Pokud tyto potřeby nenaplňujeme, nebo dokonce při podpoře jeho talentu jdeme proti nim, dítě nejenže nebude svůj talent dobře rozvíjet, ale navíc se bude cítit nepřijaté a bude se narušovat jeho sebehodnota,“ vysvětluje Šárka.

Dítě tak může mít talent na sport, ale osobnostně nechce soutěžit, protože ho trápí, že druzí prohrávají, nebo nesnese velký výkonový tlak necitlivého trenéra.

NAUČIT SE VYSTOUPIT Z KOMFORTNÍ ZÓNY

To potvrzuje i tatínek Matěje, který považuje výběr trenéra za jednu z nejdůležitějších výzev. „Měli jsme štěstí jak v úplných prvopočátcích, kde Matěje vedl klubový zkušený trenér Vašek Paulík, ale hlavně následně při snaze rozvíjet se nad rámec klubu, kdy jsme potkali Davida Brychtu, jihlavského a krajského trenéra mládeže, který otevřel Matějovi dveře do ‚velkého‘ šachu.“ Kromě praktických úkolů, jako je obstarání financí, časové skloubení a dalších povinností, s sebou přináší hlubší věnování se sportu či zájmu i další výzvy. Jednou z nejtěžších jsou samozřejmě i velké emoce.

Šárka Miková popisuje, že děti, které aktivně rozvíjejí nějaký svůj talent, prožívají tzv. eustres. „Pouštějí se do činností, které vyžadují určitou námahu, ale stojí jim to za to, protože činnost samotná je naplňuje, působí jim radost a hrdost. Aby se zlepšovaly, musejí navíc překračovat svou komfortní zónu. To už s sebou přináší tzv. distres, tedy pocit nepohodlí a určitého ohrožení. Pokud se ale jedná o výzvy, které na dítě kladou mírné, předvídatelné a pro něj zvládnutelné nároky, dítě si díky jejich zvládání posiluje svou odolnost. Pokud však budou na dítě opakovaně kladeny nároky příliš vysoké, nepředvídatelné a dítě je nebude schopné zvládnout, zažije distres, který nepovede k odolnosti, ale k větší zranitelnosti.

Matějův otec vysvětluje, že rovnováhu mezi školními povinnostmi a svým rozvojem nechávají na Matějovi. „Zasahujeme, jen když toho má Matěj nad hlavu a ztrácí se v tom.“ Aby podpořili Matějovu vášeň, uzpůsobili tomu běžný týdenní cyklus. Nejen, že mu pomáhají s šachovým kroužkem, ale také si plánují práci tak, aby ho mohli přivážet a odvážet, ale i dovolené se odehrávají podle termínů turnajů.

ÚSPĚCHY SE MUSEJÍ OSLAVIT

Vyrovnávat se s úspěchy a neúspěchy patří bezesporu také mezi velké výzvy. O obojí se Matějovi rodiče se svým synem dělí. „Najdeme si čas úspěch lehce oslavit a užít si ho. Myslím, že důležitější je pracovat s dětmi při neúspěchu, který k životu patří. S odstupem času vše v klidu probereme. U nás pomáhá, když Matěje necháme se z toho ‚vykecat‘ a odbourat tak případný stres.“ Matěj přiznává, že někdy se dostává pod velký tlak. „Je to pro mě často velmi těžké. Vždy se na to snažím nemyslet a přemýšlet nad něčím jiným. Pomáhá mi si před každou partií vzpomenout na jeden dobrý a špatný moment, protože si tak připomenu, co vše jsem už dokázal a z čeho jsem se už zvládnul sebrat.“ Rodiče dětí, které se kvůli svému koníčku dostávají do stresu, by si měli velmi zakládat na psychickém zdraví svého dítěte. Měli by hlídat, aby dítě nezažívalo tlak a stres v příliš velké míře. Měli by mu také dopřát širokou vztahovou komunitu, která ho bude podporovat. „Rodiče by také měli dávat pozor, aby vývoj dítěte nebyl příliš jednostranný. U intelektuálně nadaných dětí zařizovat, aby měly dost pohybu. Ten je pro psychické zdraví nejdůležitější.“ Matějův otec říká, že Matějovi spolu s jeho maminkou připomínají udržování zdravého životního stylu. „Dbáme na to, aby si Matěj udržoval životosprávu – tím myslím dostatek spánku a aby se neodbýval v jídle a podobně.“

PODPORA JE NÁROČNÁ, ALE VYPLATÍ SE

Mysleli jste si, že talentované děti nevyžadují moc práce? Máte ve svém okolí rodiče, jejichž děti se těší z úspěchů a vy jste jim někdy možná v koutku duše záviděli? Tyto rodiny ale nemají cestu vystlanou plátky růží, naopak si musejí dávat velký pozor, aby během své cesty nešláply na velké trny. Podporovat koníčky a touhy svých dětí vyžaduje také velkou finanční podporu a časovou přizpůsobivost. Matějova rodina se shoduje v tom, že někdy je času potřeba víc, někdy o něco méně. „Pokud se ohlédnu dvanáct měsíců za sebe, tak odhadem dvě třetiny volna (dovolené + víkendy) spolykala podpora aktivit našich dvou dětí. Matějova mladší sestra Kačka se věnuje závodně volejbalu a má samozřejmě také naši maximální podporu.

Finance pro rodiče

Co se týče financí, bude to pro spoustu rodičů palčivé téma. Nebudeme si nalhávat, že je jednoduché to ufinancovat. K samotnému studiu musím zmínit například vzdělávací akce, jako jsou zahraniční pobyty, ať už se školou za účelem poznání nebo zdokonalení řeči či získání zkušeností do budoucího života, anebo šachové turnaje s trenérem či rodinou – u každé počítejme v průměru deset tisíc korun. Šachová příprava, cestování a účast na soutěžích je pak kapitola sama pro sebe. Tím, že se jedná o individuální sport, doléhají na nás náklady více, než by tomu bylo třeba v týmovém sportu. Zejména na trenéra či trenéry, kteří kromě tréninků v týdnu jsou s hráči na turnajích přímo nebo připravují hráče online formou. S tímto a se startovným pak vyjde i tuzemský turnaj na podobné peníze jako třeba Paříž se školou. Plus náklady na dopravu na turnaje. Celkově zvládneme třeba okolo 6–8 turnajů za rok. Rozhodně to je výzva i z tohoto pohledu!“

Zdroj: iGlanc.cz, časopis Glanc, psycholožka Šárka Miklová, projekt Teorie typů

Související články