Naše nejmenší bychom měli chránit, ale často se tak bohužel neděje. Podle výzkumu z roku 2016 dvě z pěti osob v dětství čelily fyzickému, psychickému nebo sexuálnímu násilí. A to nejhorší, že průvodce násilí byl většinou někdo z rodiny nebo z nejbližšího okolí. Týraných, zneužívaných a zanedbávaných dětí v Česku každoročně přibývá. Nejčastěji jde o sexuální zneužívání, avšak nemalé procento zaujímá i násilí související s rozvodem rodičů nebo ohrožující chování dospělých, například vlivem alkoholismu či drogové závislosti.
Fyzické a psychické týrání jde ruku v ruce
Trestní zákoník uvádí, že týrání dítěte je neúměrné a opakované fyzické a psychické trestání, kdy rodiče svou hrubostí a bezcitností a zlým nakládáním ohrožují zdraví dítěte a jeho vývoj. Pod tím si lze představit mnoho věcí, od bití a mlácení rukama nebo předměty, trhání vlasů, pálení cigaretou, topení, až po odpírání jídla.
Mnohdy se týrání dopouští rodiče, kteří byli takto sami vychováni a zkrátka mají pocit, že ”to k tomu patří” a ”že se to tak dělá”. Jindy dítě bijí rodiče nezralí, frustrovaní, přepracovaní, kteří si tíhu svých vlastních problémů takto vybijí na něm, například skrze tzv. výchovné tresty. Ke krutému bití taktéž sahají rodiče, u nichž jsou sklony k agresivitě součástí jejich osobnosti, v takových případech je dítě ve velkém ohrožení.
Fyzické týrání vždy provází i psychické, které dokáže křehkou dětskou psychiku ještě víc rozlámat. Nezpracované trauma může jednou vybublat na povrch v dospělosti tak, že týraný začne sám týrat.
O týrání dítěte napoví hodně věcí
Nahlédnout zvenčí do toho, co se opravdu děje za zavřenými dveřmi, je složitá situace. Nicméně jsou poznávací znaky, které podle expertů napovídají o tom, že může jít o týrané dítě. V první řadě si všimnete hlavně těch fyzických. Dítě má opakované modřiny, popáleniny, zlomeniny nebo jiná zranění. Modřiny na kolenou a loktech mívají nevinný původ, jde spíše o modřiny na nezvyklých místech, na měkkých tkáních. Když se ho na zhmožděniny zeptáte, vždy vám řekne, že spadlo, uklouzlo apod. Nerado se svléká u lékaře, před hodinou tělocviku, ale i v létě na koupališti. Týrané dítě mívá sklony k sebepoškozování a je samo sobě nebezpečné například tím, že si vytrhává vlasy, kouše nehty do krve, řeže se, pije alkohol, užívá drogy či jeho sexuální chování je rizikové.
Napovědět také může, že má strach z lidí nebo konkrétních míst. Téměř nikdy vám nepohlédne do očí, a když ho chcete například pohladit, tak sebou škubne a uhne. Zhoršuje se mu prospěch ve škole, možná i často chybí na vyučování, a má problém se svými vrstevníky. Trpí poruchami chování, jednou je agresivní, náhle vybuchne, jindy je třeba asociální a uzavřené. Má deprese, úzkosti, nízké sebevědomí a problém věřit ostatním. Nechce se mu domů nebo z něj často utíká. Své rodiče ale většinou brání a nejspíš vám i řekne, že si trest zasloužilo.
Všechny tyto znaky nemusí vždy poukazovat na to, že doma něco není v pořádku. Ale mohou to být signály, kterým je třeba dál věnovat pozornost.
Jak se k tomu dále postavit?
Řekněme, že se vám nějaké dítě svěří, jak je jeden z rodičů často opilý nebo od sousedů slýcháte dětský pláč a křik. Dle trestního zákoníku máte jako občan České republiky oznamovací povinnost. Když se octnete v takové situaci, je dobré postup konzultovat nejprve s linkou důvěry či s Rodičovskou linkou, která se přímo zaměřuje na pomoc dospělým, jež řeší palčivé otázky související s dětmi.
Ohlásit týrání či zneužívání pak můžete na policii nebo o vašem podezření informovat pracovníka orgánu sociálně-právní ochrany dětí. Oznámení je možné provést anonymně a taktéž dítě může pomoc pracovníků OSPOD vyhledat bez vědomí rodičů. Podrobnosti o ohlašování činů týkající se týrání dětí najdete zde.
Zdroj: iGlanc.cz, Šance dětem, Dětské krizové centrum
