Pacient ležící na měkkém gauči vede monolog o svých problémech, představách nebo snech a opodál sedící terapeut mu s poznámkovým blokem v ruce naslouchá a usměrňuje tok jeho myšlenek. Obrázek, který důvěrně známe z filmů nebo z vlastní zkušenosti, se za více než sto let téměř nezměnil — tedy kromě pohovkového designu a problémů, se kterými dnešní klienti na nepostradatelný kožený doplněk Freudovy ordinace uléhají.
MÁMIN MAZÁNEK
Jeho životní cesta začala roku 1856 v severomoravském městečku Příbor v jednopokojovém bytě domu zámečníků Zajícových. Zde našli útočiště židovští manželé Jákob a o dvacet let mladší Amélie. Otec prodával zbytky látek, matka se starala o rychle se množící rodinu. Povila osm dětí, ale prvorozený miláček Sigi u ní měl výsostné postavení. Z manželova nuzného příjmu dokázala ušetřit dost peněz na synovo vzdělání.
Gymnázium vystudoval už ve Vídni, nejvýznamnějším evropském kulturním a vědeckém centru své doby, kam se rodina odstěhovala za vidinou lepšího života, když byly Sigmundovi tři roky. Vynikající žák s fotografickou pamětí, který už v osmi hltal Shakespeara, si jako univerzitní obor zvolil lékařství. Vědecký zájem soustředil na fyziologii a patologii nervové soustavy ve školní laboratoři nadšeně zkoumal rozmnožovací ústrojí úhořů a nervové buňky ryb.
VŠELÉK KOKAIN
Krátce po promoci potkal svou životní lásku Martu Bernays a ještě téhož měsíce ji požádal o ruku. Svatba ale musela čtyři roky počkat, protože bohatá židovská rodina si pro dceru přála komfortní zázemí.
Zamilovaný mládenec proto opouští laboratorní mikroskop a vydává se na dráhu lékaře-neurologa. V té době ulevuje svým depresím a migrénám šňupáním kokainu a začíná zkoumat jeho možné využití v lokální anestezii, a dokonce i v léčbě závislosti na morfiu. Jako nadšený uživatel a propagátor látky, která se tehdy přidávala do pastilek proti kašli, rozdával povzbuzující bílý prášek svým sestrám i kolegům a posílal jej spolu s dlouhými dopisy snoubence do jejího rodného Německa, „aby měla sílu a červené tvářičky". Když se ukázalo, že je kokain nebezpečná droga, lékařské kruhy Freuda odsoudily.
ZHYPNOTIZOVANÉ HYSTERKY
Během neurologické praxe začal mladý lékař zjišťovat, že většina pacientů za ním přichází spíše s psychickými problémy, a tak odjel do Paříže na půlroční stáž u věhlasného profesora Charcota, specialisty na hypnózu a léčbu ženské hysterie.
Při pozorování pacientek, které se v hypnotickém spánku dokázaly rozpovídat o svých traumatických vzpomínkách, si poprvé uvědomil, že za naším vědomím existuje ještě jiný, tajemný svět - nevědomí, kam ukládáme nepříjemné prožitky, jež mohou být příčinou úzkostných poruch. Odtud už byl jen krůček k psychoanalýze, jejímž cílem je přivést tyto potlačované myšlenky do vědomí metodou volných asociací, kdy pacient bez autocenzury vyslovuje vše, co mu letí hlavou.
OIDIPUS A KOŇSKÝ PENIS
Po návratu si Freud otevřel soukromou praxi a na velmi neortodoxní lékařské konzultace se brzy začaly tvořit fronty. Svatbě s Martou pak už nestálo nic v cestě. V těsném sledu mu porodila šest dětí – nejmladší Anna se stala otcovou nejvěrnější žákyní, asistentkou, důvěrnicí, pečovatelkou a také zakladatelkou dětské psychoanalýzy.
Manželství Freudových probíhalo třiapadesát let v dokonalém souladu a jediným partnerským konfliktem byly hádky o to, jestli se Sigmundovy milované houby mají vařit s nožičkou, nebo bez ní.
V rámci výzkumů se profesor ponořil hluboko do sebe a začal rozebírat zážitky z dětství a analyzovat symboliku vlastních snů. Z uvědomění si, že coby malý kluk vnímal otce jako rivala, protože byl sám sexuálně přitahován k matce, vznikl termín oidipovský komplex, pojmenovaný po Sofoklově slavné tragédii, v níž syn thébského krále podle věštby nevědomě zabil svého otce Láia a oženil se s vlastní matkou Antigonou.
Jako důkaz této teorie Freud popsal úspěšnou léčbu pětiletého Honzíčka, jenž trpěl fobií z koní. Freud vyvodil, že bělouš s černými fleky kolem úst a velkým penisem symbolizuje otce s knírem a že Honzíkův strach z napadení zvířetem zastupuje obavu, že ho otec za touhu po matce ztrestá kastrací.
ASISTENTKA S MODRÝM JAZYKEM
V roce 1901 se Freudovi přestěhovali do krásného domu na vídeňské Berggasse s bytem, pracovnou a ordinací na jednom patře. Na stěnách a na zemi dějiště terapií ležely barevné perské koberce, na stolcích byly rozestavěné starožitné sošky egyptských, řeckých, římských a orientálních bůžků a bohyň vášnivého sběratele.
V pozdějším období u léčby asistovala také fenka čau-čau Jofi, protože její paniček zjistil, že psi mají na pacienty uklidňující vliv a ti jsou pak v jejich přítomnosti otevřenější. Byl-li klient klidný, ležela Jofi podél gauče a nechala se hladit, od úzkostných pacientů se zdržovala dál. Když zaškrábala, aby ji pán pustil ven, Freud žertoval: „Jofi se neztotožňuje s vaším názorem," a když se dobývala zpátky, pronesl: „Rozhodla se dát vám ještě jednu šanci."
Kromě této ordinace tehdy neexistovalo jediné obdobné klinické pracoviště a v akademickém světě byl kontroverzní psychiatr persona non grata. „Významní lidé se o něm zmiňovali nanejvýš tajně a na kongresech se o něm diskutovalo jen v kuloárech, nikdy v plénu," vzpomínal jeho švýcarský obdivovatel, žák, přítel a později také oponent Carl Gustav Jung. Řady stoupenců (i odpůrců) však rostly geometrickou řadou a vědec s velkým literárním nadáním, jež zúročil ve svých knihách konečně získal mezinárodní ohlas.
ONANIÍ K NEURÓZE
Freud se mylně domníval, že se rodíme bisexuální a při negativní dětské zkušenosti s opačným pohlavím se stáváme gayi. Ovšem velkou měrou se zasloužil o to, že homosexualita přestala být vnímána jako deviace. Na žádost jedné ženy, aby zbavil jejího syna zájmu o stejné pohlaví, odpověděl v dopise takto: „Homosexualita není výhra, ale není to nic, za co by se měl člověk stydět. Není to neřest ani nemoc. Mnoho géniů historie dávalo přednost mužům: Platon, Michelangelo, Leonardo da Vinci. Je nespravedlivé a kruté považovat homosexuály za zločince. Nemohu vám slíbit, že preference vašeho syna změním, ale pokud je rozervaný vnitřním konfliktem a společensky izolovaný, analýza mu může přinést harmonii."
Další tabu, jež Freud naplno otevřel, byla masturbace. Považoval ji sice za nectnost a projev infantility vedoucí k neurózám, ale věta „Každý z nás v životě alespoň jednou onanoval, a kdo tvrdí, že ne, onanuje dodnes," přinesla tisícům lidí vyděšených vlastní „perverzí" klid v duši.
TABÁKOVÁ ZHOUBA
Po nástupu nacismu byly knihy „židovského šarlatána" veřejně pálené. Freud dlouho odmítal opustit Vídeň, nakonec ale podlehl nátlaku přátel, kteří intervenovali u vrcholné diplomacie několika států, a v roce 1938 vycestoval s čtrnáctičlennou rodinou (čtyři sestry zemřely v koncentračních táborech) přes Paříž do londýnského exilu.
To už byl velmi nemocný – celoživotní láska k doutníkům si vybrala daň v podobě rakoviny horního patra, se kterou bojoval bolestných šestnáct let. Absolvoval přes třicet chirurgických zákroků a nosil čelistní protézu přezdívanou „monstrum", jež mu znemožňovala mluvit a jíst.
Začátkem roku 1939 mu gangréna vyžrala do každé z tváří hnisavou díru a nesnesitelné bolesti se stupňovaly. Zavolal tedy svého lékaře. „Drahý Schure, slíbil jste mi, že mi pomůžete, když už nebudu moci dál. Ta muka jsou nesmyslná. Proberte to s Annou, a pokud bude souhlasit, skončeme to." Schur mu podal malou dávku morfia a laskavý génius navždy usnul...
Dnes se o Freudovi často s úsměškem mluví jako o psychiatrovi, který za vším hledal sex. Byl to ale on, kdo proklestil cestu dnešním terapeutům. Nebýt jeho, byli bychom chudší i o oblíbená slova ego a narcismus či zlidovělé dvojverší písničkářského dua Vodňanský-Skoumal „Freude, Freude, Freude, vždycky na tě dojde".
Zdroj: časopis Glanc, Michal Černoušek: Sigmund Freud – dobyvatel nevědomí (Paseka, Praha 1998)
