„Tohle je Barborka, moje štěstí. A tohle Bára, kterou miluju nejvíc na světě.“ Nenechte se mýlit, to není popisek k fotkám z rodinného alba na Facebooku. Pochází ze serveru, kde se lidé chtějí seznámit, najít partnera nebo milence.
Tomáš není ani první, ani poslední, kdo hledá a zároveň jedním dechem dodává, že už vlastně našel. „Co je to za blbost?“ říkáte si a hlavou vám běží: „Proč? Proč na první dobrou vytrubuje do světa, že je záletník?“ Protože my, ženy, na to na internetu slyšíme.
Víte, na čem jste?
„Působím spolehlivě,“ říká ke svému profilu Tomáš a pokračuje: „Na seznamkách jsou dnes mraky úchylů. Já mám manželku, živím dítě, takže každá ženská hned ví, co ode mě může čekat. Na nic si nehraju. A to je bere.“ V tom má nejspíš pravdu, když „tokáním“ na internetu dokáže strávit celé hodiny.
Na mužskou obhajobu dodávám, že si rozhodně nedopisuje jen s ženami, které jsou svobodné a bez závazků. Často mluví s těmi, které to mají doma podobně jako on. Jen se s prstýnkem na levém prsteníčku a se dvěma malými dětmi nemají potřebu chlubit.
Na internetu se v 21. století odehrává hra, kterou sice hromadně kritizujeme, ale zároveň se do ní velmi rádi přidáváme. Kde se v nás bere to pokrytectví? A co si myslíme, že vyhrajeme? Psycholog Petr Šmolka říká, že na internetu jde častěji spíš o zvědavost a zahnání pocitu nudy, než o snahu najít si partnera: „Primárním záměrem sice není někoho poznat a poté se s ním osobně setkat, ale občas se to poněkud vymkne a je zaděláno na problém.“
To, že zadaní muži primárně nesměřují své internetové počínání k výměně partnerky, potvrzuje i psycholožka a sexuoložka Laura Janáčková: „Většinou hledají pouze flirt nebo příležitostný sexuální vztah, ať už ve formě virtuální, tedy vypisování sexuálních fantazií bez osobního setkání, nebo ve formě reálného příležitostného sexu. Zkrátka se nabízejí jako nájemní milenci se všemi plusy a minusy této role.“
Kdo je podlejší?
Pravdou je, že ačkoli podobných profilů, jako je ten Tomášův, najdete čím dál víc, častější strategie je pořád ještě ta v duchu hesla doktora Plzáka: „Zatloukat, zatloukat, zatloukat!“ V praxi to vypadá tak, že dotyčný na všechny strany rozhlašuje: „Nejsem ženatý a nepodvádím.“ Anebo: „Ženatý sice jsem, ale dávno nám to nefunguje, takže hledám jinou.“
Skutečnost, že na to jdou někteří muži z opačného konce a funguje to, jen potvrzuje starou teorii, že zadaní jsou sexy. „Tím spíš, když ”šťastná zadanost” není v naší kultuře vnímána jako partnerský handicap,“ konstatuje Petr Šmolka.
Bylo několikrát dokázáno, že pro ženy je nejatraktivnější muž držící dítě. Takže když si dotyčný do svého profilu vystaví fotky, kde se prezentuje jako superotec, ženy to přitahuje jako mucholapka mouchy. „I ženám může jít o pouhý flirt, případně o ambulantní vztah, aniž by si přály muže ”na plný úvazek”. Říkají si: „Ať mu ty jeho ponožky a slipy pere jeho ženuška, mně stačí jen ony hezké chvilky bez záruky.“ „Nakonec i spousta faktických mileneckých vztahů vzniká mezi šťastně zadanými, nezřídka s manželčinou známou, nebo dokonce s její kamarádkou,“ říká psycholog Šmolka.
Proč mají ženy slabost pro záletníky
Otázka, proč na internetu mají ženy slabost pro záletníky, kteří se přiznávají k manželce a rodině, nepotřebuje žádnou složitou psychologickou analýzu. Stačí si představit samu sebe, kterak „lovíte“ na sítích. Komu odpovíte pravděpodobněji - muži bez fotografie a s podivnou přezdívkou, nebo tomu, který se prezentuje jako seriózní partie, byť v reálu hůře dostupná?
To, že pravděpodobně napíšete druhému zmiňovanému (přestože v profilovce prezentuje manželku a dvě děti), vysvětlují odborníci tím, že snaha najít si někoho lepšího, nebo dokonce partnera na celý život nebývá na internetové seznamce primární motivací. Kdo si chce polepšit nebo hledá záruku, spoléhá pořád ještě spíš na svět reálný.
I psycholožka Laura Janáčková potvrzuje, že ženy na internetových seznamkách hledají spíš zvýšení sebevědomí a jiné výhody než reálného milence, či dokonce otce svých dětí. „Od tohoto druhu seznámení očekávají snížení svých frustrací, získání nespecifikovaných výhod nebo zahojení psychických ran z minulosti,“ říká odbornice a dodává: „Málokdy se na chatu setkáte s nymfomankou, která hledá pouze sex.“ To se sice trochu rozchází s častou mužskou představou pouhého užívání si, ale na druhou stranu si ani jedna strana nemůže být předem jistá, co se z původně nezávazného bezkontaktního flirtování vyvine. Co když to bude třeba láska?
Proč mě nechce vidět?
Už jste někdy slyšela některou ze svých kamarádek říct, že se na internetovou seznamku přihlašuje s plánem najít si chlapa, s nímž stane před oltářem? Těžko. Většinou se v první fázi mluví o nezávazném pokecu, flirtu, hře... Prostě a jednoduše: „Uvidíme, co z toho vzejde.“ Stačí se ale zaregistrovat, chvíli si s někým psát a tyto plány se rázem změní - z původně plánované zábavy se stane doufání v lásku.
Jedna moje známá už podobně doufá celý rok. Ví, že je její přítel ženatý, ví, že má děti. Nikdy se tím netajil. Fotky rodiny sice nevyvěsil na svůj profil, ale poslal jí je po pár vyměněných větách do e-mailu. Píšou si, posílají si esemesky a pilně plánují schůzky. Má to ale jednu vadu - těsně před každým domluveným termínem její protějšek rande na poslední chvíli odvolává. Tu má něco nutného v práci, tu slaví jeho dcera narozeniny, tu musí s manželkou nečekaně odjet... Přesto, místo aby se šla Renata po práci bavit někam ven, míří rovnou domů, vaří si čaj a zapíná počítač. A když už přece jen někam jde, hned vytahuje z kabelky mobil. Dělá to dokonce i v divadle, kde si pokládá kabelku na zem a telefon na klín, aby zaregistrovala svítící displej nebo vibrace.
Renata není hloupá, aby si nedala dvě a dvě dohromady. Ovšem i když podobných odvolaných schůzek přibývá, není schopna s dopisováním přestat. Za posledních deset měsíců končila tolikrát, že už to nespočítá ani ona sama. Stačí ale jediné jeho slovo, pár písmen na obrazovce, aby se na udičku chytila znovu. Protože, co když tentokrát už...?
Ve všech návodech na sbalení chlapa se píše, že nejpřitažlivější je žena nedostupná. A funguje to i obráceně. „Stejně tak ’vybruslující’ muž bývá právě tím - vybruslováním - přitažlivý. Po kom ženy víc touží? Po tom, kdo se neustále vnucuje, nebo po tom, kdo jim uniká?“ ptá se psycholog Petr Šmolka. Laura Janáčková pak Renatino počínání vysvětluje následovně: „Žádná žena si nechce připustit, že je používána jen pro mužovu zábavu.“ Tím spíš, když on je takový „upřímňák“, který je zvyklý říkat věci na rovinu...
Vyhodit ho ze židle i z domu?
K tomuto tématu mě inspirovala kamarádka, když mě překvapila otázkou: „Co si máme počít, až mezi těmi ’upřímňáky‘ objevíme na internetu svého manžela či partnera?“ „Nejdřív je asi dobré se zamyslet nad tím, co jsme na té seznamce dělaly my,“ odpovídá nekompromisně Laura Janáčková.
Ale teď vážně a „prožensky“: Máme mu věřit, že šlo o nevinnou zábavu, protože jí vlastně „celou dobu přihlížíme“? Mělo by nás uklidnit, že všechny jeho internetové ženy o nás vědí, a přijmout jeho argument, že to tím pádem ani nemohlo být nic vážného? Než začnete běsnit a balit mu věci, možná je dobré zeptat se nejdřív sebe samé, co vás na jeho počínání vlastně štve.
Když jsem tuhle otázku nadhodila nedávno mezi kamarádkami, z diskuse vyplynulo, že potenciální hrozba nevěry není to nejzásadnější. „Že jsou chlapi na seznamkách a flirtují, i když mají doma manželky a děti, přece víme. Vždyť to dělají i jinde,“ shodly jsme se. Mnohem složitější je smířit se s tím, když má muž na profilu, kde flirtuje s jinými ženami, svou partnerku, neboť i ona je pak součástí hry, byť se do ní dobrovolně nezapojila. Že vás (a potažmo i vaše děti) do ní partner zatáhl bez vašeho vědomí, je pro některé ženy urážka a podvod rovnající se nevěře, ne-li dokonce větší. Což je mnohem důležitější téma ke komunikaci, než hádat se dny a týdny o tom, jestli sex po internetu byla, nebo nebyla nevěra.
Zdroj: časopis Glanc, psycholog Petr Šmolka a psycholožka Laura Janáčková
