„Jedna moje klientka měla sen, jenž se jí po několik let, vždy jednou za čas, vracel,“ vypráví terapeut Lukáš Karas, který se sny začal intenzivněji zabývat přibližně před patnácti lety a dnes vede v Plzni a Praze kurz práce se sny. „Zdálo se jí, že stojí na louce a v dálce vidí svého manžela. V tom snu věděla, že už k sobě nepatří. Cítila jeho velkou zlobu a svou velkou lítost,“ pokračuje terapeut.
Byl to ten typ snu, který si pamatujete a přemýšlíte o něm. Zádrhel v tomto případě byl, že si ho žena zřejmě špatně vyložila. Když její reálný vztah s manželem začal skřípat a ona jako jednu z možných variant vyslovila před mužem možnost rozluky, její partner se velmi rozzlobil, že něco takového vůbec navrhuje, že připouští variantu, že ho opustí.
„Najednou se ukázalo, že její pocit lítosti ve snu, který si vysvětlovala jako lítost nad koncem jejich vztahu a který brala dlouhou dobu jako motor, proč se má v manželství víc snažit, aby se sen neuskutečnil, byl mylný. Ona lítost totiž patřila k manželovu hněvu. Žena nedokázala pochopit, jak ji někdo může začít tak nenávidět za to, že projeví svou vůli a chce odejít ze vztahu, v němž není šťastná,“ vysvětluje Lukáš Karas.
JAK SE VE SNECH VYZNAT
Rozplést význam snů není jednoduché. Při jejich analýze si musíme uvědomit několik věcí. Nejdůležitější je podle Lukáše Karase zkusit popsat sen co nejkomplexněji. „Měli bychom se vyvarovat například toho, že když se mi zdálo o hadovi, tak budu řešit jen samotného hada. Důležitý je kontext celého snu. Je rozdíl, zda se mi zdálo například o hadovi, který ležel v mé posteli a byl velký a zdravý, anebo o hadovi, který ležel před mými dveřmi a byl přeseknutý.“
Podstatné je také sledovat, jak spolu koresponduje sen a naše bdělá realita. Jsou totiž sny, které přímo navazují na denní události. A pak je tu symbolická rovina snů. Obrazy ve snech totiž mnohdy neznamenají přímo to, co v nich vidíme. To jen naše nevědomí potřebuje nějakým způsobem zobrazit svůj obsah.
„Představte si, že by se vám zdálo o tom, že spíte se svým příbuzným. Pokud bychom to četli doslovně, bylo by nám z toho špatně, připadali bychom si hrozně. Takový sen ale může znamenat to, že dotyčný příbuzný nese nějakou vlastnost, která je nám blízká a my se s ní chceme spojit, nebo sen jednoduše ukazuje přání s příbuzným navázat kontakt,“ uvádí možná vysvětlení terapeut.
Existují také sny, které vypovídají jen o našem nitru. A proti nim jsou sny, které se týkají toho, jak se duše vzájemně ovlivňuje s vnějším světem. „Subjektivní výklad snů znamená, že všechno, co se ve snu vyskytuje, vykládám ve vztahu ke mně, k mému nitru. Lidé a místa, které se ve snech objevují, jsou pak jen obrazy, které se týkají nás samotných. Objektivní výklad snů naopak znamená, že obsah snu vykládám ve vztahu k vnějšku, sen nám pak vyjevuje kvalitu interakce s vnějším prostředím. Pokud chcete poznat, o jaký sen jde, zkuste začít subjektivním výkladem. Je snadnější poznat, zda se obsah snu týká nás samých,“ radí Lukáš Karas.
Někdy mohou sny být ale i zcela jednoznačné a nabídnout jasné řešení. Jedním z nejslavnějších příkladů je známá Mendělejevova periodická tabulka prvků. Traduje se, že její objevitel, ruský vědec Mendělejev, si v bdělém stavu dlouho lámal hlavu, podle čeho prvky seřadit, až se mu odpověď zjevila ve snu.
Pak také existují sny, které na sebe přímo navazují, dějová linka se táhne napříč sny. Těm se říká snové série. Takové sny vypovídají o vnitřní proměně a odhalují, co se v nás děje, a dokonce předznamenávají změny, které se brzy projeví ve vědomí. Může se vám například zdát, jak se ve snu najednou protrhne hráz, což může znamenat, že došlo k uvolnění psychických sil, že jste se zbavili nějaké zábrany a že můžete být brzy zaplaveni nějakou silnou emocí či nebývalou vitalitou.
A pak tu jsou noční můry. Podle Lukáše Karase může být noční můra pro každého něco jiného. Je to každopádně vždy nepříjemný sen, který člověka vyděsí, ale můžete se v něm dotknout určitých kvalit, které máte v sobě zapřené. Ve snu si je osaháte a pak s nimi lze v bdělém stavu terapeuticky pracovat. Avšak skutečně démonické noční můry většinou odhalují vnitřní svět traumatu, kdy je snové já přeneseno do krajiny plné bolesti a děsu. „Tady je nutné říct, že struktura traumatu je příliš komplikovaná, než aby si s ní vždy člověk poradil sám. Proto doporučuji vyhledat terapeutickou pomoc,“ konstatuje Lukáš Karas.
HISTORICKÁ VSUVKA
Sny jsou utkány z křehkých vláken psychiky. V minulosti se o spánku uvažovalo jako o „malé smrti“, kdy naše vědomí odumře a Morfeus, bůh snů, nám sešle sen jako dar. Věřilo se také ve věštecký charakter snů. Zejména snům, které se zdály lidem na posvátných místech, přímo vybudovaných ke snění, se přikládal ten největší význam. Ve starověké Spartě dokonce fungovali státní úředníci, jejichž jedinou povinností bylo spát a podle toho, co se jim v noci zdálo, pak sestavovat zákony.
Posléze se ukázalo, že sny k nám nepřicházejí z vnějšku, ale odrážejí naopak náš vnitřní svět. Jeden z nejzajímavějších a nejslavnějších výroků z dějin snu najdeme v Platónově Ústavě. Stojí zde, že ve snech se probouzí naše divoká zvířecí část: „Mluvím o žádostech, které se probouzejí, když odpočívá rozumná a mírná část duše, jež má nad nimi vládnout, a když se zvířecí, divoká část, posilněna potravou či vínem, vzpíná a odstrčíc spánek vydá se hledat ukojení svých choutek. Je známo, že v tomto případě si troufá cokoli, jako by se zbavila a osvobodila od všeho studu a vší opatrnosti. Nezdráhá se, jak se domnívá, pokusit se o spojení s vlastní matkou nebo s čímkoli, člověkem, bohem nebo zvířetem, poskvrnit se jakoukoli vraždou a přijmout potravu jakéhokoli druhu. Jedním slovem, není šílenství a nestoudnosti, jichž by nebyla schopna.“
Ve středověku pak byly velmi oblíbené lidové snáře k výkladu snů. První snový lexikon sestavil Antifon z Athén už v 5. století. Ve snářích si člověk vyhledával, co který snový obraz znamenal. K jednotlivým symbolům bylo připojeno i číslo kvůli možné výhře v loterii. Ve skutečnosti byl ale snář jen seznam nahodilých symbolů – neřešil konkrétní okolnosti jedince.
Největší zásluhu na tom, že se sny a jejich poselství dostaly do popředí zájmu psychologů, má bezesporu zakladatel psychoanalýzy Sigmund Freud a posléze i jeho blízký spolupracovník, švýcarský psychiatr Carl Gustav Jung. Jejich náhled na sny se ovšem odlišuje. Zatímco Freud viděl ve snech pouze sexuální tužby, Jung se na symboliku snů díval komplexněji. Ve snech viděl odrazy takzvaného kolektivního nevědomí, tedy něčeho, co je totožné každému z nás. Významné jsou podle něho ty sny, v nichž se nám zjevují archetypy. V bdělém životě najdeme archetypy v mýtech, pohádkách či pověstech. Jsou to postavy matek, králů, andělů, čarodějnic či moudrých starců. (Dokonce se uvažuje o tom, že pohádky vznikly právě tak, že si lidé po večerech vyprávěli své sny, v nichž se jim tyto archetypální obrazy objevovaly.) Každopádně archetypické sny mají pro člověka velký význam, velmi se liší od ostatních snů a objevují se většinou v době velkých krizí nebo ukazují novou cestu naší duši, která má projít zásadní proměnou.
PRAKTICKÝ NÁVOD
Nejlépe se pamatují sny ranní, v takzvané poslední fázi REM spánku. Velkou část snů zapomeneme ihned po probuzení a většinu z nich si vůbec nevybavíme, protože se nám zdají v průběhu noci a další sen vymaže vzpomínku na ten předchozí. Velkou část snů zapomínáme i proto, že jim chybí logika.
Důležité je zaznamenat si sen ihned, dokud je ještě čerstvý, nejlépe tedy než vstaneme z postele. Je jedno, že bude vzpomínka na něj nelogická či kusá. S každou bdělou myšlenkou sen bledne a vytrácí se, je tedy třeba zapisovat rychle a zachytit alespoň něco. Zaznamenáme si i datum snu a dojmy, které v nás vyvolal. Můžeme se pokusit sen namalovat. Barvy nám mohou pomoct vyjádřit, co jsme cítili. Totožné sny si zapisujeme i podruhé a potřetí a tak dále. Některé motivy v totožných snech mohou zmizet, jiné zůstávají, a pak se můžeme ptát, co mizí a co zůstává a proč? Naše noční příběhy můžeme také někomu převyprávět a sledovat, jak je interpretujeme.
Pokud se nám sny nezdají, i to může mít důvod. V naší duši může být například něco silně traumatického, se silným emočním nábojem. Naše vědomí drží traumatické obsahy v pozadí, nevzniká tu propustnost mezi vědomím a nevědomím, a nám se nic nezdá. Záleží také na typu osobnosti, racionální lidé mají horší přístup ke svému nevědomí, a tedy ke svým snům, než lidé intuitivní a zaměření na city. Důležité je v neposlední řadě i prostředí, v němž spíme. Sny se nám budou spíš zdát, pokud budeme spát kvalitně.
A nakonec, sny se objevují a mizejí. „Mně se třeba zdají sny tři měsíce, a to hodně intenzivně, každou noc. A pak je i na půl roku klid, kdy se mi zdá jen pár snů,“ popisuje Lukáš Karas. Čím to je? Třeba tím, že vaše nitro je k vám laskavé, nenahrne na vás všechno najednou a nechce, abyste všechno vyřešili hned. Jak říká Lukáš Karas: „Duše vám ve snech ukazuje, co ještě nemáte zpracované, co byste měli začlenit do svého života, jakou cestou se vydat. Já jdu duši vstříc a snažím se pracovat s tím, co mi ukazuje. Jsou to intenzivní procesy a pak, když jsou u konce, nastává fáze klidu. Je to, jako když něco uplácáte z hlíny, a pak musíte čekat, až to zaschne, abyste mohli zase pokračovat.“
Zdroj: časopis Glanc, terapeut Lukáš Karas
