Začněme tím, že v tom nejste sami, kdo dokáže celý sáček vyprázdnit na jeden zátah. Určitě už jste si v minulosti někdy slíbili, že slupnete jen pár chipsíků. Nebo že si odsypete trochu do misky a to bude všechno. Hezky pěkně si tu lahůdku vychutnáte, křupnutí za křupnutím, pomalu. Ať vám to vystačí aspoň na deset minut filmu. Ale když ono je tak těžké je přestat jíst. Hned byste si jeden sáček dali, co? Ještě chvilku počkejte.

Je to tučné, je to slané, je to k sežrání

V jedné studii nechali vědci skupinu potkanů, aby si sami vybrali ze tří různých potravin: normální žrádlo, směs tuků a sacharidů nebo bramborové lupínky. Co myslíte, že si vybrali? Ani ten potkan brambůrkám neodolal. Před ostatními možnostmi dali přednost nezdravému mlsání, ale proč?

Bramborové lupínky mají dvě zásadní věci: sůl a tuk. A víte, co s námi konzumace soli dělá? Vyvolává uvolňování dopaminu, chemického posla, který ovládá mozkové centrum potěšení. Proto jsme ze slaného tak na větvi. Když dostane mozek první odměnu, chce další. Sodík je vůbec pěkně zrádný, protože se umí v potravinách dobře schovat. Je ho často hodně i tam, kde si to neuvědomujeme, jako v instantních kaších, konzervované zelenině, sýrech, cereáliích, ale třeba i ve veganských náhražkách masa.

V jiné australské studii, které se zúčastnilo 48 dospělých, měli během čtyř různých obědů sníst tolik, kolik chtěli. Dostali těstoviny, ale pokaždé s jinou omáčkou. Jak myslíte, že to dopadlo. Podle výsledků zveřejněných v časopise The Journal of Nutrition snědli dobrovolníci o 11 % více, když byla omáčka extra slaná. S omáčkou, která byla extra tučná sice logicky přijali více kalorií, jelikož tuk sám o sobě je vysoce kalorický, ale ne nutně větší množství jídla.

Tuk, nemáme ho obecně rádi, ale je hodně sytící a lidský organismus tedy za normálních okolností dokáže říct stop. Už dost, jsem plný. Ale mluvíme jen o tuku samotném, který ovšem my tuze rádi kombinujeme v jídlech se solí. Když do jídla přidáme větší množství soli, jakákoliv kontrola je pryč. Váš mozek chce tolik sodíku (a dopaminu), kolik jen může dostat.

My po soli přímo prahneme

Vědci se naším vztahem k soli zabývali velmi urputně a další ze studií prováděných na hlodavcích odhalila, že geny ovlivněné touhou po soli jsou podobné těm, které se aktivují při užívání návykových látek. Objevné spojení naznačuje, že naše přirozené choutky a závislosti mohou mít společný základ. Doslova se dá říct, že mezi naše mocné prastaré instinkty patří chuť na sůl. Takže jestli máte problém odložit ten sáček, který právě držíte v ruce, já to chápu. Není to ve vás, problém je v tom obsahu!

Kromě soli jsou to tuky a sacharidy v nich obsažené, které zvyšují vaši tendenci mlsat, i když zrovna nemáte hlad. Existuje pro to dokonce termín hedonická hyperfagie, což odkazuje na nadměrný příjem potravy vyvolaný touhou po potěšení, nikoli z nutnosti zasytit hlad. Sem můžeme zahrnout všechny ty vysoce kalorické, často nezdravé potraviny, které vedou k tomu, že se opakovaně a s chutí nacpeme k prasknutí.

Jako na horské dráze

Cukr v bramborách, který je maskovaný za škrob, nelze přehlížet stejně jako sůl. Podle Erica Rimma, docenta epidemiologie a výživy na Harvard School od Public Health, se ve skutečnosti vstřebává rychleji než skutečný cukr v podobném množství. Škrob v bramborách vám zvýší hladinu glukózy v krvi, ale jak rychle stoupá, tak i klesá, čímž vzniká chuť na ještě jeden. A pak další a další.

Proč mám pořád hlad?

Ale je pořád trochu zvláštní, že i když jste spořádali celý ten maxi pack brambůrek, pořád se necítíte nacpaní. Na to má odpověď zase potravinářský vědec Steven Witherly. Ten jeden chips je tak bohatý na tuk, že do něj stačí kousnout a rozplyne se v ústech. To mozek ošálí a on má pocit, že spolu s brambůrkem se vypařily i kalorie. Zároveň jsou chutě namíchané tak precizně, že žádná nevyčnívá, a tudíž nedojde ke ”smyslové sytosti”, která nastává, když je například něco tak překořeněné, že si musíte dát pauzu.

Křupavé je lepší

A poslední, čím brambůrky útočí na všechny naše smysly, je ten efekt křupnutí. Och ach, čím víc to křupe, tím líp. Na křupavosti záleží víc, než si myslíte. V kuchařských soutěžích často slyšíte apel na to, aby v jídle byla křupavá složka. Vypečená kůrka, dozlatova osmažená cibulka, drcené arašídy. Křupavost v nás vyvolává pocit čerstvosti. Navíc nás baví. Kdybyste u pojídání brambůrek byli ochuzeni o zvuk ”křupnutí”, možná byste sáček nakonec přece jen odložili. S touto myšlenkou si opět pohrál tým vědců ve Velké Británii. Účastníkům během experimentů nasadili k pojídání brambůrek sluchátka a pouštěli jim různě hlasité chrumkavé zvuky. Výsledek byl takový, že čím víc to křuplo, tím čerstvější, křupavější, a tedy lákavější chipsy byly.

Zdroj: iGlanc.cz, The Healthy, The Mashed

Související články