„Zásadní rozdíl tu nevidím, i když je pravda, že muži budou většinou ve svých představách ,aktéři‘, zatímco ženy ,přijímatelky‘, ale i to může být naopak. Představy žen také mohou mít častěji obraz romantických příběhů, zatímco u mužů jde o konkrétní ,postupy‘ nebo ,fotky‘,“ vysvětluje sexuoložka Helena Daxnerová.
I podle psychologa PhDr. Davida Heidera, Ph. D., muži i ženy myslí více či méně na podobné věci. „Fantazie se liší v dílčích aspektech, na rozdíl od mužů si ženy tak často nepředstavují třeba anální sex. U žen se zase občas vyskytují sny o sexu s neznámými lidmi, o sexu za peníze či nahodilém sexu.“ Podle dostupných studií je pak velmi častou sexuální fantazií u mužů sex se dvěmi ženami. Ženy si naopak často představují, jak jsou dobývány, jak se jich někdo zmocňuje.
TOUŽÍME PO NEVĚŘE?
Když si žena představuje při sexu někoho jiného, tak to nutně neznamená, že bude nevěrná. Je to jen přirozená touha zkusit něco jiného, projev přirozené zvědavosti. „Téměř každého po čase začne nudit stereotyp, ať už stejný sex, či partner, a začne toužit po něčem novém. Často ta potřeba sama od sebe vyprchá,“ říká David Heider.
Představa sexu s někým jiným může být pouze nástroj k zintenzivnění vzrušení, ke zpestření sexuálního života. „Je otázka, jak často se cizí muž v erotických představách objevuje. Reálný partner také může mít jiné kvality, než je sexuální oblast, a představa někoho jiného při sexu může být jeden ze způsobů, jak se se situací vyrovnat,“ doplňuje Helena Daxnerová.
MLUVIT, ČI NEMLUVIT?
Sexuální fantazie slouží k navození vzrušení, ty neobvyklé potom mohou sexuální život zpestřovat, prohlubovat intenzitu vzrušení i touhu po dobrodružství, a zvyšovat tak samotnou sexuální aktivitu. S jejich převedením do ložnice je to ale složitější. Riziko, že po převedení do reality ztratí sexuální fantazie své kouzlo, je totiž velké.
„Sexuální fantazie je ideální představa, kterou se nemusí podařit zrealizovat stoprocentně. Realita tak nemusí naplnit očekávání sexuální fantazie a může dojít ke zklamání. A zklamání je negativní emoce, které mají lidé přirozenou tendenci se vyhýbat. Proto některé fantazie zůstanou logicky pouze fantaziemi,“ tvrdí sexuoložka.
Otázka také je, jestli se o svých sexuálních fantaziích vlastně máme rozšiřovat. „Od puberty mě vzrušuje představa, že souložím s více muži. Uvažovala jsem o tom, že bych navrhla partnerovi ,trojku‘ s někým, koho známe oba. Ale nakonec jsem se neodvážila. Bojím se, že by to náš vztah mohlo narušit,“ svěřuje se třicetiletá Ivana.
Podle Heleny Daxnerové je právě obava, že se někomu svěřím se sexuálními fantaziemi, naprosto pochopitelná: „Je to strach z vyloučení ze skupiny, obava z ,nenormálnosti‘. Také si mnoho lidí není jistých tím, co je ,normální‘, a tak u nich panuje nejistota, zda právě jejich sexuální fantazie budou nebo nebudou považované za akceptovatelné.“
I David Heider míní, že není nic divného, když své touhy držíme pod pokličkou: „O fantaziích je těžké mluvit, protože často zobrazují touhy, se kterými nemusíme být úplně ztotožněni, stydíme se za ně i sami před sebou. Obecně platí, že společnost má již od počátků civilizace tendenci regulovat sexuální chování včetně tužeb a snů, aby si tím zajistila předvídatelnost v distribuci majetku a pokrevních i genetických vlastností. Nutí tak ženy i muže, aby se jejich sexuální a partnerské chování řídilo obecně přijímanými pravidly.“
DO HLAVY NÁM NEVIDÍ
Možná jsme jako ženy dost naivní a představujeme si, že naše (nejen) sexuální potřeby budou muži číst stejně jako Mel Gibson ve filmu Po čem ženy touží. Vysvětlení, proč ne moc často mluvíme s partnerem o svých sexuálních fantaziích, totiž může být i toto: „Pro ženu je velice důležité a někdy i vzrušující, když jí muž ,dokáže číst myšlenky‘, a tedy i sexuální fantazie. Je to hezký pocit souznění, když partner ví, co partnerka potřebuje, co cítí a na co myslí. Když partnerovi o svých fantaziích a přáních řeknete, ztrácí to do určité míry své kouzlo,“ tvrdí psycholožka Helena Reguli. Na druhou stranu je pravda, že muži do našich hlav nevidí a číst myšlenky neumějí, takže když si neřeknete, taky se nemusíte vůbec dočkat.
Zdroj: psycholog PhDr. David Heider, Ph. D., sexuoložka MUDr. Helena Daxnerová
