Patřila do kategorie vět, za které jednou rodiče půjdou do pekla, myslela jsem si v dětství. Jenže věta Tohle neber, to máš doma mi v hlavě uvízla a vracela jsem se k ní ve chvíli, kdy jsem do ledničky ukládala skrojek sýra, který jsem si přinesla z obchodu. Položila jsem ho do poličky vedle dalších sýrů. Za pár dnů budu přemýšlet, co z nich uvařím, aby se nezkazily.

Tohle neber, to máš doma. Chtěla jsem se rozeběhnout zpátky do potravin, najít tu maminku a poprosit ji a všechny další rodiče o odpuštění, že zpochybňuji jejich životní zkušenost. Mají pravdu, měli bychom se častěji rozmýšlet nad tím, jestli si „to“ vezmeme domů. A to nejenom v obchodě s potravinami, ale v samoobsluze Život, kde seženete vše – od nového kávovaru přes tenisky, práci až po milence.

Zjistila jsem, že ve svých třiatřiceti letech pořád někdy podléhám mánii nakupování ve světě, kde je všechno na dosah a můžu si dovolit vše, i když to mám dávno doma.

A tak jsem si nedávno objednala nový kávovar, protože ten doma už pár týdnů nefungoval a zatím ho nikdo neopravil. A až se ten starý opraví, pak ten nový vezmeme na chalupu. Ale přece do té doby nebudu pít hnusnou kávu! S téměř dětskou radostí a nadšením jsem nový stroj na vzpruhu života postavila na linku, dost daleko od toho starého. Množství kofeinu v mé krvi se asi tak zdvojnásobilo, v kombinaci s radostí z nové věci jsem si týden tančila na paprscích slunce. Jenže pak to přišlo. Tady něco smrdí, řekla jsem si ve stejnou chvíli, kdy nový kávovar vyhodil pojistky v celém domě. A pak to šlo ráz na ráz.

Pohled já ti říkal, ať nekupuješ nový kávovar, nahození pojistek, hození kávovaru do krabice a cesta na reklamaci. Chcete nový, nebo vrátit peníze? Raději vrátit peníze, děkuji. Miláčku, prosím, můžeš se už konečně podívat na ten kávovar a opravit ho? Stačila hodina, pár vyteklých nervů a vody z ucpaných trubek kávovaru, a už to zase funguje. Celá tahle epizoda dopadla naštěstí happyendem.

Škoda, že maminka nestála vedle té vdané holky, která začala pokukovat po svém kolegovi, a neřekla jí „Tohle neber, to máš doma.“ Asi by jí také odpověděla „Ale tohle je něco úplně jiného, to nemám!“, jenže možná by ji maminka přes její protest čapla za ruku a odvedla pryč. Ona by přišla domů, tam by viděla svého manžela, kterého má pořád ráda, se kterým si pořád rozumí, ale už ho má trochu okoukaného.

Přitom by stačilo, aby se namísto pořizování nového v samoobsluze Život pokusila toho starého opravit. Věnovat jejich vztahu trochu času, možná by u toho vytekly nervy a asi i pár slz, ale pak by to nakonec zase fungovalo. Protože ten starý je pořád kvalitní a doteď fungoval parádně. Kdežto ten nový může po pár hezkých chvílích vybouchnout, vyhodit pojistky ve vašem životě a nikde není psáno, že ten starý pak ještě půjde opravit…

Zdroj: iGlanc.cz, časopis Glanc, Marie Irová