Za tu hodinu, během které jsme si s Míšou povídaly, jsem získala materiál ne na jeden, ale na tři rozhovory. Byla to jízda plná energie i společných témat. „Já jsem mezi lidmi asi obecně vnímaná jako temperamentní člověk, kterej je převážně pozitivní, je našlápnutej, má energii, ačkoliv často lidi netuší, co uvnitř prožívám. Proto jsem začala některý i nepříjemný věci sdílet na Instagramu, přestože to není úplně populární. Mám pocit, že lidi nechtějí slyšet, že máte problém,“ zamýšlí se herečka a přiznává, že kvůli sociálním sítím má i ona občas pocit, že všichni kolem se mají skvěle a jenom ona hrozně.
„Proto tam občas pouštím i soukromý věci, který nejsou tak líbivý a populární, aby lidi věděli, že se to děje úplně všem,“ říká Míša, která chce být upřímná a neváhá veřejně psát třeba i o tom, že mají občas doma problémy. „Dokonce jsem v jednom podcastu sdílela i to, jak bolavý téma jsou pro mě vztahy s mými staršími dětmi. Vím, že spoustu lidí řeší podobný věci a někdy jenom vědomí toho, že někdo jinej prožívá to samý, že v tom není sám, může hodně pomoct,“ je přesvědčená maminka patnáctiletých dvojčat a pětileté dcery.
Moje holčičí partička
Zároveň se herečka snaží o určitou lehkost bytí, která k ní, jak sama říká, postupně přichází. „Tu lehkost získávám u své rodiny, svých kamarádů a třeba i díky chůzi. Moc ráda totiž chodím do přírody a vyhledávám samotu. Dřív jsem toužila žít v centru města a chodila na všechny možný akce, teď se spíš stahuju k sobě. Myslím, že to souvisí s věkem, s určitým přepracovaným vnitřním hardwarem i softwarem,“ vnímá milovnice pěších výletů a váží si toho, že může vyrážet na cesty se stejně naladěnými lidmi. „Jsem šťastná, že mě mezi sebe vzala parta děvčat, se kterými mě spojila kamarádka, zakladatelka blogu ‚S dětmi v báglu‘. Teď jsme třeba celá parta byli v Hřensku. Jen tak chodíme, povídáme si a víme, že si spoustu věcí jako mámy od dětí nemusíme vysvětlovat. Čistíme si hlavu a prožíváme takový to ženský sdílení,“ pochvaluje si herečka.
Herečka Michaela Maurerová
Společná vášeň
Jak Míša ještě ráda odpočívá? „Miluju zalézt si do horký vany s knížkou, nebo se zachumlat do deky a zapnout si aromalampu s éterickými oleji. Mám ráda geránium, to je taková ženská vůně, levandule mi zase funguje na dobrý spánek. Zvykla jsem tohle dělat místo svajpování na instáči, kterej se snažím utlumovat,“ přiznává herečka s tím, že večer, když všechno usne a má hotovo, odměňuju se čtením knih a noří se do svých představ. „Je to hodně úlevný, hlava mi přepne na úplně jinou frekvenci a já si vytvářím jinou realitu,“ popisuje chvíle odpočinku Míša, která vášeň pro knihy sdílí i se svým mužem, čtou třeba detektivky od Petera Maye.
Životní výhra
Při povídání se Míša po chvíli znovu vrací k sociálním sítím. „Když zrovna získám dojem, že všichni mají ty svoje super životy se super dětma a já se zrovna plácám v pocitu nějaký nedostatečnosti, vím, že v takovej moment se potřebuju zastavit a říct si - zklidni se na chvilku, pojď do nějakýho bezpečnýho prostoru, kde víš, že ti je dobře,“ popisuje herečka s tím, že jí pomáhá udělat si takovou terapii sama sobě. „I když k terapeutovi chodím taky. Já se za to nestydím. Člověk někdy potřebuje mluvit s někým, kdo dokáže být objektivní, není vaše kamarádka ani rodina a umí vás odborně nasměrovat nebo vám srovnat věci v hlavě.
Stejně jako využívám pomoc stylisty nebo stylistky, aby mi vyčistila skříň, tak si chodím vyčistit hlavu i duši tam, aby moje mysl zůstala čistá,“ přiznává Míša. Hodně jí taky pomáhá její muž, který prý vyvažuje její chaotičnost a nesystematičnost. „Je organizovaný a učí to i mě. Já ho považuju za svou velkou životní výhru, protože je nejenom můj partner, ale i skvělej kámoš a parťák. Samozřejmě, že ho někdy unavuje, když mu pořád říkám nějaký svoje pocity, ale vím, že mi umí dát rozumnou zpětnou vazbu a protože mě chce mít spokojenou, zvládne se mnou přetrpět i chvíle, kdy jsem hysterická a nesnesitelná i sama sobě.“
Voňavá alchymie
Důležitou součástí Míšina života jsou i vůně. „Čichová paměť mi funguje výborně. Dokážu si vybavit i vůni snídaně, kterou mi chystala babička. Pamatuju si vůně různých bytů i rodin,“ vybavuje si a dodává, že vždycky toužila mít jediný parfém, který pro ni bude charakteristický. „Takový, který lidi ucítí a hned budou vědět, že to jsem já. Nakonec se u mě ale parfémy střídají, protože je po nějaký době přestanu cítit. Taky pozoruju, že od těch čistě chemickejch vůní, který jsme si vozili z letiště, se dostávám k přírodním, k aromaterapii a originálním produktům,“ říká herečka a doplňuje, že ráda pracuje s éterickými oleji. „Dokonce si je kapu do krému. Tím, že je pak při aplikaci zahřívám a ony se spojí s vůní mojí kůže, vznikají unikátní vonné kompozice.“
Dětství s babičkou
Na druhou stranu jsou vůně, které Míšu nikdy neomrzí. „To jsou bylinky. Miluju je! Naučila mě je sbírat a sušit moje babička. Trhala jsem s ní třeba lípu, třezalku, kontryhel nebo heřmánek. Moje dětství a ty dobrý vzpomínky na něj, jsou spojený jenom s babičkou. Pocházela ze čtrnácti dětí a byla to taková prostá žena, která sice neměla ani základku, ale přesto v sobě nesla velkou životní moudrost a hlavně bezpodmínečnou a bezbřehou laskavost,“ vzpomíná herečka a svou babičku dále popisuje jako obětavou ženu, která myslela v první řadě na ostatní, pak až na sebe. „Ráno mi dělala chleba s medem a meltu, to je jedna z vůní mého dětství. Tu nikdy nezapomenu, stejně jako to, jak voněl její špajz, mýdla z jejího prádelníku i ona sama,“ uzavírá Míša.
Zdroj: časopis Glanc
Sledujte nás v Google Zprávách