Já vím, že se cizí hovory nemají poslouchat, ale nedávno jsem jednu maminku se dvěma dětmi slyšela vyprávět, že s první dcerou sice otěhotněla velmi mladá, ale paradoxně z ní vychovala víc soběstačného člověka, než jak se zatím jeví její druhá, o hodně menší dcera. „Z té je mamánek jak vyšitej a můžu si za to sama.” Dokonce si prý výchovu jako dvacetiletá matka užívala mnohem víc. Proč? Protože to tehdy zkrátka měla víc na salámu. Je logické ve dvaceti nevědět o životě to, co ví žena ve třiceti nebo čtyřiceti. Tím nechci spustit nové hnutí ”za mladé matky”, ale spíš na všechny maminky apelovat, aby občas ubraly plyn.

Dobrá matka je lepší než dokonalá matka

Jeden recept na štěstí neexistuje. Hodně však dokáže obstarat náš přístup. Začněte tím, že zkrátka trochu polevíte na svých ambicích. Vlastně možná ještě než jste byla těhotná, už jste věděla, že chcete být dokonalá matka. Je logické, že pro své dítě chcete to nejlepší. Takže tomu se vší mateřskou pečlivostí věnujete veškeré úsilí. Chystáte zdravé svačiny, vozíte do školy, pak vozíte na kroužky, vyzvednout z kroužků, nakoupit, uvařit, zkontrolovat úkoly, chvilku si pohrát, vyprat, uložit, přečíst pohádku, uspat. Když celý barák spí, dodělat práci, kterou jste si vzala domů, abyste mohla dřív odejít z práce. A další den znova.

Do toho vám dítě občas hodí vidle prostě jen tím, že je pomalejší než vy, dělá chyby, tolik nespěchá. „Honem, přijdeme pozdě.” Samu sebe slyšíte, jak to znělo naštvaně a vyčítavě. Není v něm ten adrenalin žraloka a plánovače, který musí všechno stihnout, protože jinak se celý systém zhroutí a vy jste špatná matka, protože to nezvládáte. Jenže tam, kde není prostor pro spontánní jednání, stane se nakonec přesný opak toho, co jste chtěla. Výsledkem je zmatené, zahlcené a nesamostatné dítě, které je vlastně i dost osamělé, protože netrávíte čas s ním, ale se svým dokonalým subjektem. Jednoduše všechny uženete svými vlastními očekáváními.

I děti toho mají moc

Mezi všemi povinnostmi až občas zapomínáme, kolik toho má naše dítě. Jak moc se toho musí naučit. Nejen ve škole, ale o životě celkově. Jak být dobrý kamarád, co se smí a nesmí, jak postavit hrad z písku nebo jezdit na kole. Tolik věcí. Proto i dítě potřebuje občas vypnout. Ať se klidně nudí, nuda mimochodem probouzí kreativitu, ale ať má aspoň půl hodiny denně čas jen pro sebe, kdy si v pokojíčku dělá, co chce, učí se být samo se sebou a je jenom dítětem, které má čas na všednosti.

A co si přeješ ty?

Na vás je, abyste dítě vedla, motivovala ho, ukázala mu důležitost chodit do školy. Dala mu možnost rozvíjet svůj talent na kroužcích a mimoškolních aktivitách. Všechny tyto činnosti by ale neměly plnit jen vaši představu, nýbrž jeho. Zeptala jste se ho někdy, co si přeje? Co ho baví? Určitě není správné dítě do něčeho nutit s tvrzením, že to časem pochopí a je to pro jeho dobro.

Vy samozřejmě jako rodič hlídejte rizika a buďte vždy o pár kroků napřed, ale dítě ať kráčí samo. Jeho názor je důležitý, i ono je osobnost. Pokud mu ale nebudete naslouchat, nic se od něj nedozvíte. Je tedy důležité si najít společný čas, kdy zrovna neplníte harmonogram, ale jste jen tak spolu.

Řád a stabilita uprostřed všedního chaosu

Denní rutina a rituály dětem dělají dobře. Jsou díky nim jistější, cítí stabilitu a jsou tím pádem i šťastnější. Nejste na vojenském táboře, ale snažte se, aby všechny rutinní činnosti měly svůj jasný postup a řád. Ráno vstát, ustlat postýlku, vyčistit zuby, obléknout se, uklidit pyžamko… večer zase naopak, koupel, pyžamko, pomazlení, dobrou noc. Můžete s ním vyrobit tabulku, která přehledně zobrazuje, co ho čeká. Díky tomu můžou tyhle ”starosti” pustit z hlavy. Další zase nabydou pocitu kontroly nad situací. Vám odpadá komandování a všichni jsou spokojení.

Lásky není nikdy dost

Necítíte náhodou na sobě, že když vás partner dlouho neobejme nebo vám jen tak neřekne, že vás má rád, jste pak víc protivná? S dětmi je to stejné a té lásky potřebují ještě o špetku víc. Proto neváhejte využít každou příležitost k pohlazení, obejmutí či vlídnému slovu. Když se mu toho všeho dostává, cítí zase to bezpečí, jistotu a štěstí.

Místo trestů posilujte žádoucí chování

Napomenout dítě je v pořádku, hranice být musí. Stejně tak by ale pro vás mělo být běžné ho pochválit za to, co dělá správně. Musí to slyšet. Pochvalte ho třeba za to, že se hezky zachoval ke kamarádovi na pískovišti nebo že od něj bylo hezké, když si sám od sebe uklidil hračky v pokoji a mamince tím ulevil, takže teď máte víc času spolu jít na procházku. Kde si užijete spoustu legrace.

Šťastná máma, šťastné dítě

Dává smysl, že když budete spokojená a šťastná, přenesete to i na své dítě. Ono z vás cítí, že jste ve stresu a křeči. Tím spíš je důležité, abyste si mezi všemi mateřskými povinnostmi našla chvilku pro sebe. Vypnout a nebýt máma, ale žena se svými vlastními potřebami, které si splníte.

Zdroj: iGlanc.cz, Mother