Z každého nového vztahu časem vyprchá nadšení a zamilovanost, a pokud ho jeho aktéři nepřetaví ve skutečnou lásku, která je založená na přátelství a vzájemné úctě, hrozí jeho konec. Nejpozději do dvou let se organismus fenyletylaminem, kterému se také říká „droga zamilovaných“ a který produkuje mozek v první fázi okouzlení opačným pohlavím, přesytí a ti, kteří se s tím nedokáží vyrovnat, mizí v propadlišti dějin. Kdyby to ale bylo tak jednoduché! Existuje spousta dvojic, které se od sebe nedokáží odpoutat a trýzní se neustálými rozchody a opětovnými návraty.

Ani spolu, ani bez sebe

Je celkem snadné představit si, že pokud by ti, kteří se nedokáží rozejít, potkali nového potencionálního partnera, bylo by vystaráno. Problém je v tom, že jsou tak zacyklení ve svém vztahu, že se nedokáží pořádně rozhlédnout kolem sebe. Rozchod většinou iniciuje jeden z nich a ten, který je opuštěn, je přesvědčen, že tak to přece nemá a nesmí být a usiluje o to, aby se vztah vrátil do starých kolejí. Vysvětlujte takovému člověku, že je to marná snaha! Zastávám krédo, které říká: „Buď tě chce anebo nechce, a pokud nechce, je marné ho přesvědčovat!“

Přitom já sama jsem se před nedávnou dobou snažila přesvědčit muže, který se se mnou rozešel, že jsem ta pravá a k mému velkému překvapení se mi to po nějaký čas dařilo. Zřejmě právě proto, že nebyl zaháčkovaný jinde, jsme se ještě nějaký čas scházeli a milovali a přestože mi několikrát opakoval, že jsem to nejlepší, co v životě potkal, bylo jen otázkou času, kdy nastane definitivní konec. Pokračování našeho vztahu bylo nezdravé a navíc založené především na sobectví mého partnera, který si vpodstatě se mnou dělal, co chtěl. Nehledě na to, že někdy k tomu, abyste získali zpět toho, kdo vás opustil, stačí málo, jen obyčejná žárlivost. Málokdo totiž není ješitný a vidět toho, koho jsme opustili, v objetí zajímavějšího partnera – ať tím, že je movitější, chytřejší, zajímavější nebo přitažlivější – nepřidělá vrásky málokomu. Nastoupí uražená ješitnost, která je tím nejhorším možným rádcem.

Magická síla přitažlivosti

Jedna moje kamarádka, které je pouhých pětadvacet let, žila dva roky s mužem, od kterého se asi před rokem s velkou slávou odstěhovala. Než tak učinila, logicky si svůj krok odůvodnila: „Láska vyprchala, nemáme si co říct, já ráda sportuji, on se nejraději povaluje u televize, vyžadoval ode mne bezchybný servis, uvařeno, uklizeno muselo být na jedničku, když jsem chtěla jít na posezení s přáteli nebo se sejít na kávu s kamarádkou, dělal mi zlou krev…“ Jejich rozchod byl víc než dramatický a málem se u něho poprali. Netrvalo dlouho a začala na něho nostalgicky vzpomínat, kolem dokola rozebírala, jestli mu má zavolat nebo ne – a nakonec to udělala. Co následovalo? Úžasný sex, výlet na kolech, večeře, dárky, nadšení. Neuběhlo ani pár týdnů a zbyl jen ten sex. A brzy přibyly hádky. Přišel rozchod. Jenomže po čase mu opět zavolala a situace se opakovala…

Neustále se scházejí a rozcházejí, pokaždé na sebe skočí, okouzleni tím, jak úžasně si spolu užijí v posteli, aby se zase za pár dnů nato pohádali, vyčetli si i nos mezi očima a dali si sbohem… Silou, která jejich podivný vztah drží pohromadě, je vzájemná přitažlivost a pravděpodobně i strach ze samoty. Nemalou roli hraje i to, že moje kamarádka dosud nepotkala nikoho jiného. Kdyby její expartner uvažoval rozumně, vymazal by telefon ženy, která ho opustila, z paměti telefonu a šel by o dům dál.

Doc. Laura Janáčková: 

„Je jednoznačné, že pokud se na obzoru objeví někdo lepší, tahle žena ho opustí. A tentokrát s konečnou platností. Ženy si totiž vždy hledají jedince, který je z evolučního pohledu kvalitnější než ten, kterého mají doma.  Pokud se vrací k původnímu partnerovi, kterého  již jednou vyhodnotily jako nesplňujícího jejich očekávání, je to jen z důvodů, že se na seznamovacím trhu nevyskytuje muž, který by splňoval jejich preferenční kriteria.“

Nic není věčné, ani láska k jedné... či jednomu

Ti, kteří se neustále vracejí a dožadují se znovuobnovení vztahu, si nejsou jisti sami sebou a nejsou si jisti ani rozhodnutím, které udělali, když se se svým protějškem rozešli. Neustále se jim vtírá myšlenka: „Udělal(a) jsem dobře?“ Pokud nemají vyhlédnutý jiný, nový „objekt“, pak je jen krůček k tomu pokusit se vrátit zpátky to, co před nedávnem ukončili. Vysvětlení je jednoduché. Časem si vybavujeme jen to hezké, co jsme spolu prožili, ty horší chvíle zapomínáme. Náš mozek má totiž schopnost špatné vzpomínky zasouvat až někam na dno naší paměti, jak prohlásil už Sigmund Freud, a pokud to neudělá mozek, my sami si dokážeme sami sobě i lhát, jen proto, abychom si odůvodnili, proč se chceme k člověku, kterého jsme opustili, vrátit.

Rozhodně to není zdravé a až na výjimky se slepovaný vztah obnovit nepodaří. Tím spíš, pokud se pokoušíme slepit ho už poněkolikáté. Tohle by si měli uvědomit i ti, kteří vztah sami neukončili, ale naopak byli donuceni k tomu odejít. Ne vždy sedí v koutku a pláčí, často vezmou svůj osud do rukou a pokusí se získat toho, kdo je opustil, zpět. A může se to i dařit, jak dokazuje to, co jsem prožila já sama. Ovšem na jak dlouho? Takže i když každý rozchod bolí a toho, kdo byl opuštěný, dvojnásob, nejlepší je udělat za nevydařeným vztahem tlustou čáru a jít o dům dál. Protože každý konec je vlastně nový začátek, nemyslíte?

Doc. Laura Janáčková

„Přísloví Nevstoupíš dvakrát do stejné řeky svým způsobem platí i ve vztazích, i když jistě existují výjimky. Když jeden partner ukončí vztah, většinou k tomu má nějaký důvod. Obecně můžeme říci, že jestliže partner opouští toho druhého, protože našel někoho  „lepšího“, je eventuální opětovný návrat k původnímu partnerovi velmi rizikový. Většinou je totiž motivací k návratu spíše osobní nejistota a snížení preferenčních hodnot v rámci výběru partnera, než že by si dotyčný uvědomil cenu partnera, kterého opustil. Je pak jen otázkou času, kdy se ve vztahu objeví nevyřešené problémy z minulosti, a bez jejich řešení se dříve či později opět setkáváme s nespokojeností.“

Zdroj: iGlanc.cz