Nevím, jak vám, ale mně se už někdy od konce září při pomyšlení na vánoční dárky lehce sevře žaludek a řeknu si, že letos musím nákupy naplánovat dostatečně včas, abych to „stihla“ a nelítala po obchodech 23. prosince. Přesto to většinou dopadne tak, že nakupuju dvacet čtyři hodin před Štědrým dnem.
Můj problém není ani tak v nedostatku času, jako spíš inspirace, co komu kupovat, a odkládání nákupů na poslední chvíli je jakési doufání, že se ke mně nějaká dostaví. Asi se nemusím moc rozepisovat, kolikrát mě taková dárková múza na poslední chvíli políbila… Samozřejmě se to neděje. A tak 23. prosince většinou chňapnu po knihách či kosmetice, takže „něco je“, a mám hotovo. Ovládne mě ale pocit, jak trapně praktická a neoriginální zase jsem, a předsevzetí, že příště to určitě bude jinak…
Když jsem si nedávno četla internetovou diskuzi na téma dárky, zjistila jsem, že hodně nás to má podobně. Například jsem v ní našla nářek muže, který každý rok končí svou dárkovou misi u bankomatu, kde vybere určitou sumu peněz, rozdělí je do obálek, nadepíše jmény - a je hotovo. „Vím, že se to nemá, ale když už nedovedu být originální, aspoň jsem praktický,“ píše.
PŘEKVAPENÍ NENÍ PODMÍNKOU
V posledních letech máme tendenci svádět zkaženou atmosféru adventu na přeplněná nákupní centra a hon za komercí. To je ale trochu alibismus. Nákupním centrům i shonu v nich se dá totiž jednoduše vyhnout, pokud dárky nakoupíme dřív než všichni další čekatelé na zázračný nápad. Jak tedy na to?
Podle koučky Evy Markové se vánočnímu běsnění spolehlivě vyhnete, když už během roku budete poslouchat, co vaši blízcí chtějí, a pak si to zaznamenáte anebo rovnou koupíte. Na začátku prosince tak budete mít buď nakoupeno, anebo minimálně seznam, podle kterého byste měli při dobré organizaci zvládnout nakoupit za den či dva. „Pak se nestane, že nemáte ani jeden nápad,“ říká Eva Marková. A pokud ho přece jen nemáte, zkuste se rozpomenout na léta, kdy jste byli děti, a napsat Ježíškovi.
Dopisy pro Ježíška (i ty napsané na počítači a s konkrétními prokliky do obchodů) jsou čím dál populárnější. Jak říká jedna moje známá: „S dárky je to totiž tak trochu jako s výplatou - tiše doufat, že šéf pochopí a přidá vám, i když si neřeknete, nestačí.“ Šéf i další (manželé především) dokážou ocenit jasné a konstruktivní informace.
Jenže mě osobně dárky na objednávku moc nebaví. Kromě toho, že postrádají překvapení, si připadám hloupě, když mám dodat věci podle seznamu, který si sepsal sám obdarovaný. Stačí si ale vzpomenout na většinu dárků z minulosti, které už od vás dostal (ať už těch zoufale neinvenčních, nebo naopak velmi invenčních, které leží ve skříni zapadané prachem), abyste změnili názor. Myslím, že docela dobře fungují dopisy, v nichž jsou víc než tři položky, a vy máte možnost vybrat si, co koupíte.
Pokud už jste to někdy udělali, mohli jste se přesvědčit, že přestože obdarovaní o dárcích věděli, měli z nich radost. Podle studie psychologů Francesky Gino a Francise Flynna to není nic překvapivého. Lidé prý skutečně mají radost z dárků, o které si napsali, a dokážou je ocenit víc než jakoukoli kreativitu, přestože dárcům se to nezdá. A jestli vám v nich chybí moment překvapení, kupte k nim vánoční přání, pohlednici a každému z obdarovaných napište osobní vzkaz nebo poděkujte za něco, co pro vás během roku udělali a co pro vás hodně znamenalo.
NEDĚLEJTE SI ŠKODU…
Psát dopisy Ježíškovi je hezké, ale přesvědčte k tomu šedesátiletého otce, jenž patří k těm, kteří „všechno mají“, „nic nepotřebují“, nechce, „abychom si dělali škodu“, a když už přece jen s něčím přijde, přeje si - karton piv, láhev vína nebo x-tou pěnu do koupele, ačkoli tu z loňska ještě neotevřel.
Na falešnou skromnost a upozaďování se ve smyslu „hlavně že jsme zdraví“ funguje podle Evy Markové jedině vzájemná otevřenost. „Zavedla bych s otcem konverzaci ve stylu: ,Podívej, tatínku, vychovali jste mě s maminkou v krásné tradici, kdy je rodina na Vánoce pohromadě, sdílíme spolu čas a dáváme si dárky. Moc si toho vážím a chtěla bych vám oplatit radost, kterou jste dělali vy mně, když jsem byla malá. Protože už nežijeme pohromadě, nemám bohužel možnost vnímat, co máš právě rád nebo co by ti udělalo radost. Proto mi moc pomůžeš, když naznačíš, čím bych tě potěšila. Pomůžeš, prosím?‘“
Uznejte sami, že na takovou žádost se těžko dá říct ne, a i kdyby si otec nepřál nic lepšího než dálniční známku, je to jeho přání. Opět, kdo řekl, že dálniční známku nemůžete krásně zabalit a napsat k ní milý vzkaz? Tady se vyplatí především dobře poslouchat, a když si druhý člověk něco přeje, nepřít se s vlastním přesvědčením, že vám se takový dárek nezdá. Pokud například čtyřicetiletý syn s vlastní rodinou své matce opakovaně říká, že chce jako vždy ponožky, a opravdu si celý rok žádné nekupuje s tím, že „čeká na Ježíška“, nejspíš si je opravdu přeje.
Vyhněte se také kupování dárků, které se líbí vám, nikoli blízkému (třeba tu úžasnou kuchařku, kterou kupujete vlastně pro sebe, ale píšete na ni „tatínkovi“). Dárek by měl být také aspoň trochu osobní - dárkový koš s celofánem se hodí na ples do tomboly, ale pod vánoční stromeček je lepší darovat spíš krabičku luxusních čokoládových bonbonů s ručně napsaným vzkazem.
ÚSKALÍ VLASTNÍ TVORBY
Stejně jako je dobré promluvit si o dárcích s rodinou, je vhodné zeptat se přátel, jestli se k vám letos chystají na návštěvu, případně čím byste jim mohli udělat radost.
To proto, abyste se vyhnuli trapasům, kdy vám oni přinesou třeba luxusní víno, a vy pro ně nemáte nic: „Jé, já pro vás nic nemám, vždyť jsme přece říkali, že letos to zrušíme…“ A následuje úprk k nejbližší benzině aspoň pro bonboniéru. Jestliže od přátel očekáváte upřímnost, oplácejte jim stejně.
Zkuste si něco přát, i kdyby to měla být úplná drobnost. Třeba z toho nakonec může vyplynout společný oběd - někomu milejší než věcný dar. Nebo na rovinu řekněte, že dávání dárků řešíte akorát v rodině a že u toho chcete i zůstat. V takovém případě ale opravdu nic nekupujte. Ani nevyrábějte! Já vím, že je to teď v módě a že „vlastnoruční dárky jsou ty jediné od srdce“… Dobře, ale řekněme si to na rovinu, vážně vám to jde tak dobře, aby se z dárku mohli upřímně radovat nejen vaši rodiče nebo někdo, kdo je do vás čerstvě zamilovaný? A podobné je to se zážitkovými dárky. Seskok padákem opravdu není přání každého a voucherů na relaxační programy objevených v šuplíku při velikonočním úklidu bývá v domácnostech snad ještě víc než nesplněných novoročních předsevzetí.
Oproti tomu jen málokdy se u těch, kteří už všechno mají, netrefíte s dárkem k jídlu nebo k pití, zejména pokud na něm za každou cenu nešetříte a doprovodí ho už několikrát zmíněný písemný vzkaz. Dobře fungují i vzpomínky třeba v podobě vytištěných fotek nejlepších okamžiků za uplynulý rok. Každopádně i tak je obdarovávání vždycky trochu riziko. A protože sami riskujete, měli byste být také shovívaví k tomu, když se to druhým zrovna nepovede.
Zdroj: časopis Glanc, koučka Eva Marková
