Toto popsané chování by samozřejmě nemělo být přirozené pro třináctiletého puberťáka. Teď mluvíme o dětech ve věku od 2 do 6 let, jejichž mozek ještě není vyzrálý natolik, aby dokázal jakkoliv regulovat svoje emoce. Pokud máte starší dítě, mějte i tak na paměti, že mozek dozrává až ve 25 letech, takže tolerance je potřebná i později. Tyto pro dospělé nepochopitelné “meltdowny” tak způsobuje nejen fakt, že některé mozkové spoje ještě zkrátka nejsou propojeny, ale také hormony, nekvalitní spánek, intenzivní negativní i pozitivní zážitky během dne a spousta dalších faktorů.

Zdroj: Youtube

Nejrůznější výbuchy emocí tak přicházejí více či méně často a je důležité si uvědomit, že také velmi často vůbec nesouvisí s vámi nebo s vaším způsobem výchovy. Jde o naprosto přirozený proces související s vývojem racionální částí mozku. Co tedy dělat příště, až sebou váš dvouleťák švihne v obchodě na zem a začne z plných plic křičet na celý supermarket? Jak zareagovat, když na vás vaše pětiletá holčička začne agresivně křičet, že vás nemá ráda, protože “ty máš radši bráchu!”?

Tyto vyhrocené situace přináší samozřejmě spoustu pozornosti, pokud se odehrávají na veřejnosti. Naprosto zásadní pro vás v tuto chvíli je uvědomění priorit. Záleží vám více na vztahu s vaším dítětem nebo na tom, co si myslí paní prodavačka nebo učitelka ze školky? Odpojte se od okolí a soustřeďte se v tu chvíli jen na sebe. Tento krok je samozřejmě zásadní i v případě, že musíte snášet projevy hysteráku doma, kde vás nikdo nevidí.

Je naprosto přirozené, že vám řev vašeho dítěte není příjemný a vám stoupá tlak a nejraději byste ventilovali své emoce stejným způsobem, jako vaše dítě – křikem, boucháním nebo jinou formou agresivity. Vy ale dost pravděpodobně už dokážete své emoce regulovat a máte větší šanci, že se vám podaří zůstat klidnější.

V prvních momentech přívalu emocí je nejlepší nedělat nic. Nemluvíme teď o situaci, kdy dítě fyzicky ubližuje vám, sobě, někomu jinému nebo ničí nějakou věc. V tuto chvíli samozřejmě reagujte okamžitě tak, abyste toto nežádoucí chování zastavili.

Jak se ale zachovat v případě, kdy dítě „pouze“ křičí a válí se po zemi? Nedělat nic v takovém případě znamená dýchat, uklidnit sebe, stát nebo sedět vedle svého dítěte a…mlčet. V této nejintenzivnější fázi vaše dítě totiž stejně neslyší. Není schopné vnímat jakékoliv věty, natož jejich obsah. Pro ně tento výbuch znamená doslova celotělový prožitek a jakékoliv racionální vysvětlování nebo snaha o nápravu situace, nemá smysl.

Nejdříve se musíte na dítě napojit a postupovat podobně, jako pracovníci krizové intervence. Což znamená poslouchat, být v tom s nimi a ujistit je, že je v pořádku, že se tak cítí. Převeďte to na sebe: pokud jste kvůli něčemu naštvaná, pomáhá vám v prvních chvílích, když vám někdo začne navrhovat řešení, popírat vaše emoce nebo dokonce odvádět pozornost jinam? Pravděpodobně ne. Stejně tak to funguje i u dětí. Nejdříve musí získat pocit, že je chápeme a že v rozbouřených pocitech zoufalství a vzteku nejsou samy. Ujistěte je, že je posloucháte.

Skvěle fungují (až po mlčení!) jednoduchá slova nebo citoslovce, jako třeba: “Hm”, “Já vím”, “Chápu tě”. Jde o jednoduchý projev, který říká, že nepřebíráte komunikace, ale vlastně dáváte druhému prostor se více vyjádřit. Až po nějaké době můžete nabídnout třeba obejmutí, ve kterém se dítě rychleji uklidní. Může se klidně stát, že i to odmítne. Pokud se tak stane, zkrátka mu jen dejte potřebný prostor k napojení.

Tento postup potvrzují i autoři knihy „Respektovat a být respektován“. „Trvání emoce souvisí i s reakcí okolí. Pokud okolí reaguje empaticky, je naděje, že se negativní emoce ztiší rychleji. Dávají-li druzí lidé najevo, že považují emoce za nepřijatelné, nebo se jimi vůbec nezabývají a apelují na rozum, negativní emoce patrně zesílí a bude trvat déle. Dokud tedy u druhých pozorujeme projevy silnějších negativních emocí, neměli bychom začínat s řešením situace. Nadarmo se neříká, že ráno je moudřejší večera.“

Další řešení, vysvětlování nebo ukazování dalších možností, si tedy skutečně nechte až na později.

Jak by se dal tento článek shrnout do jednoho účinného pravidla? Buďte empatičtí.  Pamatujte, že vaše trpělivost, porozumění a láska jsou při vedení vašeho dítěte skrze těžké chvíle naprosto klíčové. Stejně jako se dítě učí zvládat své emoce, i vy jako rodiče se učíte a rostete s každou výzvou, kterou společně překonáte. Držíme vám palce!

Zdroj: iGlanc.cz, Podcast Počítám do tří!, kniha Respektovat a být respektován

Související články