Když jste se potkali, měli jste každý svůj okruh přátel a dokonce dost možná vás někteří z nich dali dohromady. Postupem času jste jeden jak druhý s nadšením seznamovali svoji polovičku se svými blízkými, ať už to byli bývalí kamarádi ze školy, spolupracovníci či lidé, o které jste zakopli při sportu či nějakém koníčku. A tihle vaši známí se také párovali a přiváděli do vašeho společenství svoje partnery. Navíc jste se jako pár seznámili s jinými dvojicemi, třeba na dovolené. Okruh přátel každého z nás se tím pádem postupem času rozrůstal, a i když někteří z nich odpadli, jiní je nahradili. Na každém jednotlivci samozřejmě záleží, kolik přátel má. Uzavřený člověk, který má nejraději samotu, nebývá obklopený tolika blízkými jako extrovert, kterému společnost ostatních lidí dělá dobře. Ale nežijeme ve vzduchové bublině, pár přátel má každý z nás a některé z nich náš partner přijal za své, stejně jako my ty jeho.

Zdroj: Youtube

Ten je tvůj, ten zase můj…

Komplikace nastávají ve chvíli, kdy se pár rozchází. Na první pohled by se mohlo zdát, že si ti dva řeknou sbohem a každý z nich si půjde svou cestou, ale ne každý rozchod probíhá v klidu a bez komplikací. O vině či nevině se dnes už nemluví, ale v tomto případě platí doslova rčení: Kdož jsi bez viny, hoď kamenem. Kromě toho, že atmosféra rozchodu není většinou žádná procházka růžovou zahradou, objevuje se na scéně několik zásadních problémů – jak se domluvit na výchově dětí a jak si rozdělit majetek. Páry, které spolu chodily nebo žily krátkou dobu a nestačily si ještě jedno ani druhé pořídit, jsou samozřejmě ve výhodě, ale první či druzí jmenovaní řeší i něco jiného, a sice - co se společnými přáteli?

Pokud partneři cítí, že nejsou schopni se společně rozumně dohodnout, ale okolnosti takovou dohodu vyžadují, je vhodné vyhledat pomoc profesionálů, kteří se zabývají poradenstvím a terapií v oblasti partnerských vztahů. A to se netýká jen dohody o děti, někdy je problematická i komunikace s prarodiči či s přáteli. Ve výsledku to pak vypadá tak, že každému z nás většinou zůstanou ti naši kamarádi, které známe už léta a které jsme se svým partnerem seznámili my, už proto, že ženy mívají za nejbližší přítelkyně zase ženy a muži muže. Stejně tak pravděpodobně zůstanou našimi přáteli naši spolupracovníci či ti, se kterými provozujeme nějaký koníček, a náš partner nebude trpět tím, že je ztratil, přestože je znal.

Rozchod je jen vaše věc!

Stává se, že rozchod zabolí a my pak hledáme někoho, kdo by nám bolístku pofoukal. Někdy to jsou rodiče, i když riskujeme, že se dozvíme: „Já jsem ti říkala, že to není chlap pro tebe!“ Častěji ale hledáme útěchu u kamarádky a v koutku duše předpokládáme, že nás nejen utěší, ale také po okolí nahlásí stav věci. Vyplakat se je jedna věc, ale intimní detaily našeho rozchodu je nejlepší nechat si pro sebe. Rozhodně není vhodné informovat o nich společné přátele a doufat, že si je tím přikloníte na svoji stranu. Ale pokud jste v situaci, kdy s vámi odmítá komunikovat, je nejlepší nikdy nikomu nic nevykládat, mohlo by se vám to jako bumerang vrátit zpět.

Chcete se někomu svěřit? Udělejte to. Ale rozhodně by to nemělo vypadat tak, že budete ve svém nejbližším okolí svého ex partnera pomlouvat, a to nejen proto, že z vás mluví uražená ješitnost. Jednak je to ponižující pro obě strany a pak – jak můžete kydat hnůj na někoho, o kom jste ještě před krátkou dobou pěli ódy a plánovali s ním být, dokud vás smrt nerozdělí?

Psychoterapeutka mgr. Michaela Balcerová z Institutu partnerských vztahů:

„Rozchod s dlouhodobým partnerem patří k náročným životním situacím i proto, že při něm často dochází ke ztrátě dalších sociálních kontaktů. K přátelům ale nelze přistupovat jako k majetku. V situaci, kdy se pár rozejde, nemůžeme počítat s tím, že bude žádoucí přátele a známé nutit stýkat se s tím z partnerů, který si je „vybere“. I když to může být náročné, přátele bychom měli nechat svobodně rozhodnout, s kým se budou i nadále vídat. Mohou to být oba partneři, nebo jen ten z bývalého páru, který je jim bližší.“

Mého kamaráda nech být!

Někdy je rozcházející se dvojice schopna se v klidu a bez emocí domluvit na ukončení vztahu, jindy to nejde, přestože hádky a scény nic neřeší a díky nim jenom houstne atmosféra. S tím souvisí i to, jak se ti dva zachovají, pokud jde o jejich společné přátele. Rozumní lidé z toho nebudou dělat drama a nebudou si nic vyčítat, ti, kteří se rozešli ve zlém, se chovají většinou úplně opačně a někdy až iracionálně. Může to dojít tak daleko, že se pokoušejí diktovat si, kdo se smí s kým stýkat. „Co si to dovoluješ volat manželce mého kamaráda?“ může znít jedna z výčitek. Co na tom, že si spolu výborně rozumíte, že jste jí žádné intimnosti nesdělovala ani svého ex partnera nepomlouvala. Stačí, že jste v kontaktu a už je oheň na střeše. „Kdoví, cos jí o nás vykládala!“ dozvíte se. A přestože už se svým bývalým nebydlíte, nelení, aby vás nezavolal a nevpálil vám to. Může nastat i opačná situace, kdy muž zavolá přítelkyni své ženy, třeba jen proto, že mají společný zájem či koníček. Zhrzená ex partnerka ho okamžitě podezřívá, že ji chce sbalit, jiné vysvětlení odmítá přijmout. „Je to muž, ona žena, co by po ní asi tak mohl chtít, ne?!“

Psychoterapeutka mgr. Michaela Balcerová z Institutu partnerských vztahů:

„Rozchod je osobní záležitostí obou bývalých partnerů a každý se s ním vyrovnává jiným způsobem. Někomu pomůže, když se se svým trápením může někomu z přátel svěřit, pro jiného je téma tak citlivé, že se k němu vyjadřovat nechce. Pokud se nejedná o pomluvy nebo vyzrazování společných tajemství, měli bychom respektovat rozhodnutí partnera, s kým se o důvody rozchodu podělí. Méně je ale více, je důležité si uvědomit, že jak vztah, tak rozchod jsou osobní záležitosti a není proto vhodné bez vědomí druhého šířit mnoho informací.“

Slušnost především

Ve velmi nepříjemné situaci nejsou ale jen ti, kteří si „dělí“ přátele, ale i ti, kterých se to týká. Rozhodně není snadné přihlížet tomu, jak se vaši přátelé rozcházejí, tím spíš, že dost často má jeden z nich, případně oba, tendenci přiklánět si vás na svoji stranu. Pokud se s jedním z nich znáte léta, intuitivně budete stát při něm, ale ideální je nemluvit mu do jeho rozhodnutí a respektovat jej. Horší je, pokud jste se seznámili jako dva páry. Ve chvíli, kdy se váš spřátelený pár rozchází, vám bezděčně projde hlavou: „Nikdy bych to do nich neřekla, jak je to možné? Nečeká něco takového i nás?“ a budete se snažit držet se od nich co nejdále. A svého partnera také. Tím spíš, že by se mohlo stát, že by se pokusili vás do svého sporu zatáhnout.

Čekat, jestli si vás někdo vybere za přítele a přemýšlet, na kterou stranu se přiklonit, není snadné. Ale pevnost přátelství většinou ukáže čas, takže nepropadejte panice a nechte věci plynout. Nakonec si ten, kdo je vám blízký, cestu k vám najde. Nakonec tady máme situaci, které se žádný z nás nevyhne. Přátele, kteří zmizeli z našeho obzoru nebo s námi přestali kamarádit, ať chceme nebo ne, potkáváme. Co dělat? Chovat se jako slušní lidé, pozdravit, případně se poptat, jak se mají, a jít zase dál. Obcházet je obloukem je směšné – a kdoví, kde byste je potkali příště.

Zdroj: iGlanc.cz