Moje babička se domnívala, že právě odtabuizování intimností je to, co dělá ze zamilovanosti vážný vztah. Že když si žena přestane schovávat krabičku s menstruačními tampony nebo šminky nebo když muž přijde s tím, že potřebuje vymáčknout cosi odporného na zádech anebo nechá otevřené dveře na toaletu, je to tady – partnerství!
Moudro, že dvojice, která před sebou doma „neprdí“, se doopravdy nemiluje, slyším leckde. Zní to ovšem stejně hloupě, jako kdybyste řekli, že když už to děláte, vaše partnerství se nejspíš změnilo ve stereotyp a pomalu kráčíte k rozchodu.
NEJDE O PŘETVÁŘKU!
Podle studie, kterou zveřejnil deník Daily Mail, se většina žen děsí okamžiku, kdy je jejich nový přítel uvidí nenalíčené. Osmdesát procent Britek trvá na tom, že minimálně první měsíc je jejich nový přítel bez zásahu šminek nesmí spatřit, a používají k tomu různé triky včetně neodličování se na noc nebo předčasného vstávání, kdy se plíží do koupelny udělat si make-up dřív, než jejich partner otevře oči.
Částečně je samozřejmě iracionální si myslet, že když partner uvidí naši pravou tvář nebo když se z koupelny ozve podivný zvuk, vezme dotyčný nohy na ramena. Je to ovšem nutná součást hry, kterou nazýváme zamilovanost. „Jde o přirozenou součást namlouvání, kdy se chceme druhému líbit a chceme mu vonět,“ říká sexuolog Ondřej Trojan. Proto se hezky oblékáme, líčíme a s nepříjemnými věcmi se uchylujeme do ústraní.
KDY TO PRASKNE?
Jak dlouho si ve vztahu hrajeme na to, že jsme se narodili výjimeční, tedy bez nutnosti stříhat si nehty, vyměšovat atd., záleží podle psychologů na prostředí, v němž jsme vyrostli. Člověk, který vyrostl v paneláku, kde bývalo slyšet všechno a kde se po ránu v miniaturní koupelně tísnila pětičlenná rodina, bude k hygieně a tělesným projevům svého partnera tolerantnější než osoba vyrůstající v rodinném domě s toaletou na každém patře. Takže zatímco některé páry poleví v sebekontrole po pár týdnech známosti, jiné dokážou držet noblesu i řadu let.
Ačkoliv následující tvrzení není ničím podložené, odborníci mají za to, že hybatelem intimní uvolněnosti ve vztazích jsou spíš muži, zatímco ženy se přizpůsobují. Když si najdeme partnera, který si uleví, kdy se mu zachce, nebude trvat dlouho a zřejmě se brzo začneme chovat podobně. Jakmile však potkáme gentlemana, jenž si nic podobného nedovolí, budeme hrát dámu, i kdyby nám mělo prasknout břicho.
Když už tabu jednou padne, pak to, jak se v tomto ohledu budete nebo nebudete chovat dál, záleží většinou na první reakci protějšku. Pokud si partner před vámi poprvé vyčistí uši nebo vytrhne chloupky z nosu a vy ani nepípnete, udělá to příště nejspíš zase právě proto, že jste ani nehlesla. „Různé tělesné projevy jsou sice naprosto přirozené, ovšem mohou u druhého probouzet všemožné, jen ne erotické pocity. A tak by si měli partneři vyjasnit, co jim ještě připadá únosné a co už je za hranicí.
Některé činnosti se jednomu mohou zdát neutrální, ale druhého mohou brzdit v erotickém rozletu. To platí pro epilaci, stříhání nehtů, manipulaci s hygienickými menstruačními pomůckami, ale třeba i pro nedostatečné nebo přílišné používání deodorantů a parfémů,“ říká Ondřej Trojan a dodává, že důležité je nejen přistupovat k intimnostem s respektem, ale také nebát se vyjádřit své pocity, zejména když chcete dosáhnout změny. „Je možné udělat to diplomaticky, třeba slovy: ‚Víš, když moc často slyším projevy tvého trávení, velmi to snižuje mou chuť na sex,‘“ dává příklad odborník.
UVOLNIT SE, ALE NEBÝT ČUNĚ
Čím hlubší je partnerský vztah, tím víc posouváme hranice. Zejména společné soužití přináší situace, kdy se ukáže, že prostě nejsme perfektní, a bez vzájemné důvěry to nejde. Ačkoliv všechny výše zmíněné projevy jsou součástí lidského života a dělat je musíme, partnerský vztah by neměl zevšednět v tom smyslu, že se budeme projevovat, kdekoliv a kdykoliv se nám zlíbí. Na uvolnění zábran v dlouhodobém vztahu existuje jedna osvědčená rada: Všeho s mírou!
„I pro páry, kde ‚povrchová úprava‘ a galantnost nejsou rozhodující, chtě nechtě platí, že jistá míra přitažlivosti je důležitá a je nutné o ni pečovat. Když nenajdeme pochopení v intimních tématech, může se to negativně projevit na lásce i na sexu. Ostatně už Ovidius v Umění milovat radil, že chceme-li, aby nás dříve milovaná žena už nepřitahovala, máme si ji představit při větší tělesné potřebě,“ říká Ondřej Trojan.
Mimochodem, v této diskusi nejde jen o intimní hygienu nebo tělesné projevy, ale třeba i o porod. V ordinaci sexuologa končí nejeden muž, který se lékaři svěřuje se svou totální ztrátou chuti na sex poté, co viděl své ženě až hluboko do útrob těla. „Porod není sexuální záležitost a muž by měl dobře zvážit, jestli se ho chce fyzicky zúčastnit. Domnívám se také, že pokud už otec dítěte chce u porodu být, je lépe, když stojí u hlavy své ženy, kde je jí také nejvíce platný, než když se vystavuje pohledu na její rodidla,“ dodává odborník.
JSME JEN LIDÉ, ALE...
Každý dlouhodobý vztah je založený především na takzvané vztahové sebekázni. Sem patří kromě důvěry či věrnosti také to, že se ke svým nejbližším chováme lépe než k lidem cizím. Na první poslech to zní jako samozřejmost, ale často to bývá naopak (u intimností obzvlášť) – před cizími lidmi se „děláme lepšími“, ale doma, zejména po letech soužití, jako by bylo dovoleno vše. Vždyť mnozí tvrdí: „Doma je přece od toho, abychom sundali masky...“ To je sice pravda, ovšem jen částečná. Její nedílnou součástí je totiž respekt k osobám, které milujeme.
Zdroj: časopis Glanc, sexuolog Ondřej Trojan
