Pro řadu lidí je těžké vymezit si čas na odpočinek. Proč?
Mluvíme-li o někom, kdo hned po škole najel na pracovní tempo, poté se snažil starat o děti, bydlení a tak dále... u něj za tím může být návyk či potřeba obstát a dosáhnout vnějšího úspěchu. Problém je, že to si dotyčný v tom zápřahu ani neuvědomuje. Nevnímá potřeby svého těla i duše a jede dál. Všichni jsme součástí krysího závodu, aniž o tom vůbec víme. Mnoho lidí se zastaví, až s nastalými zdravotními či psychickými problémy. Přitom odpočinek je velmi důležitý, jedná se nejen o fyzickou zastávku, ale i o možnost o sobě a svém životě popřemýšlet. Nebo lze prostě jen tak lelkovat a snažit se opravdu nic nedělat, na nic nemyslet… Právě v takovém relaxovém módu přicházejí nové nápady a „aha“ momenty nějak samy.
Problém nedostatku času na sebe se týká více žen?
Asi ano, protože většina žen ještě nese na bedrech péči o děti nebo bojuje s vlastní potřebou dokonalosti. To pak ženy vede k přepracování, neklidu a snaze ještě více přidat. Pokud nemá žena v pořádku vlastní sebehodnotu, hrozí jí, že při snaze dokázat světu svou hodnotu vyhoří. V takovém myšlenkovém nastavení nemá prostě vůbec čas na sebe ani myslet, natož pro sebe něco dělat!
Důvod, proč se lidé vymlouvají, že nemají čas, zní…
Protože neumějí dát sebe samé v základních potřebách zdravým způsobem na první místo. Řeší, co vše musejí dělat či mít, aby ve společnosti obstáli. Podvědomě jsou pod vlivem naučených vzorců z rodiny a okolí. Honí se stále za něčím a ocitají se v bludném kruhu. Čím déle v něm setrvávají, tím těžší je pro ně stav nejen změnit, ale vůbec potřebu změny uvidět. Mám z práce s lidmi zkušenost, že ti, kteří už jsou zcela vyřízení, na pokraji zhroucení, absolutně nevidí nutnost si odpočinout jako první krok. Odmítají to a mají tisíce důvodů a výmluv, proč to nejde. Nicméně vše je v hlavě. Změna je nejen možná, ale často i nutná.
Jaké jsou následky nedostatečného odpočinku?
Nejprve jde paradoxně dolů výkonnost, protože nemáme dobité baterky fyzicky ani psychicky, jedeme z rezerv. Ani auto nebude jezdit, pokud se do něj nenačerpá benzin a občas nevymění olej. Dalším následkem je, že to člověku přestane dobře myslet a začne dělat více chyb. Potom přicházejí pocity únavy, přepracování, vnitřní nespokojenost se sebou, impulzivnost ve vztazích i komunikaci, napětí, únava a nakonec vyhoření a zdravotní kolaps.
Jedním z bodů vaší přednášky Jak umět odpočívat, kterou chystáte na červen, je: Jak si uvědomit svoji sebehodnotu. To souvisí s odpočinkem?
Ano a přímo, jen si to neuvědomujeme. Trochu jsem toto už výše naznačila. Dopřát si odpočinek znamená, dát se v základních potřebách na první místo – navzdory všemu a všem. Ale mnozí byli vychováni jinak. Plní očekávání druhých a dělají, co si myslí, že dělat musejí. My ale potřebujeme najít své pravé, zdravé já a svoji sebehodnotu, abychom dokázali říci NE. A to sobě i druhým. Musíme se začít, v dobrém slova smyslu, o sebe starat. Ten, kdo se má rád, si nenechá nejen ubližovat, ale ani sám sobě neubližuje. Jednoduše si udělá na své fyzické i duševní zdraví čas. Odpočinek je pro většinu z nás luxus, na který zbude čas, až když, až někdy… Ale přitom jde o podmínku nutnou k tomu, aby nám určité věci vůbec docházely, logicky „docvakly“.
Dalším z bodů je téma: Jak kontrolovat lépe svou mysl. Proč to?
No proto, že vše začíná nejdříve myšlenkou. Například nejprve vás napadne, že zavoláte kamarádovi, a potom jdete a voláte mu. Stejně tak si nejprve vytvoříte představu vlastního už hotového domu ve své mysli, a podle ní pak dáváte v reálu, tady a teď, každou cihlu na správné místo. Vše, co vidíme v hmotném světě, začalo myšlenkou či představou. Proto je třeba začít nejprve správně myslet, abychom se mohli správně chovat. Odpoutat mysl od škodlivých vzorců chování a připoutat ji k tomu žádoucímu, k tomu, co chcete, je cestou k lepšímu životu. Mozek se v jeden okamžik zaobírá jen jednou věcí a neumí mazat či měnit zažité vzorce. Umí ale velmi dobře tvořit to nové. Proto se zaobírejte především tím, co chcete, po čem toužíte. Vytvořte si představu žádoucího stavu. Není třeba se neustále vracet do minulosti a k negativním zkušenostem. Je fajn špatné věci do určité míry zpracovat, ale potom se už neotáčet a vydat se po své životní cestě dopředu. Nechte se pohánět svou vizí a svými cíli a tady a teď konejte odpovídající kroky, akce. Mozek časem staré překryje novým. Mám ráda analogie… Když kráčíte po cestě, díváte se dopředu, nikoli dozadu, a děláte kroky vpřed. Stejně je to i s naší cestou k životní spokojenosti.
Jaké další dovednosti je třeba ovládat pro získání více času na odpočinek?
Nejzákladnější je naučit se dobře plánovat a organizovat si čas. Je dobré plánovat od konce zpětným chodem. Například, plánujete-li rok, měli byste nejprve vědět, co chcete na jeho konci. Třeba mít za sebou hezkou dovolenou, získat dobrou kondici a v práci mít hotový jasný projekt. Potom plánujte zpětně měsíc po měsíci, kdy se má co stát, až se ocitnete v současném okamžiku a víte, že máte jít na procházku, nebo oznámit v práci, že si vezmete dovolenou. Plánování je hodně podceňované. Přitom je základní dovedností, která vede k lidské spokojenosti. Také se musíme naučit naslouchat svému tělu a duši, kteří oba hlásí včas nepohodu či napětí. To je jasný signál k odpočinku. Nemůžeme ho odkládat, až bude hůř, chceme-li předejít fyzickým a duševním potížím. A do třetice je rozumné se naučit dělat dohody s okolím, aby nám zbyl čas na sebe. Dohodnutá a včas vyjasněná pravidla s partnery, dětmi, rodiči, ale i v práci s kolegy dávají určitý řád, který předchází možným konfliktům a vymezuje náš prostor. Nečekejte, že někdo splní vaše představy a očekávání. Sdělujte, co potřebujete, a dělejte vzájemné dohody.
Vize ideálního odpočinku, relaxace… existuje?
Odpočinek není jen totální nicnedělání. Dost často pomůže aktivní odpočinek, kdy děláme něco pro sebe a podle svých představ; od koníčků až po tvorbu či sport. Vědecké výzkumy ale potvrzují, že je pro lidi velmi prospěšné, když v rámci každého dne najdou alespoň chvíli na skutečné vypnutí, lelkování, flákání, a to bez pocitu viny! Může jít o pouhé minuty, ale přetíženému lidskému organismu a mysli toto dělá mimořádně dobře. Největším odpočinkem je každopádně kvalitní a dobrý spánek. Nemám ráda univerzální recepty, protože každý fungujeme jinak a jsme unikátní. Existují však určité hranice, limity, které nesmí nikdo překračovat, jinak se mu ono překročení vrátí v podobě zdravotních potíží. Každý si musí vyvinout osobní systém rituálů péče o tělo, mysl i duši a naučit se reagovat na svoje vnitřní signály.
A co odpočinek rozhodně není?
Odpočinek není nic, co v člověku vyvolává napětí. Kupříkladu… jdeme do kina nikoli proto, že chceme, ale protože tím plníme očekávání kohosi jiného. Odpočinkem si skutečně dopřáváme pauzu podle svých představ a my jsme v pohodě. Nestraší nás žádné termíny, povinnosti. Je nám v tom stavu dobře a těšíme se na něj. Plně si ho dovolujeme. Nedělejme z ničeho vědu, vnímejme svoje potřeby, rozlišujme podstatné od nepodstatného a važme si života. Jen my rozhodujeme o tom, jak s ním naložíme, jaký bude.
JANKA CHUDLÍKOVÁ: Lektorka a koučka osobního a profesního rozvoje.
Zdroj: iGlanc.cz, časopis Story, Janka Chudlíková, lektorka a koučka osobního a profesního rozvoje
