Meditace sledování dechu
V souvislosti s meditací se někdy mluví o „opičí mysli“, o mysli, která neustále přeskakuje od jednoho k druhému, ztrácí se v minulosti nebo budoucnosti… je zkrátka všude, jen ne tady a teď. Přitom ten okamžik teď a tady je tím jediným okamžikem, kdy jsme skutečně naživu a kdy můžeme žít tento jedinečný neopakovatelný život. A tak je třeba mysl učit vracet se k přítomnosti. K tomu pomůže sledování dechu. Dech je tu neustále, a tak je ideální kotvou, díky které se do přítomnosti můžeme vracet i my. Stačí jen nechat dech volně plynout a uvědomovat si nejrůznější tělesné vjemy spojené s nádechem a výdechem. Cítit a vnímat, jak dech vchází do těla a zase z něj vychází. Jak se budete cítit, když věnujete pozornost třem nádechům a výdechům? A co kdybyste to zkusili dělat pět minut?
Jen sledovat nádech a výdech, a kdykoli se pozornost někam zatoulá, všimněte si toho, a aniž byste to nějak hodnotili nebo se za to kritizovali, pozornost s laskavostí a trpělivostí přiveďte zpět k dechu. Dost možná se u toho mysl trochu zklidní, ale hlavně si postupně osvojí důležitou schopnost, pouštět věci, myšlenky, představy, nechávat je jít.
Meditace laskavosti
Matthieu Ricard, mnich a vědec, který je někdy označován za nejšťastnějšího člověka na světě, mluví často o tom, že být šťastní se můžeme naučit, že jde o dovednost, kterou můžeme rozvíjet. A rozvíjet ji můžeme pomocí meditace laskavosti: Posaďte se na místě, kde vás nebude nic rušit. Zastavte se, zklidněte se a vybavte si nějakou vzpomínku, kdy jste cítili přijetí nebo lásku. Zpřítomněte si v sobě tento přijímající a přející postoj. Chvíli s ním zůstaňte, a pak se zaměřte sami na sebe, s vědomím, že od této chvíle chcete přát sobě jen to nejlepší. A něco si popřejte. Pak si vzpomeňte na své nejbližší, podívejte se na ně s láskou a chvíli tak s nimi zůstaňte. Popřejte jim. A pak své přání rozšiřte na všechny tvory a popřejte jim, ať jsou šťastní. Tak můžete začít, setrvat v meditaci pět minut nebo třeba dvacet minut, ale hlavně se k ní vracet opakovaně. Dalajláma někdy mluví o moudrém sobectví: chcete-li být šťastní, dělejte šťastnými lidi kolem sebe. Zkuste jen tak projevit laskavost někomu neznámému, usmějte se, poděkujte, popřejte mu dobrý den, něco udělejte, darujte…
Meditace s rozinkou
Kurzy meditace zpravidla začínám tím, že účastníkům rozdám rozinky a vybídnu je, aby se na ně podívali tak, jako kdyby je nikdy dříve neviděli (mimochodem, ten jedinečný exemplář v jejich dlani opravdu nikdy neviděli) a věnovali pár minut pozornost jen rozince a prozkoumávali ji všemi smysly. Jaké to je, dotýkat se rozinky? Jakou má strukturu, konzistenci, teplotu, váhu? Čeho si můžete všimnout, když si ji důkladně prohlédnete? Jaké má barvy, co vám připomíná? A jak voní? A vybaví se vám nějaký obraz nebo vzpomínka spojená s vůní rozinek? A co zvuky, dělá rozinka nějaké zvuky? A co když ji trochu zmáčknete? A konečně chutě? Co cítíte, když si ji dáte do úst, a jakou chuť vnímáte, když do ní kousnete? Dojíme rozinky a pak si povídáme o tom, čeho si kdo všiml a co koho zaujalo. Většinou je to velmi živé a hravé, oči září, každý objevil něco, co ho naplnilo úžasem, a každý byl alespoň na okamžik plně tady a teď, jen u svých smyslů a u rozinky. Po pár minutách jsou lidé osvěženi a nadšeni. A co kdybychom takovou pozornost a zájem věnovali věcem, lidem a okamžikům našeho „všedního“ života?
Zdroj: iGlanc.cz, časopis Glanc, Šimon Grimmich, vlastní meditační praxi se věnuje od roku 2009