První banány se začaly pěstovat už před pár tisíci lety a rozšířily se nejprve z Papuy-Nové Guineje, poté z Asie a Afriky, do Ameriky a zbytku světa. V mnoha kulturách, například v Indii, lidé věří, že Adam a Eva se přikryli velkými listy banánu, nikoli fíkovými listy. Domnívají se, že slovo fík bylo špatně pochopeno a že po mnoho let se banánům říkalo fíky. Popularitu si získávaly snadno. Jemné, sladké, bez semínek, lehce je zbavíte slupky. Takový první fast foodový produkt! Načež někdo přišel s tím, že banán v ženských rukou je krajně pobuřující záležitost.
Jako žlutý bimbas
Banán byl ve Spojených státech poprvé představen v roce 1876 na výstavě Centennial Exhibition ve Filadelfii. V časech viktoriánské éry se ale neslušelo, aby dámy jen tak ledabyle pojídaly ovoce, které vypadá jako něčí přirození. Neexistovalo, abyste si ho jako slušná žena prostě oloupala a slupla na ulici. Vyřešilo se to. Tak si ho prostě nakrájíte na kolečka a sníte někde nenápadně vidličkou! Zabalený ve folii. Bylo to ve vašem vlastním zájmu, ženy, vždyť to chránilo vaši citlivost a jemnost.
Dá se to vyčíst i ze starých kuchařek. Banán musel být naporcovaný tak, aby se zamaskoval jeho původní tvar. Jinými slovy to všichni věděli, ale tvářili se, že neznají původ té měkké žluté hmoty ve vašich křehkých ústech. Bojovnice za práva žen měly tehdy dost napilno, jak na truc chlapům jedly banány všem na očích v celé své falické kráse. Až teprve United Fruit Company, první banánová korporace, začala banány propagovat pro všechny, i když jim ani tak nešlo o rovnoprávnost, ale o vyšší tržby. Viktoriánské dámy na reklamních fotografiích držely v ruce banán a dávaly tím najevo, že je to tak naprosto v pořádku. Dokonce najaly doktory, aby matky přesvědčili, že mají banány dávat svým dětem. Takže žluté ovoce bylo vzaté na milost, ale za kontroverzi platilo stále.
Banány v umění
Banány nejsou jediné ovoce na světě, ale rozhodně jsou nejskandálnější. Zejména umělce toto vemlouvavě tvarované ovoce svádí. Tak třeba Paul Gauguin a jeho obraz Jídlo (známý též jako Banány) z roku 1891. Na první pohled na tom trsu nic zjevně sexuálního není. Ale když vezmete v potaz jeho zálibu v malování nahých žen na Tahiti a jeho sebevědomou povahu, není od věci v díle shledat jeho vlastní tvůrčí vzrušení.
Další. Andy Warhol a jeho banán s nápisem ”Pomalu oloupejte a uvidíte”, načež se pod slupkou skrývá jasně růžová dužina, si o to přímo říká. Hodně nestravitelná byla v silně křesťanském Polsku feministická umělkyně Natalia LL, která s tímto ovocem natočila v roce 1973 velmi nekřesťanské video v rámci svého projektu Consumer Art. Chlípným pojídáním banánů se chtěla vypořádat jak s lokální problematikou, tak s konzumem jako globálním fenoménem.
S chutí pojídaný banán Natalie LL.
Ovšem vlastně i padesát let po svém uvedení se pořád nehodí do krámu. Národní muzeum ve Varšavě ”s chutí pojídaný banán” před čtyřmi lety stáhlo pro svoji obscénnost. Za týden ho museli vrátit, protože vzpurné Polky začaly banánovými selfíčky atakovat internet.
Jen měsíc před touhle aférou vydala brazilská zpěvačka Anitta písničku Banana, kde sedí na banánu, lační po čokoládě a domáhá se hluboké lásky. Banán je prostě ve zkratce chlípné, znepokojivé a cenzuryhodné ovoce.
Banány pro všechny
Navzdory tomu všemu jsou banány jednou z hlavních a základních potravin pro miliony obyvatel na světě. Vychutnáváme si je jen tak, sladké a čerstvé. Na druhé polokouli je zase smaží, vaří a grilují. Jsou zdrojem rychlé energie, vlákniny, obsahují draslík a hořčík. Je na nich postavená banánová dieta. Díky své přirozené sladkosti s přehledem nahradí cukr v mnoha receptech. Jsou vlastně koření života, a sice doslova. Banánovník totiž možná vypadá jako strom, ale ve skutečnosti je to největší bylina na světě.
