Generace Z jsou mladí lidé narození zhruba v polovině 90. let. Vyznačují se skvělým ovládáním digitálních technologií, internetu a sociálních médií. Kromě toho je ale starší generace berou většinou jako ty přehnaně sebevědomé strašpytle, co jenom kňourají a nechce se jim pracovat.

Do generace Z spadá i zpěvačka a čerstvá držitelka ceny Anděl Pam Rabbit, která svým výrokem tyto stereotypy tak trochu přiživila: „Priorita je spíš v tom mít celý život hezký, nemáme vidinu, že budeme mít v důchodu baráček. Ani nevím, jestli budeme mít důchod. Takže se spíš staráme o své mentální zdraví,” zaznělo z jejích úst v rozhovoru pro internetovou televizi.

Byt si nekoupím, tak proč makat?

Když byli mladí moji rodiče, páry dostávaly byt od státu, aby měly základ pro založení rodiny. Sice na něj třeba nějakou dobu čekali, ale měli ho jistý. Jasně, ta doba měla zase jiné nevýhody, ale co se týče bydlení, dnes žijeme buď v předražených nájmech, anebo táhneme hypotéky s vidinou, že když v práci ani na chvilku nepolevím, za třicet let to bude konečně moje. Akorát na důchod, teda pokud mě vůbec nějaký důchod čeká.

Lol! Tak makejte víc

„Nefňukejte a makejte, vy ubrečené líné kůže.” K podobnému střetu generací docházelo vždy. Už o generaci Y se říkalo, že se jim nechce makat a chtějí všechno hned. Teď je to ale asi trochu jiné, protože svět se mění mnohem rychleji, takže to vyvolává i větší kontrasty. Všechno je rychlejší! Už ani nemá smysl kupovat si nejnovější telefon, protože za půl roku bude starý. Dnešní pravdy budou za rok překonané a k smíchu. Starší generace už pokrok někdy ani nepobírá, takže pak logicky nemá těm mladším co předat. Možná, že generace Z pracovat chce a chce úspěch, jenom potřebuje vidět výsledky mnohem rychleji, protože přece všechno je tak šíleně rychlé a oni to jinak neznají. A taky chce jenom dobré výdělky, protože s minimální mzdou už dneska nezaplatíte ani střechu nad hlavou.

Bez smyslu není motivace

Vidět smysl a důvod ”Proč?” je nesmírně důležité. Motivace je úzce spojená s přesvědčením a sny. Ne všichni se touží zadlužit na celý život proto, aby jednoho krásného dne splatili byt o velikosti konzervy pro sardinky. Navíc za třicet let se toho může stát tolik. Člověk může přijít o dobře placenou práci, onemocnět, rozejít/rozvést se s partnerem, s nímž si náklady dělil napůl. A to se týká nás všech, nejen mladé generace Z. „Tak víc makej a nefňukej!” Jenže ne každý je velký podnikatel. Ne každý je ředitel nebo manažer. A ne každý chce a ani to tak přece být nemůže. Společnost potřebuje každého. Uklízečky, opraváře, zemědělce, stejně jako velké lidi, kteří dělají velké věci. Jen proto, že někdo brutálně nemaká sedmdesát a víc hodin týdně přece neznamená, že si nezaslouží slušné místo k žití.

Vidím kolem sebe zdrchané rodiče nebo chlapy, co dělají dobře placenou práci, kterou nesnáší, proto, aby uživili rodinu, zatímco partnerka je na mateřské. Pak to doma skřípe, protože přichází ze zaměstnání otrávení, ale vědí, že nemají na výběr. Vidím single kamarádky, které si musí k práci vzít vedlejšák, protože z jednoho platu samy domácnost neutáhnou. Takže ne, práce a odměna není jen problém generace Z.

Hledat balanc není zase tak špatný nápad

Ignorovat krizi dostupnosti bydlení a důchodový systém nelze. Obojí je katastrofa. Rodinný dům dnes stojí v průměru pět milionů. A 1+kk v přízemí v novostavbě klidně pět. Za jak dlouho tohle s normálním slušným platem, když člověk nekrade, našetříte? Ještě třeba šest let zpátky takové ceny nebyly. Co z toho života vlastně budu mít, když budu jen pracovat a vydělávat, ale už mi nezbyde čas na rodinu a koníčky? V kontextu s tím vším se balance jeví jako logický pohled. Vyvinout tolik úsilí na to, abych si dopřál, co potřebuji, a pokud možno se prací ještě bavil. Samozřejmě není v pořádku nechtít pracovat jen proto, že nechci pracovat, ale takoví lidé mezi námi byli přece vždycky.

Zdroj: iGlanc.cz, DVTV

Související články