„Těžké časy vytvářejí silné muže, silní muži vytvářejí dobré časy, dobré časy vytvářejí slabé muže a slabí muži vytvářejí těžké časy.” Známý citát G. Michaela Hopfa shrnuje cyklickou vizi dějin, a kdybychom se jím měli řídit, nacházíme se teď někde mezi třetí a čtvrtou fází. Starší generace ráda o té mladší říká, že je ve srovnání s nimi ”slabší” nebo ”línější”. Že těm dnešním dětem chybí vojna, pořádná výchova a že si ničeho neváží.
Ty dnešní děti jsou křehké, jako sněhové vločky
Možná už jste se setkali s pojmem generace sněhových vloček. Sněhová vločka v tomto kontextu není nic pozitivního ani krásného. „Generací sněhových vloček označujeme mladou generaci lidí, kteří mohou vykazovat vyšší citlivost na sociální a emocionální vlivy. Za mě je ale důležité chápat tento termín s rezervou, a to zejména vzhledem k možné generalizaci, která může nahrávat předsudkům, nebo znevážení potřeb a bagatelizaci prožívání. Termín ’snowflakes’ bývá kriticky, někdy až posměšně používán k popisu dětí a mladých lidí, kteří mohou pociťovat obtíže při konfrontaci s odlišnostmi, jsou náchylní k emocionálnímu zranění a mohou projevovat nadměrnou touhu po bezpečí a bezkonfliktním prostředí,” vysvětluje psychoterapeutka Mgr. Jana Hostovská.
Nelze souhrnně jednu generaci povyšovat nad druhou. Každá má svou vlastní definici síly, specifika, slabé i silné stránky a naprosto typické projevy na základě toho, do jakého prostředí je vhozená. „Sněhové vločky do naší společnosti přinášejí vysokou míru empatie a citlivosti k potřebám druhých. Tato generace má tendenci být otevřená různorodosti a učí nás, jak k sobě být vzájemně tolerantnější. Projevují zvýšený zájem o sociální spravedlnost a ochranu životního prostředí a více v těchto souvislostech přemýšlí. Jejich schopnost adaptace a ovládání moderních technologií je ’záviděníhodná’, kdo ví, co nám ještě přinese v oblasti inovací a pokroku v technologiích a komunikacích,” doplňuje Hostovská.
Děti doby digitální
Technologie, ty jsou s onou generací sněhových vloček úzce provázané. Dnešní děti je umí přímo brilantně ovládat. Ale také s nimi tráví hodně času. Pořád sedíš u počítače. Mobil nepustíš z ruky. Máme jim to za zlé, ovšem máme na to právo? Vynalezli jsme je přece my starší, aby to ti, co přijdou po nás, měli jednodušší, aby nemuseli tolik dřít. Teď jim najednou říkáme, že to mají snadné až příliš. „Nelze dětem vyčítat, že jsou závislé na technologiích, protože vyrůstají v době, kdy jsou digitální nástroje běžnou součástí života. Samotné užívání technologií není problém, problém je míra a intenzita. Dostáváme se tak k hranicím a výchově. Jak můžeme po dětech chtít omezování technologií, když je sami ne vždy máme pod kontrolou? Odmala potřebujeme děti vést ke zdravému využívání technologií a podporovat rozvoj kritického myšlení. Současně je vhodné vytvářet vyvážený životní styl pro děti, který zahrnuje fyzickou aktivitu, sociální interakce a čas na odpočinek. A potřebujeme s tím začít u sebe, když sedíme s dětmi na obědě a mezi tím odpovídáme na emaily a vyřizujeme pracovní hovory, nebo večer místo čtení pohádek sedíme u televize, nelze jim vyčítat nic,” vysvětluje Jana Hostovská.
Nová generace je opravdu citlivější
Nalézt míru ve zdravém užívání technologií je očividně to nejlepší, co pro naše děti můžeme udělat i z hlediska jejich duševního zdraví. Například v tomto článku na Daily Mailu je současná nová generace podle výzkumů opravdu mnohem citlivější, skoro až přecitlivělá. „Nárůst vnímané citlivosti u nové generace může být spojen s komplexními změnami v sociálním prostředí. Výzkumy, jako například uvedený v článku, naznačují, že přetrvávající vnímání nebezpečí a vyšší míra podrážděnosti, úzkostnosti u této generace mohou být důsledkem intenzivního vystavení sociálním médiím, tlaku ve vzdělávacím systému a neustálého přísunu informací,” míní Hostovská a doplňuje, že je v takovém případě důležité podporovat schopnost nové generace efektivně zvládat stres a nalézat zdravé způsoby sebekontroly. „Posilování psychické odolnosti a rozvoj kritického myšlení vnímám jako klíčové,” říká. Roste obezita, nemoci, stres. Na školách se střílí, svět hoří. Je toho moc a jsme tím vším neustále konfrontováni, což má na duševní zdraví zákonitě vliv. Rovněž výzkum Montclairské státní univerzity naznačuje, že generace Z ve věku 11 až 29 let vnímá v každodenních situacích větší nebezpečí než generace starší.
Dospělí mají svázané ruce
U zmíněného ”nalézat zdravé způsoby sebekontroly” jsem si vybavila zážitek, který nám vyprávěla na srazu základní školy bývalá třídní učitelka. Říkala: „Vy jste byli oproti dnešním dětem zlatí. Posledně mi dva žáci na prvním stupni ve třídě s židlí v ruce jeden na druhého křičeli: já tě tady před paní učitelkou zabiju.” A věřím, že podobných situací, kdy žák přeroste učitele, bychom našli z praxe víc. Co s tím, děti jsou dnes chráněné bublinou, která jim zaručuje neporušitelná práva. Musíme pro ně mít pochopení za každé situace, protože ”rozvíjejí svou osobnost”, ačkoliv podle mého v dnešním pojetí rozvoj osobnosti mnohdy dost okatě překračuje pravidla slušnosti.
Mgr. Jana Hostovská
Mgr. Jana Hostovská
Je členkou České asociace pro psychoterapii a mj. působí na online psychoterapeutické platformě Hedepy. Při spolupráci s klientem se zaměřuje na proces změny. Ať už jde o takové, kterých chce dosáhnout klient sám, nebo ty, které přichází vlivem vnějších okolností.
Může za to například i výchova, že je generace více citlivá a ”emocionální”? Často se setkáváme s pojmy jako volná výchova, nevýchova. Dětem se nic nezakazuje, mají široké mantinely, nebije se, domlouvá. Dáváme jim najevo, že mohou vše, a když je pak někdo například nepochválí a zkritizuje, zhroutí se jim svět. „Samozřejmě že výchova hraje klíčovou roli ve formování citlivosti mladé generace. Zmiňované pojmy ve výchovných přístupech ukazují své velké limity, tyto přístupy mohou vést k tomu, že děti vnímají svět jako bezpečné a příznivé místo bez pevných a hlavně pro ně srozumitelných, transparentních hranic, proto, když se pak setkají s odlišným názorem, pevnou hranicí autority mimo domov, nebo kritikou, mohou zažívat obtíže v adaptaci. Důležité je nalézt rovnováhu mezi podporou individuálního rozvoje a přípravou na reálné výzvy života,” říká psychoterapeutka Jana Hostovská.
Jak (ne)vychovávat dítě?
Vychovat dítě je jeden z nejnáročnějších úkolů a od té tradiční výchovy, kdy se tradovalo: „Škoda každé rány, která padne vedle,” už se ve velkém upustilo. Nechceme takzvaně opakovat chyby našich rodičů, zasít do dětí trauma či nízké sebevědomí. U nás doma se tedy nemlátilo, když už šlo do tuhého, stačilo jen pohrozit vařečkou a i to se dělo velmi zřídka. Ale jak trestat děti, pokud domlouvání a vysvětlování nefunguje? „Máte velké štěstí, že jste nebyla vystavována fyzickým trestům. Fyzické tresty jsou zejména o zvládání emocí dospělých, nikoliv dětí. Dospělý, který sáhne po bití, či jiném fyzickém trestu, nejen že neumí pracovat s emocí nejmenších, ale ani se svou. Kdyby takto neuhlídal své emoce například v hromadné dopravě nebo práci, bude za to popotahován, pravděpodobně potrestán, tudíž si to nedovolí, jak je tedy možné, že vůči dítěti ano?” ptá se Mgr. Hostovská a dodává: „Zásadní je přesunout důraz od fyzických trestů k pozitivním metodám výchovy. Komunikace, stanovení jasných pravidel a následků jsou klíčové pro vytváření respektu a odpovědnosti. Pohrůžky fyzickým trestem mohou vytvářet traumatizující prostředí. Důležité je vysvětlovat dětem následky jejich chování, rozvíjet emocionální inteligenci a podporovat konstruktivní řešení konfliktů. Když se to takto pojmenuje, není to nic objevného, ale za mě je potřeba to opakovat.”
Zdroj: iGlanc.cz, Mgr. Jana Hostovská - psychoterapeutka působící na online platformě Hedepy a členka České asociace pro psychoterapii
